Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už zase vyšiluje 🙁
Někdy v týdnu jsem příteli řekla, že budeme mít sraz ze školy…… celý den byl protivný (vím, že nechce, abych chodila někam bez něho). Ve čtvrtek mi bylo špatně, nešla jsem ani do práce. On šel večer na pivo, né, že by mi to nějak vadilo, ale nikdy nechodil beze mě. V pátek mě vzal na večeři, hrála tam hudba. Po jídle začal vytahovat můj pracovní večírek (před 3měsíci), že ví dobře, co se tam dělo, že mu lžu, že jsem mu řekla už potřetí něco jiného…… já si nepamatuju, kde kdo kdy seděl nebo hrál šipky nebo já nevím co chtěl slyšet, zato on ví všechno naprosto přesně, i když tam nebyl. Zas začal “šílet“ jak pominutej. Začal vyvádět, že mi nemůže důvěřovat, že jsem lhářka…… a těch urážek bylo nepočítaně. Snažil se ve mě vyvolat pocity viny ani nevím za co…….. neustále čuměl provokativně vedle ke stolu, kde bylo hejno mladých holek. Zvedla jsem se, že chci jít domů, on na mě začal sprostě řvát, abych si dřepla, že se přišel bavit…….. no, já si zábavu představuju úplně jinak. Nesedla jsem si, řekla jsem mu, aby se dobře bavil a odešla jsem. Přišel až za 2a půl hodiny……. od té doby spolu vůbec nemluvíme, nemám chuť se na něj ani podívat.
Jestli si myslí, že když jsem se k němu nastěhovala, že budu držet hubu a on mi bude dělat to nejhorší, to se plete. Nevím, proč si mě nastěhoval do baráku, když jsem tak hrozná. Je svobodný, tak ať si lítá za holkama tancovat, ať si chodí na pivo, ať se baví….. mě k tomu přece nepotřebuje?! Nevím, jestli mu někdy budu rozumět. Ale brečet kvůli němu už nebudu. A blbečka mu taky dělat nebudu.
Nepodepsala jsem se k předchozímu vzkazu. Neella
Víte holky Blanka chce slyšet, že to zase bude dobrý a všechno jako z červené knihovny. Happy end.
Tak nevím proč tady brečet nad rozlitým mlíkem, že ?!
Už jsme jí to tady napsaly snad všechny 3x – uteč, utíkej a neohlížej se ! Je to DEBIL a DEBILEM zůstane, ani sebevětší láska, ani sebevětší zapření , obětování HO NEZMĚNÍ. Proč taky….????
Blanko, nebreč tady, ty musích chtítsama od něj odejít. Pak budeš mít krásnej vzduch k dýchání. Ahoj
Vášnivá diskuze pokračuje, souhlasím s tím, že už včera bylo dávno pozdě, pokud ti konečně v hlavně dozrála myšlenka odejít, tak se prosím tě seber i s klukama a běž a běž co nejrychlejš a neohlížej se za sebou zpátky. Myslím si, že maminka a sestra s přítelem pochopí tvou situaci a pár týdnů se jim taky nic nestane. Když tam může být sestra s přítelem, proč bys tam nemohla být ty s dětmi, když to nutně potřebuješ? Třeba i je to vyburcuje v tom, aby ti začali pomáhat s hledáním bydlení … Hlavně se seber a jdi a hlavně tomů žárlivci neříkej, kam jdeš, protože pak zase přileze s kytkama až do bytu tvojí máti a bude somrovat tak dlouho (pokud to neodkývneš hned), dokud zase nepovolíš. Měla bys konečně udělat válečnou poradu se svými syny a říct jim pravdu o všem, co se dělo uplynulého půl roku, myslím si, že jsou sakra dost staří na to, aby pochopili, co se děje a že jsi v průseru … jak píšeš, jsou pořád pryč, ničeho si nevšimli. Asi nadešel pravý čas na to, abys jim otevřela oči a oni se taky naučili, že život je o něčem jiném než o spokojenosti. Jsou to skoro dospělí kluci, takže se s nouzovkou u tvojí mámy případně někde jinde určitě lépe vyrovnají než holky ve stejném věku. Máš to o tohle jednodušší.
Hlavně se už konečně seber a jdi, pokud to neuděláš tentokrát, nevěřím tomu, že to uděláš později nebo vůbec někdy jindy … Sonča to svou první větou: “Lituju tě, ale packáš si život sama“ docela vystihla. Dělej s tím sakra něco … věřím, že jsi v hodně složité situaci, ale jsou lidi, i matky, které jsou na tom ještě hůře než ty, tak čeho se pořád bojíš?
Lituju tě, ale packáš si život sama. Souhlasím se Ctiradkou a hodně bys mě překvapila, kdybys našla sílu to s partnerem ukončit. Když nestačil potrat (ale jak poznamenala Karamela, třeba jsi o to dítě zas tolik nestála), tak nějaká facka tě asi taky neprobudí.
No, překvápko to teda bude, hlavně pro Libora. Kluci to snad nějak zvládnou a když jim to vysvětlíš, tak Tě určitě i podpoří.
Ale Libor asi bude kopat kolem sebe a bude to hodně těžké.
A je to pravda, radit tady můžeme co chceme, ale to konečné rozhodnutí a udělání toho kroku je už jenom a jenom na Tobě, takže to uděláš, až budeš sama v sobě přesvědčená, že to zvládneš a nic jiného Tě zajímat nebude…. a uvidíš, že to bydlení se pak taky nějak lehčeji vyřeší.
Jen se rozhodnout k tomu, že se sbalíš a půjdeš…
Markét, kéž by to tak bylo s tím osudem. Zatím mi osud naděluje jednu ránu za druhou. Manželství nestálo za nic, ale tahle nejistota je stokrát horší. Proč jsem se jen musela zamilovat do takovýho šílence. Nejhorší je, že jsem to nedokázala rázně ukončit ani když jsem měla své bydlení a mohla jsem ho kdykoliv poslat do háje. Teď když ví, že nemám kam jít, tak se to pravděpodobně bude jen zhoršovat. Řekla jsem mu, že je nemocnej…. to je prostě posedlost
Kluci mé problémy nevidí, jsou spokojení, nic jim neschází….. zatím. Mají své kamarády a doma se moc nezdržují. Nechci je zbytečně zatěžovat, taky si prožili svoje. Nejdřív táta tak rychle odešel a tím vlastně vznikly první problémy s bydlením, byt vázaný na práci školníka a mě jako školnici nechtěli, nechtěli mě pustit z jídelny. Pořád tady ta hrozba byla, že nás z bytu vyhodí. A v tak krátké době podruhé ztráta domova? Nechci jim ublížit. A k nim se Libor chová dobře…. zatím. A před nima se ke mě taky chová náramně ohleduplně…… Bude to rychlá rána pro všechny. Nebudu o tom nikomu nic říkat, aby mi to někdo nezkazil. Musím se s tím poprat sama. Musím nabrat sílu a všechno vyřešit jednou provždy.
Aha, to jsem nevěděla. Ale myslela jsem to jen jako dočasné řešení, než si něco najdeš, max na pár týdnů….
Jak se vůbec na Tvůj problém dívají kluci?
Mimochodem, stejně myslím, že to vyřešíš, až budeš TY SAMA CHTÍT. I třeba nouzovkou. Ale raději chvíli nouze než dlouho to, co zažíváš teď….
Jovanko, tatínek bydlí 130 km daleko a bydlí v jednom pokoji u rodičů, navíc by tam kluci měli dost těžký start do života…… hodně vysoká nezaměstnanost, ani tam není učiliště, kde by mohl Standa studovat svůj obor, ani další uplatnění po maturitě. A nemyslím, že by tam kluci chtěli. To asi raději budou se mnou a leccos překousnou. Ani tatík nejeví o ně zájem, ale mohla bych mu to nadhodit jako možné řešení, že?
Ale u naší mamky by nás bylo přece jen víc, ještě sestra se svým přítelem….. to by byla opravdu velká nouzovka.
Karamelko, Ty znáš mého muže? :-)))))
Blani, něco se najde a určitě pomůže i “osud-náhoda“. Rozhoď sítě po kamarádech a známých a něco prostě musí existovat, ne?
Hodně štěstí a vytrvalosti při hledání bytečku.