Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už zase vyšiluje 🙁
Někdy v týdnu jsem příteli řekla, že budeme mít sraz ze školy…… celý den byl protivný (vím, že nechce, abych chodila někam bez něho). Ve čtvrtek mi bylo špatně, nešla jsem ani do práce. On šel večer na pivo, né, že by mi to nějak vadilo, ale nikdy nechodil beze mě. V pátek mě vzal na večeři, hrála tam hudba. Po jídle začal vytahovat můj pracovní večírek (před 3měsíci), že ví dobře, co se tam dělo, že mu lžu, že jsem mu řekla už potřetí něco jiného…… já si nepamatuju, kde kdo kdy seděl nebo hrál šipky nebo já nevím co chtěl slyšet, zato on ví všechno naprosto přesně, i když tam nebyl. Zas začal “šílet“ jak pominutej. Začal vyvádět, že mi nemůže důvěřovat, že jsem lhářka…… a těch urážek bylo nepočítaně. Snažil se ve mě vyvolat pocity viny ani nevím za co…….. neustále čuměl provokativně vedle ke stolu, kde bylo hejno mladých holek. Zvedla jsem se, že chci jít domů, on na mě začal sprostě řvát, abych si dřepla, že se přišel bavit…….. no, já si zábavu představuju úplně jinak. Nesedla jsem si, řekla jsem mu, aby se dobře bavil a odešla jsem. Přišel až za 2a půl hodiny……. od té doby spolu vůbec nemluvíme, nemám chuť se na něj ani podívat.
Jestli si myslí, že když jsem se k němu nastěhovala, že budu držet hubu a on mi bude dělat to nejhorší, to se plete. Nevím, proč si mě nastěhoval do baráku, když jsem tak hrozná. Je svobodný, tak ať si lítá za holkama tancovat, ať si chodí na pivo, ať se baví….. mě k tomu přece nepotřebuje?! Nevím, jestli mu někdy budu rozumět. Ale brečet kvůli němu už nebudu. A blbečka mu taky dělat nebudu.
Karamelko, tohle všechno jsem mu řekla, skoro tak jak píšeš (nebylas tam náhodou a neposlouchala jsi od vedlejšího stolu? ;-))
Když je takhle “naloženej“ nevnímá nic co mu říkám, nebo všechno okamžitě otáčí proti mě…… nemá smysl mu vůbec něco říkat. Nemám už kam zmizet, chodíme kolem sebe, jako by ten druhý neexistoval
Blani, lehce tuším jak ti je, já jsem měla douhodobý vztah s problémovým člověkem a každá moje naděje po dalším průs..ru byla velká šťastná a nekonečná (ve skutečnosti skončila vždy o pár dnů později :). Přesto byla zase naděje nová a nová a nová ,….. Nešlo nešlo NEŠLO od něj odejít.
Naštěstí jsem bydlela sama a neměla děti, takže to bylo o dost lehčí než máš ty.
Úplně nejdůležitější, co můžeš udělat je neuzavírat se před blízkými lidmi, kteří pravděpodobně vidí váš vztah černě. (když jsme byli šťastní chtěli jsme být jen spolu a když byl problém, nechtěla jsem do toho okolí tahat, natož aby mi říkali, že došlo na jejich slova).
Choď mezi lidi, kamaraď se, stýkej se s příbuznými.
Mě nakonec pomohla náhoda (osud) a potkala jsem v novém zaměstnání svého nynějšího bezva manžela a nově zamilovaná jsem pak už odešla od ex velmi lehce :))
Hodně štěstí, nemá smysl se trápit !
Nevěřím, že se omluví….. on snad tomu co říká dokonce věří. Nebude to snadný, ale budu s tím muset něco udělat. On tvrdí, že ho urážím, ale uráží on mě. No, budoucnost s ním už se mi plánovat nechce. Budu hledat jiné řešení. V létě mi končí stavebko, už jsem dala výpověď…… založím nové a vezmu si úvěr na byt a budu snad jednou zas sama sebou.
A jak píše Cvrček, NAČEKEJ NA PRVNÍ FACKU, docela věřím, že kdybysme nebyli v restauraci, asi bych jí vyfasovala, jak byl rozlícenej. Fakt už na to nemám sílu.
Myslím,že Blanka odejít nechce…byli horší věci a překousla je…
Blani nedej se,běž na sraz a tvař se velmi nechápavě na jeho otázky typu kde jsi byla, s kým jsi byla,co jsi tam dělala….
řekni mu do očí,že kdyby jsi mu chtěla lhát a podvádět ho tak by jsi s ním nebydlela-nebyla-nežila…a obrať to vůči němu jak si VůBEC může myslet ,že TY by jsi ho zradila..že to bys teda od něj nečekala takovou nedůvěru…
žárlivost a omezování a vyslýchání a kontrolování nemá s LÁSKOU nic společného…věř tomu…LÁSKA je miluju Tě a tečka….nemá potřebu si pořád něco dokazovat,nepotřebuje druhého psychicky lámat…
čeká na Tebe někdo věř tomu,někdo lepší…
Přeju Ti hodně síly, abys jí našla k tomu odchodu. Myslím si stejně jako holky, že jiné řešení není. Nečekej až Ti dá první facku, nenech se týrat ani psychicky…Žádnou další šanci už si nezaslouží. Nevím, jestli si uvědomuje, jak moc Tě jeho žárlivost trápí (zřejmě ne).
Přeju Ti, abys našla k sobě človíčka, který Tvou dušičku pořádně rozsvítí!!!
Blaničko, souhlasím s holkama, vím, kolik sil tě stálo to stěhování a jak byla příjemná ta úleva, že se konečně blýská na lepší časy… Najdi si něco jiného, kluci ti pomůžou, proti tomuhle nemůžeš bojovat věčně. Nemůžeš v hrůze a ve znechucení prožívat další a další a další den, co by to pak bylo za život. On se asi zase vzpamatuje a začne se chovat normálně, ale na jak dlouho? A omluví se ti za urážky? Určitě ne. Držíme palečky, každopádně dej vědět.
Blani, mrzí mě to 🙁 I já jsem naivně doufala, že už to bude lepší…. no, je vidět, že asi nebude. Jak píše Dáša, začni si hledat bydlení, i malinké… tenhle vztah asi vážně nemá budoucnost. Je mi to moc líto za tebe, budu na tebe moc myslet a držím palce! A nezapomeň – jsi jedinečná a nikdo nemá právo s tebou orat!Přeji moc a moc sil.
Jediná možnost:
Udělat si bariéru, nepustit ho už “k sobě“, do tvé dušičky, a vydržet tak dlouho, dokud si nenajdete nové bydlení.
Hledej aktivně, nečekej, že Ti to samo spadne do klína.
Pokud ze sebe nechceš udělat úplnou trosku, uteč. A nic mu neříkej. Rozhoď sítě, kde by se dalo bydlet, byť na rok, dva. Budeš se protloukat, ale BUDEŠ SVOBODNÁ!. Nikdo Ti nebude kecat do toho, co dělat a myslet…za chvíli Ti začne diktovat, kdy nádech, kdy výdech. Nikdo jiný než Ty s tím nic dělat nemůže. Tak hodně sil.
Blani, je mi to líto, nechtěla jsem, aby se vyplnily předpovědi některých z nás, že žárlivce a cholerika nepředělá sebe větší láska. Doufám, že to zase přejde, ale teď už je vidět, že se všechno vrací do starých a špatných kolejí. Budu na Tebe myslet a držet palce.
Někdy v týdnu jsem příteli řekla, že budeme mít sraz ze školy…… celý den byl protivný (vím, že nechce, abych chodila někam bez něho). Ve čtvrtek mi bylo špatně, nešla jsem ani do práce. On šel večer na pivo, né, že by mi to nějak vadilo, ale nikdy nechodil beze mě. V pátek mě vzal na večeři, hrála tam hudba. Po jídle začal vytahovat můj pracovní večírek (před 3měsíci), že ví dobře, co se tam dělo, že mu lžu, že jsem mu řekla už potřetí něco jiného…… já si nepamatuju, kde kdo kdy seděl nebo hrál šipky nebo já nevím co chtěl slyšet, zato on ví všechno naprosto přesně, i když tam nebyl. Zas začal “šílet“ jak pominutej. Začal vyvádět, že mi nemůže důvěřovat, že jsem lhářka…… a těch urážek bylo nepočítaně. Snažil se ve mě vyvolat pocity viny ani nevím za co…….. neustále čuměl provokativně vedle ke stolu, kde bylo hejno mladých holek. Zvedla jsem se, že chci jít domů, on na mě začal sprostě řvát, abych si dřepla, že se přišel bavit…….. no, já si zábavu představuju úplně jinak. Nesedla jsem si, řekla jsem mu, aby se dobře bavil a odešla jsem. Přišel až za 2a půl hodiny……. od té doby spolu vůbec nemluvíme, nemám chuť se na něj ani podívat.
Jestli si myslí, že když jsem se k němu nastěhovala, že budu držet hubu a on mi bude dělat to nejhorší, to se plete. Nevím, proč si mě nastěhoval do baráku, když jsem tak hrozná. Je svobodný, tak ať si lítá za holkama tancovat, ať si chodí na pivo, ať se baví….. mě k tomu přece nepotřebuje?! Nevím, jestli mu někdy budu rozumět. Ale brečet kvůli němu už nebudu. A blbečka mu taky dělat nebudu.