Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Něco mezi nebem a zemí
Stalo se někdy i Vám, že jste prožili něco, co se nedalo logicky vysvětlit ?
Jestli máte chuť, pojďme si o tom povídat.
Já začnu.
Před lety mi tragicky zahynula kamarádka z práce. O mnoho dní později jsem si prohlížela v počítači soubory.Každá jsme měla svůj soukromý soubor se svým jménem. Když jsem rozklikla adresář, zarazilo mě, že její soukromý soubor měl datum posledního uložení úpravy datum jejího úmrtí.Dokonce i čas se shodoval. Koukala jsem na to jako blázen a hned jsem se ptala kolegy, který ten den sloužil, jestli tam náhodou něco omylem neuložil. Kolega se hrozně divil, protože my jsme si do soukromých souborů nelezli, natož aby tam někdo něco upravoval a ukládal. Byl si úplně jistý, že tam nic nedělal. Do souboru jsme nakoukli a byl úplně prázdný.
Takže dodnes je to taková malá záhada.
A co vy, máte nějaké tajemné zážitky?
Tak já také přidám dvě příhody. Obě se týkají mojí babičky. Babička byla po operaci a jednu chvíli u nás bydlela. Byli prázdniny a já s bráchou jsme byli s babí sami. Babí vařila oběd, já byla na zahradě a brácha u sousedů. Najednou brácha přišel za mnou a povídá, že musíme rychle domů, že se babičce něco stalo…Babička při vaření omdlela a jak padala, popálila si obličej a vlasy. Bylo štěstí, že jsme jí našli včas, protože měla diabetický záchvat…
A druhá příhoda – tahle „popálená“ babička ležela v nemocnici po mozkové příhodě. Šla jsem za ní s mojí mamkou na návštěvu a ještě než jsme dorazily do nemocnice, mamka říkala, že v noci slyšela zvonit kapličku (u nás je takový zvyk, že když někdo zemře, zazvoní se v kapličce). Jenže v noci zvonit nemohla. Dorazily jsme do nemocnice a řekli nám, že babi v noci zemřela…
Kuře, buď ráda, že „nevidíš víc“, ono to není vždycky příjemné vědět leccos dopředu. Myslím, že to člověka spíše zatěžuje. Já jsem ráda, že nemám nadpřirozené schopnosti, spíš bych z toho byla nešťastná.
To je pravda, když to znáš, tak je všechno lépe pochopitelné.
Já si vždycky přála mít „schopnost“ navázat se na jiné. Manžel a všichni okolo sice tvrdí, že jsem čarodějnice (ne povahou :-)) ), ale já bych prostě asi chtěla víc. Jsem vážně divná?!? 🙂
Já se ještě musím mírně opravit – už je to 4 roky, co babička zemřela.
Před třemi lety jsem měla jiné starosti, než někde cestovat (donosit zdárně holky).
Kuře, horší by to asi bylo, kdybych já sama takovou zkušenost neměla. Asi bych nechápala.
Holky, tak to je vážně síla…..
Běhá mi mráz po zádech.
Jarmuschko, určitě máš „radost“, že se holky „pomamily“. 🙂
A druhá příhoda se týká mých holčiček – jdou v mých šlépějích…
Jedno dopoledne jsme šly do ložnice – že holkám pustím CD s pohádkami, pomazlíme se. Holky najednou koukly ke dveřím a říkají – „deda, deda“.
Nevím, co mě to napadlo, ale koukla jsem na hodiny – bylo chvíli před polednem.
A asi za 20 minut volal manža, že se právě dozvěděl, že mu zemřel otec – dědeček holek… přibližně v tu dobu, co jsem intuitivně koukla na hodiny…
O tom, že se mi vždycky ozve ta osoba, na kterou myslím, že jí musím zavolat, napsat, o tom ani nemluvím.
Byla jsem ale zvláštním způsobem navázaná na svou babičku.
Babička byla pořád čupr, pak se náhle zhoršil její stav – odvezli ji do nemocnice. Když už byl její stav stabilizovaný, ale ne moc dobrý, převezli ji z nemocnice, kde už pro ni nemohli nic udělat, do léčebny. Věděla jsem, na který den je převoz naplánován, ale přesná hodina nebyla známa.
Byla jsem v práci a najednou se mi, bez objektivní příčiny, udělalo špatně, točila se mi hlava, málem jsem sebou sekla. Pak jsem se dozvěděla, že právě v tu dobu babičku převáželi.
O pár měsíců později jsme byli s partou přátel na dovolené v Pobaltí. Poslední den před návratem domů jsme navštívili Horu křížů v Litvě – místo, kde je spousta velkých křížů, na nich visí spousta malých – jak kupovaných, tak samovýroba (dřevěné, pletené, šité, kované). Je to poutní místo i „atrakce“ pro turisty. Procházeli jsme to tam, prohlíželi křížky. Na mnoha z nich byla ze zadní strany nějaká modlitba, přání. A mě zůstal v ruce křížek, kde bylo rusky „za zdorovie bábušky“. Právě ten a žádný jiný. Vzpomněla jsem si na svou babičku, přála si, aby se její stav zlepšil. Přidala jsem na to místo i mušličku z jiného místa našeho pobaltského pobytu.
To bylo ráno. Když jsem později odpoledne zapnula mobil, čekala mě zpráva, že babička ten den zemřela.
Asi se se mnou přišla na tu dálku rozloučit (ještě teď mám mrazení v zádech a v očích slzy – a to jsou to už tři roky…)
Kuře, my máme jednu velmi podobnou. Letos v květnu umřela manželovi maminka. Tu noc, kdy spadla v nemocnici z postele a zlomila si ruku(pak byla operovaná a i tím se jí zhoršily ledviny), začalo hrát samo od sebe malé rádio, které poslouchala. Byla tam tehdy švagrová, její prostřední dcera. A té samé švagrové přišla během pohřbu tchyně na mobil zpráva z mobilu, který tchyně používala a který byl v té době vypnutý a někde uplně jinde: Zpráva doručena. Švagrová je dost věcná, takže si určitě nevymýšlela.
A jedna o mém synovi. Když byl malý a začínal mluvit, jedno odpoledne ukazoval naléhavě na pole za námi a říkal něco jako „duch“, pár dní potom jsem tam na křižovatce viděla květiny pro oběť dopravní nehody, kterých jsem si předtím nevšimla… Taky mě úplně zamrazilo.
Markét, mám husí kůži po celém těle. To muselo být opravdu šílené.
Mi přišla taky sms od odešlé kamarádky, ale pak mi „docvaklo“, že její číslo si nechal její manžel…. takže žádná záhada. Ale taky mi nejdříve bylo tak nějak divno.
Kuře taky mám vlasy na hoře jak jsi psala o tom zjevení brr.