Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už zase vyšiluje 🙁
Někdy v týdnu jsem příteli řekla, že budeme mít sraz ze školy…… celý den byl protivný (vím, že nechce, abych chodila někam bez něho). Ve čtvrtek mi bylo špatně, nešla jsem ani do práce. On šel večer na pivo, né, že by mi to nějak vadilo, ale nikdy nechodil beze mě. V pátek mě vzal na večeři, hrála tam hudba. Po jídle začal vytahovat můj pracovní večírek (před 3měsíci), že ví dobře, co se tam dělo, že mu lžu, že jsem mu řekla už potřetí něco jiného…… já si nepamatuju, kde kdo kdy seděl nebo hrál šipky nebo já nevím co chtěl slyšet, zato on ví všechno naprosto přesně, i když tam nebyl. Zas začal “šílet“ jak pominutej. Začal vyvádět, že mi nemůže důvěřovat, že jsem lhářka…… a těch urážek bylo nepočítaně. Snažil se ve mě vyvolat pocity viny ani nevím za co…….. neustále čuměl provokativně vedle ke stolu, kde bylo hejno mladých holek. Zvedla jsem se, že chci jít domů, on na mě začal sprostě řvát, abych si dřepla, že se přišel bavit…….. no, já si zábavu představuju úplně jinak. Nesedla jsem si, řekla jsem mu, aby se dobře bavil a odešla jsem. Přišel až za 2a půl hodiny……. od té doby spolu vůbec nemluvíme, nemám chuť se na něj ani podívat.
Jestli si myslí, že když jsem se k němu nastěhovala, že budu držet hubu a on mi bude dělat to nejhorší, to se plete. Nevím, proč si mě nastěhoval do baráku, když jsem tak hrozná. Je svobodný, tak ať si lítá za holkama tancovat, ať si chodí na pivo, ať se baví….. mě k tomu přece nepotřebuje?! Nevím, jestli mu někdy budu rozumět. Ale brečet kvůli němu už nebudu. A blbečka mu taky dělat nebudu.
Kaťule to trefila, on si nevěru vybájí naprosto všude. Včera jsme se pohádali. Závěr: Bydlet s ním prý bude jen slušná ženská, že mi spoustu věcí toleroval, když jsem byla svobodná – ano, v tom jediném měl pravdu: absolutní ztráta svobody. Odteď se ho budu na všechno ptát, než někam půjdu. Chodím jen do práce a z práce domů. Jenže i v práci jsou kolem mě samí “kurevníci“ a “kurevnice“ (omlouvám se za ty výrazy) – ředitel školy, jeho zástupkyně, kuchař, uklízečka, obchodní zástupci, co ke mě jezdí objednávat potraviny do kuchyně………. a já s nima prý soupeřím, kdo bude mít víc milenců. JE TO MAGOR
Jen mě včera nastartoval k tomu, abych co nejrychleji od něj utekla co nejdál – co nejdřív
Jen budeme muset opravdu změnit region, nebude to lehké, ale je to nutné. Budeme muset nejdřív k mé mámě (jediná možnost)a co nejintenzivněji shánět. Kluci se budou muset s tím smířit, už se na ně ohlížet nebudu, nechci skončit jako troska
Ivet, ano ano, já taky…. (teď nevím, jestli se smát nebo brečet). Ale teď “probíráme“ Blanku, tak až najdu “chuť“ to zase znovu ventilovat (teď to totiž dělám skoro denně různým mě blízkým lidičkám), tak se rozepíšu. 🙂
Ten azylový dům. No, nevím. Není to “jenom“ pro matky s malými dětmi? A Blanka už má přece jenom klacky. Ale za zeptání nic nedá, to je zase fakt.
Držím pěstičky, ať se, Blani, odhodláš co nejdřív.
Co jsem tak narychlo vyčetla – souhlasím nejvíce se Šárkou (byla to asi u něj jen otázka času), Kuřetem (až budeš OPRAVDU sama chtít, odejdeš od něj) a Kaťulí (azylový dům pro matky s dětmi není vůbec špatný nápad pro začátek).
Jen sebrat odvahu a jít. Jak píše Majulka, jen Ti utíkají roky a ztrácíš čas s chlapem, který je asi dobrý v sexu, ale jinak (promiň) nic moc….
Blani, každopádně jsem to nemyslela tak, že bys něco udělala nebo ho provokovala nějakým nevhodným chováním a je mi líto, pokud to tak vyznělo. Každopádně jeho chorobná mysl si vybájí tvou nevěru a nevhodné chování i když půjdeš do pekárny na pečivo … máš asi pocit, že se nám všem říká velice lehce, abys co nejdřív našla nové bydlení … a hůře se to dělá. Zkus si zjistit, zda není v tvém okolí nějaký azylový dům pro matky s dětmi nebo nějaká jiná možnost bydlení. Zkus se poptat na Městském úřadě na oddělení sociálně-právní ochrany dětí jaké máš možnosti, zda by ti něco mohly soc. pracovnice doporučit, poradit ti v tvé nelehké situaci. I kdyby to mělo být na přechodnou dobu, než něco s klukama najdete … nečekej dlouho, mohlo by tě to stát přinejmenším fyzické i psychické zdraví …
Já bych řekla, že s ním jen ztrácíš svůj drahocený čas. Možná by ti bylo lépe někde jinde a s někým jiným. Hezky v klidu. Žárlivost je hrozná věc a ta romantická večeře kterou jste absolvovali – no hrůza. Je to ale jen tvé rozhodnutí. Každý svým štěstím strůjce. Já jsem také trpěla v minulém manželství a dnes nejvíc lituju toho, že jsem to neukončila dřív, i když jsme měli 2 děti. Škoda těch let co jsem s ním strávila, ty už mi nikdo nevrátí. Mohla jsem je prožít v klidu.
Kuřátko, ty taky ? 🙁 Blani, Markét, je mi to líto, kam až to došlo.
Má kamarádka asi před měsícem odešla od svého manžela – alkoholika. Pracuje jako cukrářka za 5000kč na měsíc a bydlí u rodičů ještě s nevlastním bratrem v jednopokojovém bytě. Na vlastní byt ani na nájem prostě nemá. Sociálka by jí sice něco málo doplácela, ale to by musel ten její bývalý chodit k soudu. Předběžně určné alimenty jí neplatí a ona za něj navíc platí ještě 8000kč dluh na bytě, ve kterém spolu bydleli (zničil dveře, vykradl sklep, rozbil co mohl). Naštěstí ji majitel bytu dá na to vše potvrzení a poradil jí, ať to soudně vymáhá.
Holky, já vás chápu, není to tak jednoduché odejít, zvlášť, když jsou drahé polovičky takoví idioti – promiňte za ten výraz. A abych pravdu řekla, já sama nevím, jak bych se zachovala, být ve vaší situaci, když člověk nemá kam jít a nedivím se, kolik žen dokáže i dlouhé roky v takovém vztahu vydržet a všechno snášet.
Blani, moc moc Ti přeju, abys našla tu sílu a odvahu odejít. Já si taky pořád říkala, že mám strach z toho, co bude a oddalovala a oddalovala. Ale “dospěla“ jsem ve svých rozhodnutích tak daleko, že teď už je mi úplně jedno, jak to všechno zvládnu, vím jenom jediné – chci pryč…..
Takže já myslím, že Ty k tomu taky časem dospěješ (mi to trvalo asi 7 let). To, že Ti budou všichni vykládat co a jak udělat, aby to bylo pro Tebe nejlepší vážně nestačí (věř mi), důležitá je Tvoje dušička. Jednoho dne se ráno probudíš a budeš vědět, že TEĎ je ta pravá chvíle a když budeš chtít, tak si i tam, kde teď žiješ, najdeš nějaké bydlení. Teď to jsou možná jenom takové “výmluvy“ pro Tvé svědomí, že nejde a nic není. Časem opravdu, ikdybys měla stanovat někde u řeky, odejdeš.
Já Ti přeju, aby to bylo co nejdřív a hlavně dřív, než mu rupne v bedně úplně a bude jednat rukama.
Drž se. Myslím na Tebe. A je mi líto, že se nekonalo vaše – a budou šťastní až …. 🙁
Jo, Šárko, kdyby to jen trochu šlo, už bydlíme jinde. Tady prostě nic není….. vůbec nic. Znamenalo by to odejít do Plzně, změnit klukům školy, já bych si musela najít práci….. ale to bez peněz nejde. Neměla jsem na nájem tady u nás, nebudu mít ani jinde. Prostě musím z něčeho vyjít. Jakžtakž jsem se postavila na vlastní nohy po mnohaletém počítání každého desetníku, ale to na takovou AKCI nestačí. Musím počkat, ale budu intenzivně shánět a hledat, neusnu….. vím, že bude hůř.
Blani, přiznám se, že jsem po tom, co ses´k němu nastěhovala nějaký podobný “ výstup“ očekávala ( podle toho, co jsi o něm psávala dřív)…a názor mám stejný…Jdi od něj dokud to jde ! Jiný nebude, bude se to jen a jen stupňovat, tím spíš, že jsi teď na něm závislá, co se bydlení týče….
Nečekala bych do léta. Raději bych odešla na přechodnou dobu i s klukama do pronájmu, než být s nimi ještě minimálně 4 měsíce ( “v létě “ – chápu jako nejdříve v červnu )v psychickém napětí …a počkala si na to stavebko….Jenom, ať už jste od něj pryč!
Ale to už ti tady píšeme nějaký ten pátek a stále jsi mu dávala šanci…možná to bude znít trošku víc tvrdě, ale: spadni už na zem!…a hlavně, přeju ti hodně moc síly a vůle, ať už jste s klukama brzy v opravdové pohodě a klidu :o)))
Jojojo Brmbulko, já se taky jednou neudržím a zbiju ho i když má skoro metr devadesát a téměř sto kilo. Ať na mě jen jednou sáhne a bude do smrti litovat.
Ctiradko, mě to nepřekvapilo, ani to se mnou už tolik nezacloumalo….. něco ve mě umírá
Kaťule, ale já jsem vůbec nic neudělala, nikde jsem nebyla, nic špatnýho jsem mu neřekla…. to je právě to, že on si vždycky něco vybájí v makovici a nastartuje to výbuch…… tentokrát to zřejmě nastartoval můj plánovaný sraz….. ani jsem neřekla, že tam půjdu, jen jsem oznámila, že bude. Ale samozřejmě půjdu, nenechám se omezovat omezencem.