Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechny zdravím 🙂
Ahoj holčičky, všechny Vás moc pozdravuji, určitě si najdu někdy i čas napsat něco více.
Teď jsem jen chtěla vložit hezké povídání, co mi přišlo dnes na mail. Jestli jste to sem už některá dala, omlouvám se.
Přeji všem nádherné babí léto :-))
Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: “Mami, můžu se tě na něco zeptat?“
MÁMA: “Jistě, na copak?“
SYN: “Mami, kolik vyděláš za hodinu?“
MÁMA: “Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?“, odpověděla žena nazlobeně.
SYN: “Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?“
MÁMA: “Když to musíš vědět, tak je to 100 korun na hodinu.“
SYN: “Ach jo,“ povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
SYN: “Mami, můžu si půjčit 50 korun?“
Matka byla bez sebe, “Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost.“
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.
Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se jí může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze?
Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
“Už spíš, synku?“ Zeptala se.
“Ne, mami, jsem vzhůru,“odpověděl chlapec.
“Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela,“ řekla žena.“Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl.“
Malý chlapec se posadil a usmál. “Ach, mami, moc děkuju,“ zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se jí znovu zmocňuje hněv.
Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
“Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?“, zabručela matka.
“Protože jsem neměl dost, ale teď už mám,“ odpověděl chlapec.
“Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra dřív. Mohli bysme spolu večeřet.“
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterým nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete.
Jovanko, to je smutně krásné… Úplně jsi mi vehnala slzy do očí. Já jsem nějaká na měkko, po počátečních 2 dnech ve školce naprosto bez problémů máme další 2 uplakané dni. V pondělí mi volali už po hodině, ať si pro něj přijde, že pořád jen pláče a je k neutišení, dneska jsme se ani nepřezuli a šli zase domů. Tak tady přemítám, co s tím, že si platíme soukromku, v práci by rádi abych nastoupila dřív a z mého usměvavého a společenského kluka je ve školce najednou uzlíček neštěstí…
A do toho ty s tímhle srdceryvným rozhovorem!!! 😉
Jovanko, moc krásné.
Marti, taky mi moc chybíte, občas něco počtu, ale komentovat nemám čas a někdy ani sílu…. 🙂
Ale jak říkáš. Když jsem měla jen jednu slečnu, tak jsme každý večer před usnutím povídaly, co se ten den stalo atd. Dnes jsem ráda, když je doma klid. A pak si říkám, že já husa si s těmi dětmi ani nic neříkám a že mi vyrostou a nebudou mi už pak chtít ani nic říct a já se z toho zblázním… ale rozhodně teď mi bude stačit za hodinu času cca 10,50Kč (to je cena za práci matky na dovolené), takže na to se mi ty moje děti určitě složí :-))
Ahojky, už jsi mi holka chyběla… No a ještě ke všemu mám z toho článečku slzy v očích. Někdy nás ty děti dostanou na lopatky, že? A je to tak hnusné, že je to ze života, na obranu maminky ovšem musím říct, že někdy je toho opravdu na nás naloženo moc a upustíme natlakovanou páru v nepravou chvíli. Pak nezbývá než se se srdcem na dlani omluvit a snažit se o to, aby se to už příště nestalo.
Já do práce nechodím a jsem tak pohlcená honičkou v domácnosti, že někdy uplyne den, děti už leží a pak si s takovým podivným pocitem uvědomím, že ani nevím, co bylo ve školce, co měli ve škole k obědu a že odešly do postele bez pusinky. Pak rychle běžím do pokojíku a doufám, že ještě nespí…
Jééééééé, to je hezký:)
Ale zároven i smutné, čeká to každou mamču, která půjde do práce, proto se dětem nyní věnuji s plným nasazením, když jsem doma s mrnousem:)
Ahoj holčičky, všechny Vás moc pozdravuji, určitě si najdu někdy i čas napsat něco více.
Teď jsem jen chtěla vložit hezké povídání, co mi přišlo dnes na mail. Jestli jste to sem už některá dala, omlouvám se.
Přeji všem nádherné babí léto :-))
Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: “Mami, můžu se tě na něco zeptat?“
MÁMA: “Jistě, na copak?“
SYN: “Mami, kolik vyděláš za hodinu?“
MÁMA: “Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?“, odpověděla žena nazlobeně.
SYN: “Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?“
MÁMA: “Když to musíš vědět, tak je to 100 korun na hodinu.“
SYN: “Ach jo,“ povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
SYN: “Mami, můžu si půjčit 50 korun?“
Matka byla bez sebe, “Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost.“
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.
Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se jí může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze?
Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
“Už spíš, synku?“ Zeptala se.
“Ne, mami, jsem vzhůru,“odpověděl chlapec.
“Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela,“ řekla žena.“Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl.“
Malý chlapec se posadil a usmál. “Ach, mami, moc děkuju,“ zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se jí znovu zmocňuje hněv.
Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
“Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?“, zabručela matka.
“Protože jsem neměl dost, ale teď už mám,“ odpověděl chlapec.
“Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra dřív. Mohli bysme spolu večeřet.“
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterým nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete.