Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Rady a porady
Jak tak čtu v TamTamu, kolik z nás jezdí, začíná řídit nebo uvažuje o tom, že s tím začne, tak mě napadlo založit zápisníček, kde bychom si mohly vyměňovat rady, zkušenosti a postřehy, co nás kde na silnici potkalo a jak to udělat, abychom dojely v pořádku domů.
Co byste tedy, Vy zkušenější, poradily ostatním? 🙂
Já můžu přispět svojí malou troškou do mlýna:
– ke značce „Dítě v autě“ jsem připojila i „Z“ (mám takového hezkého zajíčka, Andrejka je z něj unešená – myslím si, že komu je jedno, že si v autě vezu děti, dá si rozhodně pozor na svoje auto (vždyť co od nějaké Z-ženské může čekat, že 🙂
– tohle je možná hodně velká hloupost, ale mi to pomohlo – když couvám a chci např. doleva, stačí točit volantem doleva; dokud mi to neřekli, nikdy jsem nevěděla, jak to mám vlastně udělat, abych se dostala tam, kde chci být (ne že by se mi to teď vždycky podařilo napoprvé 🙂 )
Přidáte se? 🙂
Dadýsku, to jsme na tom stejně. Muž mě hodně naučil, ale když jedu sama, tak vím, že všechny situace budu muset i sama vyřešit. Když jsem s ním, tak čekám, že to udělá on za mě…. 🙂
Jsi šikulka, tak ať Ti to jezdí 🙂
ahojky řidičky,tak od začátku srpna,jezdim taky, nejdřív jsem se učila ještě pár hodin s manželem, a pak jsem to zkusila sama a zjistila,že jedu líp sama,než s manželem, je pravda,že mně hodně naučil,ale jak jedu s nim jsem nervozni,sama jedu podle libosti.ale nebýt manžela,tak spoustu věcí neumim..a ježdění mně baví ((o: dojedu si kam potřebuju a nejsem tzv. závislák.řízení zdar ((o:
Lenio, toho dědulu co jezdí na kruháči v protisměru jsem taky potkala :-)) V pohodě si to šinul v tom nejužším kruhu, v tváři úsměv číslo šestnáct, ale kam dojel to nevím, radši jsem se odtamtud klidila pryč :-))
A jinak jste holky šikulky, trénujte jízdy ať můžete přijet na další srazík VD 🙂
Tak s couváním mám taky velké problémy.Nedělá mi problém vycouvat z parkovacího místa,problém by byl,kdybych měla zacouvat při parkování,abych vyjížděla čumákem napřed.To by to muselo být tak,že by nikde kolem mě nemohlo být ani auto.Jinak bych je asi malinko „poupravila“.Ale už se pomalu lepším.Pořád asi parkuju líp než někteří řidiči (chlapi!!!) před supermarketem,který je zaparkovaný přes dvě místa,takže to pak nadáváme všichni,kterej vůl takhle blbě parkuje a brání tak zaparkovat ostatním.
Jinak včera jsem absolvovala svojí úplně první jízdu,kdy jsem jela v autě úplně sama-jela jsem od dcerky,která je na dovče s babičkou.Jela jsem v devět večer,takže v době,kdy se pomalu stmívá.Naštěstí moc aut přes vesnice,kde jsem jela,nejezdilo,takže to docela šlo.Počáteční bušení srdce pomalu ustupovalo a pak jsem u nás dokonce ukázkově zaparkovala :o)
Couvání (a parkování) mi šlo nejlépe v autoškole na trenažéru (ostatním nikoliv). Ale ve skutečném autě se to pak obrátilo – oni v pohodě, a já takové problémy…
…praxe mě teprve čeká…
Holky, tak se přidávám. Řidičák mám rok a fakt jen pomalinku se zbavuji strachu za volantem a získávám řidičské sebevědomí. Auto už zvládám dobře, v podstatě se už ničeho nemusím bát, ale mám nějaký strašný blok z jízdy v plném provozu. To se mi udělá vždycky špatně a hledám výmluvy, abych nemusela jet. Další můj stres je couvání. To je teda nářez. Nedělá mi vůbec problém vycouvat ze stání na parkovišti, ale mám hrůzu ze situace, kdy budu muset nějak komplikovaně couvat. Teoreticky to zvládám skvěle, praxe bývá horší. Tak se před každou jízdou křižuju, abych nemusela couvat… Haha.
Jo a jen tak mimochodem-už 2x se mi v poslední době stalo, že mi na kruháč ve chvíli, kdy už jsem na něm jela(a je to maličký kruháč, kde vzdálenost mezi jednotlivými vjezdy je minimální)vjelo auto. Včera jsem dupla na brzdy tak, až mi hvízdaly. Vzadu dětičky, vedle manžel(skočil mi hned na volant a začal troubit jak vzteklý)-všichni měli možnost přiučit se hezkých pár slovíček. Ten chlap na mně koukal, viděl mně a stejně těsně přede mne najel. Debil. Pardon.
Na stejném kruháči jsem jednou dokonce potkala dědu ve felicii v protisměru. No fakt. Asi nějaký adrenalinový jezdec. Naštěstí všechna auta houkala, takže jsem včas pochopila, že se něco děje a zastavila.
Jo-a Z na autě mám také a ještě tam asi dlouho bude. Teda asi nadosmrti…
Co vy a couvání? Je tady taky takový borec jako já???
Tak já jezdím dnes a denně,se svým autíčkem jsem už zdárně překročila čtvrt miliónu a to teď střídám tři najednou.Ale ty začátky!!!Divím se že jsem nepřišla o řidičák.Hodně mě naučil táta jak se chovat v různých situacích,ale stejně se stane že zazmatkuju i po těch letech za volantem.
S tím ježděním na neutrál bych to moc nechválila,obzvlašť v zimních měsících.Je lepší když je to auto v tahu,při vyřazené rychlosti je vlastně neovladatelné a když se už dostane do smyku tak je člověk tak vyjukaný že neví jak reagovat(vlastní zkušenost s počátky mého ježdění).
S těma semaforama se mě to líbilo při cestách k moři,tam když už se má rosvítit oranžová tak ta zelená začne blikat a až pak to přejde na tu oranžovou.Podle mě je to strašně šikovné a dává to řidičům velké šance včas reagovat.
S tou vejškou za volantem si hlavu nedělám,mám 158cm a řídím Ford Tranzit a tam si připadám veliká,akorát si ze mě každý utahuje.Nejlepší byl školní sraz kam jsem jako nejmenší ze třídy přijela tátovo Tatrou 613 a spolužáci,kteří si ze mě celé roky na škole z mé výšky dělali srandu,nestačili zírat.
Tento týden jsme jeli po D1 a z ničeho nic najednou v levém (!!) pruhu stálo auto. Nejelo pomalu, což je taky nebezpečné, ale dokonce stálo.
Tak holčiny bacha!
Na důstojnost kašlu-stejně to nikdo nevidí:-)))) jojo 164 to je moje míra. Ve felicii jsou sedadla jaksi skosena dozadu-takže sem se tam úúúplně propadla:-))))) K
To je dobrá rada dívat se na semafor pro chodce ve stejném směru 🙂 Já koukám zase na tramvajový semafor na přechodech pro chodce (když je tam semafor jen kvůli tomu přechodu). Ale všude tramvaje nejsou…. 🙂
Polštářek jsem vozila první dobu, pak jsem si odvykla a je to lepší. Připadám si důstojněji 🙂 Ale bezpečí a dobrý pocit z jízdy je na prvním místě, pokud je to tak pro někoho lepší.
Jinak, Karamelo, kolik měříš? Já 164cm 🙂