Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Něco mezi nebem a zemí
Stalo se někdy i Vám, že jste prožili něco, co se nedalo logicky vysvětlit ?
Jestli máte chuť, pojďme si o tom povídat.
Já začnu.
Před lety mi tragicky zahynula kamarádka z práce. O mnoho dní později jsem si prohlížela v počítači soubory.Každá jsme měla svůj soukromý soubor se svým jménem. Když jsem rozklikla adresář, zarazilo mě, že její soukromý soubor měl datum posledního uložení úpravy datum jejího úmrtí.Dokonce i čas se shodoval. Koukala jsem na to jako blázen a hned jsem se ptala kolegy, který ten den sloužil, jestli tam náhodou něco omylem neuložil. Kolega se hrozně divil, protože my jsme si do soukromých souborů nelezli, natož aby tam někdo něco upravoval a ukládal. Byl si úplně jistý, že tam nic nedělal. Do souboru jsme nakoukli a byl úplně prázdný.
Takže dodnes je to taková malá záhada.
A co vy, máte nějaké tajemné zážitky?
taky se podělím..stalo se to v r.1993..bylo 15.4. večer,to jsem vždy mávala mojí babičce,když projížděla kolem mého domu..babička mi mávala a ukazovala něco“pryč“..nechápala jsem,co to znamená..ráno 16.4. když jsem se probudila,v kuchyni byl zastavený čas na hodinách na 00.30 hod.po půlnoci..hodiny mi koupila babička jako svatební dar v r.1990..myslela jsem,že došla baterka..kolem poledne zazněl šílenej zvonek u dveří..vemě hrklo,že se něco stalo..byl tam můj strjeda-syn babičky a řekl,že babička umřela v noci v 00.30 hod.-16.4…přesně v tolik se hodiny od ní zastavily..potom jsem pochopila i to naznačování od babičky“pryč“..asi cítila,že nastal její konec života..ještě po těch letech mám slzy v očích …………………………………………………………………….. a druhá věc,ta sem možná nepatří,ale pro mě je to záhada..poprvé se to stalo když mi bylo 17 let..maminka mojí kamarádky byla těhotná..strašně chtěli kluka..když měla krátce před porodem,zdálo se mi,že budou mít holku,řekla jsem to i kamarádce..a holka se skutečně narodila:)..pár let na to jsem otěhotněla já..viděla jsem se v porodnici-kde jsme nikdy předtím v životě nebyla..byla jsem ve sprchách a na ruce chovala mimčo-kluka..a narodil se syn..když mě přijali do porodnice,zírala jsem jako blázen..byla to ta porodnice,kterou jsme viděla ve svým snu..i ty sprchy byly úplně stejné..o druhého těhotenství jsem opět chovala kluka a narodil se kluk..a u třetího,to jsme byla těhotná cca 2 měsíce,jsem viděla,jak chovám holčičku..a narodila se holčička……….i u mých kamarádek,co byly těhotné,se mi zdálo co se jim narodí..vždy jsem je ve snu viděla,koho chovají a vždy jim řekla,co se mi zdálo,že budou mít..všem se to vyplnilo a taky se smály,že jsem čarodějka:)..akorát poslední příběh byl smutný..ta kamarádka která byla těhotná,o mimčo přišla..a je pravdou,že o ní jediný se mi nezdálo,že chová miminko a ani co to bude..a dodnes je mi záhadou,že se plní moje sny o narození pohlaví miminek u mých známých:)
Tak ja mam take nejake pribehy,ale ten nejsilnejsi zazitek neni muj,ale moji tety(neni to teta,ale vlastne moje skoro mamka-tatka s ni zije 27let a vychovavala me,ale od mala ji rikam teto,tak to tak zustalo do dneska)
Kdyz se mela ma nejstarsi dcera narodit-zhruba tak pred sestnacti lety,tak jsem se z nasima rozhadala.Od sedmeho mesice tehotenstvi se mnou nemluvili az do doby nez se holka narodila a to ji bylo uz sest tydnu.
Teta tenkrat delala ve fabrice a jeden mesic meli problemy s praci meli velke prostoje,meli tam pani,ktera vyvolavala duchy pomoci hrnicku s pismenky s nimi komunikovala.Vzdy kdyz nastal prostoj sli doé tmave satny ovsem bez me tety.Ta byla vzdy k tomu neverici a povazovala to za uplnou kravinu.Jednou ji ta zenska rekla,at jde snimi at to aspon zkusi,vzdyt tam dela teprve dva mesice a nikdo ji poradne nezna aby o ni neco vedel a tudiz z toho cerpal.
Nechala se premluvit a sla a nechala vyvolat meho taty maminku-tedy mou babicku.
Ptala se ji na takove zakladni veci-vsechny odpovedela spravne
ale co ji prekvapilo,byla otazka-Jak se jmenuje tvuj syn a hrnicek odpovedel Jánko.Babicka pochazela ze slovenska i kdyz od svych petadvaceti zila v cechach a nerekla jinak memu tatkovi nez =Jánko-a to nemohl nikdo vedet.
To ale jeste teta nevedela ze prijde vetsi pecka.
TED se na chvili vratim k memu tehotenstvi.Od zacatku jsem tvrdila ze holcicka se bude jmenovat Kristinka nebo Dominika,atk jsme se i rozesli rozhadany s touto i nformaci.
Aby jste pochopili na posledni chvili jsme se tenkarat rozmysleli ze to bude Karolina a i takove jmeno jsme ji po porodu dali.
A ted se vratim do prace k tete.
Nasledovala otazka-kolik ma babicka pravnoucat odpovedel hrnicek-jedno(v te dobe byla Kaja dva dny jen na svete a oni nevedeli ze se uz narodila.)
Na otazku jak se jmenuje pravnouce odpovedel ze Karolina.
TEnkrat to teta jeste tak nebrala jelikoz byla presvedcena ze se jmenuje jinak.
Za necelych sest tydnu jsem jela k nasim do Liberce aby jsme si to vyrikali a opet zacali komunikovat jak rodina.
Na otazku jak se jmenuje holcicka a ja odpovedela Karolina-teta zbelala jak smrt posleze mi vse vypravela.
Od te doby obe nepochybujeme,ze existuje neco mezi nebem a zemi.
Daniello,
to je krásný, normálně jsi potkala anděla strážného!
Já si myslím, že když si to člověk zaslouží a opravdu ho potřebuje, tak mu pomůže,ať už nějak zištně (jako tobě) nebo nějak víc skrytě.
Lussy, docela mě zamrazilo. Něco podobného se mi stalo naposledy v dětství, když zemřela moje spolužačka.
Napadlo mě něco z úplně jiné oblasti, ale taky zvláštní věc. Jednou nám vykradli byt, kde jsme byli s mým současným manželem v pronájmu. Neměli jsme tam moc věcí, ale ukradli všechny peníze, doklady a pár dalších věcí. Bylo to v Praze a já jsem se potřebovala dostat k našim. Stála jsem na zastávce tramvaje, byla jsem z toho dost přepadlá a přemýšlela jsem, které kamarádce si řeknu, aby mi půjčila na cestu. Najednou ke mně přistoupil nějaký pán a hrabal se v kapse. Myslela jsem, že mi chce nabídnout cigaretu, protože jsem před chvílí vyhodila krabičku a on mě viděl. Jenže on mi vstrčil do ruky dvě stovky a zmizel. Byla jsem z toho úplně v šoku, vůbec jsem nezareagovala, možná jsem něco zakoktala, ale on byl hned pryč. Na cestu to stačilo, takže jsem si ani nemusela půjčovat.
Jednou v životě mi takhle někdo dal peníze a zrovna ve chvíli, kdy jsem to fakt nutně potřebovala.
Dannielo,
já mám taky takové chvilky.
Třeba jsem jednou ráno vstala a chtěla odtáhnout žaluzie. Jak jsem vzala do ruky ten řetízek, v tu chvíli jsem věděla, že oknem na silnici uvidím naši kočku přejetou. A taky že jo :-(.
Nebo mi teta vyprávěla, jak se těší jak pojede se svým přítelem na dovolenou v létě do Krkononoš. A mě najednu v hlavě naskočilo: nikam nepojedete, on do té doby umře. A ono to tak dopadlo.
Nemám tyhle chvilky moc ráda protože z 90 % mi naskočí negativní věci,málokdy je to něco pozitivního.
Občas se mi taky stane, že najednou něco vím. Není to tušení, spíš taková “vteřina jasnozřivosti“, kdy je to vědomí úplně jasné.
Jednou se mi třeba stalo tohle: Moje sestra byla těhotná, věděli jsme to teprve krátce a ani jsme se od jejího otěhotnění neviděly. Seděla jsem na gauči a něco zašívala, mám v živé paměti, jak držím jehlu a protahuju látkou nit, a najednou jsem řekla manželovi: “Ségra bude mít holčičku. Uvidíš, že to bude holčička.“ V tu chvíli jsem o tom absolutně nepochybovala, bylo to stoprocentní. Pak ten pocit jistoty zmizel, ale zůstala vzpomínka na tu chvilku. A opravdu to je holčička. Je jí už 9 let.
No, a o svém duchařském dětství raději pomlčím 🙂
Bramborko, tak mě napadá, zažili jste toto, když rodila teď tvoje mladší sestra? Jestli tedy rodila v noci… Vím, že toto je dost časté, ale přesto, podobnou vnímavost nemá každý člověk.
U nás, když se některé z žen, které patří do rodiny, rodí dítě, ostatní ženy nemohou spát.Prostě se probudí uprostřed noci a hotovo. A když někdo umře, zastavují se nám hodiny. Jinak, dcera mi také velice často kouká přes rameno a s „někým“ si tam povídá ((-: Ale já myslím, že je to přirozené a je mi docela líto, že já si už popovídat nemůžu..
Teda Ovečko, to je opravdu smutná událost. Nějak mám pocit, že my ženy jsme na všechno, co se děje kolem nás více citlivější. Každá z nás má ale tuto citlivost asi jinak individuálně nastavenou. Někdy mám pocit, že v každé z nás je kus bílé a černé magie. Všechny ženy, které měly v minulosti nějaké schopnosti byly později označeny za čarodějnice a skončily na hranici při nám známých procesech …
Ale fuj, ještě že jsem naprosto normální člověk, který takovéhle cítění nemá. Musí to být docela náročné, když máš takové schopnosti. Já mám pouze někdy pocit, že jsem na nějakém místě už někdy byla, občas taky dokážu dopředu odhadnout nějakou událost, ale to je spíš zkušenost, než cit.