Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Žít přítomností?
Dobu sedím a nevím, jestli vůbec psát a jak to psát.
Znáte ty dny, které začnou tím, že vstanete levou nohou, všechno doma dává najevo, že to teda bude den, potom se rozjede práce a je to opravdu ten den, všechno co nejtěžší, sto věcí naráz, všechno nalevačku. Odpoledne zjistím, že jsem ještě nesnídala a rychle něco piju, aby tělo úplně nevypovědělo spolupráci, potom moje napjaté nervy dokonale vycítí děti a rozebírají mě do odchodu na lůžko, neuhnu aspoň před nějakou prací a potom padám do bezvědomí tam, kde stojím a jenom spánek vyrovná všechny dluhy, aby mohl začít další den? Nemiluju takové dny. Řekla bych, že jsou strašné.
Ale jsou ještě horší dny. Ráno všechno vypadá normálně. Není žádný další problém kromě běžných maličkostí, obě děti odcházejí do zařízení. Pracovní den je klidný, nic nevybočí. Po vyzvednutí jednoho syna mám dokonce čas připravit a sníst jednoduché jídlo, nemusíme dělat úkoly. Potom jdeme na zdravotní konzultaci, s tím, že vylepšíme trvalé zdravotní dispozice, homeopatii pořád nevzdávám. Po prohlídce vidím první trhlinu v příjemné realitě, lékařka už se neusmívá. Je tu nález na plicích, nález rozsáhlý. Nález, na který dítě nevypadá. Smršť bez varování. Venku sněhová vánice, dítě nesmí, prosím nesmí dýchat ten zimní vzduch. Do tepla a nevycházet aspoň 5 dní, třeba se podaří tentokrát vyhnout antibiotikům, je možnost zápalu plic. Od dobrání posledních uteklo přesně 14 dní. Den bere obrat prudce dolů. Dítě pláče. Chce do školy, chce zítra s kamarády řešit turnaj ve fotbale. Nic mu není, nechce být doma, pláče a zhluboka dunivě kašle. Zejména nechce jet k babičce. Kouká nepřítomnýma očima, když říkám: máme ještě 3 dny jenom práci. Je to v háji, už jsme oba mimo realitu, nejsme tam, kde jsme byli ještě před 2 hodinami. Dítě je nešťastné a já řeším další situaci, která nemá žádné uspokojivé řešení. Potom přijde čas, kdy musím uznat, že řešení bude jako obvykle bolet a snažím se nemyslet na hlasité emoce, které zítra vyvolám u nadřízených a na desítky telefonátů pacientek už zítra. KDY tedy budete pracovat? Nechci k jinému. Kdy? Po takovém dnu mám jedinou úplnou jistotu, a to, že rozhodně nebudu spát, i když jinak nemám se spánkem potíže nikdy. Z takového dne se totiž asi nemám probudit…
Žiju v minulosti a v budoucnosti. Budoucnost – to je, až budou děti zase zdravé. Minulost – to je, když byly děti ještě zdravé. Posledně to trvalo přesně 3 dny, teď už je to zase opravdu minulost.
Kam spěcháš, když všechno je teď a tady??? A to všechno, narovinu, to jsou moje děti. Takže kudy a kam? Do přítomnosti, zní to jednoduše a poeticky. Ale ve skutečnosti je to zkouška, jak jinak. Jak jinak.
Piškotko, Babofko, myslím, že se pohybujete v příliš povrchových sférách. Jádro pudla bude mnohem, mnohem hloub. Ale na škodu to určitě nemůže být. Jen mám pocit, že tohle už má Vírenka dávno za sebou.
Babofko, taky mě napadlo Feng Shui.
Virenko, to je síla… A už mi to nepřipadá normální, že kluci takhle pořád rozsypaní. Myslím, že to všechno má někde svůj původ. Zkus se zamyslet, odkud to všechno pramení… Mě napadají věci jako Feng shuej – uspořádala bych “šamanský mejdan“ na vyhnání špatné energie, dala sůl, třeba i vymalovala, přestavěla bych (pokud to je možné) dětský pokojíček – ideálně i zjistit nějaké špatné geopatogenní zóny – třeba zrovna mají své postele na něteré z nich – může jim jít přes krk a plíce a proto se potíže neustále vrací…
A možná by pomohly i rodinné konstelace, čert ví… Každopádně ani změna myšlení, o které píšeš není k zahození. Vůbec ne. Držím palce, ať se to sakra a okmažitě ubírá správným směrem ku zdraví a psychické pohodě…
A vůbec, nejsi ty náhodou astroložka? Co na to říkají planety?
Pane jo,já myslela,že už bude líp…
Vím,že to musí být hrozné,začarováný kruh s pocitem bezmoctnosti co a jak bude dál.
Ale jsme ženské a hodně toho vydržíme a já Ti přeju,aby to trápení bylo co nejdřív za Vámi a bylo líp.
Nejhorší na tom je že ti ani jedna nemůžeme pomoct,jen ti držet pěsti a palce a myslet na Vás,aby to co nejrychlej skončilo a nastala pohoda.
Virenko, holka zlatá, vždyť to už snad ani nemůže být pravda, moc ti přeju, aby ses z tohoto zlého snu co nejdřív probudila.
A přání čistě do přítomnosti – hodně sil a energie! Myslím na vás a držím všechny palce.
Virenko….. tady je každá rada zbytečná…. hrozně mě to mrzí, je vidět, že jsi vyčerpaná… My jedeme stále dokola “jen“ ty uši, a to je mndle skoro půl roku venku, naposledy jsme byli píchat 30/09. Obě uši. ATB, již páté za tento rok. Říkám si dost. Vyřadila jsem sladké a nasadila čerstvé zeleninové šťávy a Sinupret. Bojím se říct, že to zatím nějak zázračně funguje, protože při pohledu ven z okna je mi jasné, že pořádný podzim teprve přijde:o(((
Virenko, posílám pozitivní energii, která mi zbyla a moc si v duchu přeju, abyste už konečně měli pokoj!!!
Homeopatie je běh na dlouhou trať, moc ti fandím, aby homeopatka trefila přesně to, co syn potřebuje! Držte se!!!
Někde jsem četla, že “těžké věci se dějí těm, které je vydrží…“….
Vůbec nevím, co mám napsat, všechno už holky řekly-moc ti přeji, aby homeopatie konečně pomohla a ty jsi mohla konečně volně vydechnout!!!! myslím na vás
Virenko, posílám Ti hodně síly a energie, ať toto vypětí zvládneš, ať je synek brzy zdravý jak rybička a všechny bacily ať odletí do neznáma. Bude to dobré, musí být !
Vím, že je to složité skloubit péči o nemocné děťátko a práci, ale napsalas to hezky – děti jsou nejdůležitější. A věř tomu, že to dětství uteče jak voda, a oni Tě potřebují teď.
Drž se !
Virenko rozumím, vím o mnohých lidech ve svém okolí, kteří přemýšlí podobně. Krize je, to ano. Hypotéky se neptají,jestli člověk má nějaký problém, který musí vyřešit. To všechno dobře znám a jak víš, tak svou mísu horké kaše jsem si okolo hypo také vyjedla. Takže dokážu pochopit, jak se cítíš.
Byly časy, kdy jsme příjmově záviseli na manželovi, nyní je zase doba, kdy rodinné příjmy udržuji já. Každý chvilku tahá pilku. Sama bych nikdy předtím nevěřila, že z pozice zaměstnance se přesunu do skupiny OSVČ, která je plná nejistoty a člověk víc než kdy jindy žije přítomností a budoucnost raději neprobírá.
Virenko, ať tvá rozhodnutí, ať budou jakákoli, budou směřovat k dosažení toho, co od toho očekáváš.
Z toho co jsem si stačila načíst o homeopatii vím, že to je běh na dlouhou trať a sama ji chci absolvovat. Přeji ti, aby homeopatka byla tou osobou, která vnese do zdraví tvých dětí jasno a vše se obrátilo k lepšímu.
Nemáš to lehké, Virenko… 🙁
Držím moc palečky, ať je to co nejdříve za vámi. Přeci není možné, aby nic nepomohlo?!?!?! Nová homeopatka určitě najde to, co dětem uleví.
Opravdu na vás moc myslím a přeju kupu štěstí k tomu, aby se dostavilo zdraví!!! *