Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechny zdravím 🙂
Ahoj holčičky, všechny Vás moc pozdravuji, určitě si najdu někdy i čas napsat něco více.
Teď jsem jen chtěla vložit hezké povídání, co mi přišlo dnes na mail. Jestli jste to sem už některá dala, omlouvám se.
Přeji všem nádherné babí léto :-))
Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: “Mami, můžu se tě na něco zeptat?“
MÁMA: “Jistě, na copak?“
SYN: “Mami, kolik vyděláš za hodinu?“
MÁMA: “Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?“, odpověděla žena nazlobeně.
SYN: “Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?“
MÁMA: “Když to musíš vědět, tak je to 100 korun na hodinu.“
SYN: “Ach jo,“ povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
SYN: “Mami, můžu si půjčit 50 korun?“
Matka byla bez sebe, “Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost.“
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.
Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se jí může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze?
Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
“Už spíš, synku?“ Zeptala se.
“Ne, mami, jsem vzhůru,“odpověděl chlapec.
“Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela,“ řekla žena.“Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl.“
Malý chlapec se posadil a usmál. “Ach, mami, moc děkuju,“ zajásal.
Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek.
Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se jí znovu zmocňuje hněv.
Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
“Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?“, zabručela matka.
“Protože jsem neměl dost, ale teď už mám,“ odpověděl chlapec.
“Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra dřív. Mohli bysme spolu večeřet.“
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme nám čas protéci mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterým nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě 100 korun s někým, koho opravdu milujete.
hmm, no právě že ani to není extra:-( na jaro byly slíbené odměny z tržby po sezoně a nedostala jsem pak ani korunu- i když zisk jistě byl… takže poučena jsem.
karamelo, ještě k tomu tvému zaměstnavateli. To je fakt dobré 🙂 Inu, prémie dávat nemusí, když patřičně ohodnotí na základu 😉
karamelo, díky za podporu. Pojedem teď na týden pryč, změníme prostředí a pak znova půjdem do školky. On plakal tak, že ani nebyl schopen slova…
A do toho ze všech stran poslouchám (švagrová, její kamarádky i kamarádky pracující jako učitelky v MŠ), že jsou v naší školce neschopní, že mi neměli volat, že ho tam mám šoupnout a jít a nechat řvát, že musí vědět, že si ten odchod prostě nevyřve. Fakt si už připadám jak blázen…
Holčičky, je to drsné… já jsem teď na podzimní sezonu v práci rovnou oznámila, že budu dělat od 8 do 4 a hotovka… že mi přesčasy denně do 6 za to nestojí. Tvářili se divně a jsem ta nejhorší- že prý se mi nechce dělat… ale když jsem se zeptala na prémie, tak na to peníze nejsou … takže já mám jasno.
Babofko.. Kryštof měl taky slzavé údolí v červenci, kdy se vracel do školky po neštovicích a 3týdenním marodění… najednou bylo všechno špatně a visel na mě jako klíště a hystericky ječel, že tam nebude, že chce domů … tak jsem pro něj chodila po obědě a vždycky sem tam ráno půlhodinky zůstala a hráli jsme si a pak jsem odešla. Bylo to částečně tím, že tam byli v létě děti pomíchané a chyběl mu tam kamarád a částečně tím, že sem byla na operaci s kýlou a pár dní v nemocnici, tak mu bylo smutno a pak se mě nechtěl pustit.
Tak to mě dostalo mám úplně slzičky na krajíčku.Nejhorší je že je to pravda.Takle nám uteklo dětství staršího syna pořád do práce soboty neděle.U to ho mladšího se budem snažit, aby to bylo jiný.Protože zjistíte že máte doma 16letého kluka který si jde pomalu svojí cestou.A jeho dětství Vám uteklo mezi prstama.Je to smutný.
Holky zlaté, díky moc… Příští týden si dáme asi pauzičku, pojedem zase k babičce na Šumavu a pak to zase zkusíme. Ve školce jsou zlatí, máme prý zkusit chodit vždycky jen na hodinku pohrát si s dětmi, když chodí ven. Máme se zastavit dokonce každý den. Takže místo obvyklého hřiště nebo procházky si půjdem pohrát do školky. Jsem zvědavá, jak si to budou počítat :-)))
No, Padmé, oni by v práci asi rádi, abych od října přišla na plno 🙂 ale i pidi úvazek by byl lepší než nic… No, uvidíme, snad se to usadí… Mimochodem – když mi ze školky volali, ať si pro něj přijdu, byla jsem zrovna v práci domlouvat se co a jak…
Luci, to je nádherné a řvu tady jak malá, při představě, že jdu v sobotu do práce, příští neděli, pak ve svátek a další víkend úplně celý…… aby se stihla nějaká pitomá roční účetní uzávěrka, na které stejně život nestojí…. a že dostanu penízky navíc? Hm, kéž bych je všechny mohla utratit v času stráveném s Majdou…….
Krásné a určitě si to vezmu k srdci 🙂
Babofko, my to měly taky tak…. První den v pohodě,pak začal cirkus, celý jeden den probrečela a proseděla na záchodě, další den jsem si pro Majdu šla po dvou hodinách a pak jsem tam s ní už musela i zůstat. Dva dny jsem tam byla s ní (aspoň na 2 hodiny a šly jsme domů), ona viděla, že se tam neděje nic zlého a že já na ni vždycky počkám a nenechám ji tam. Pak byly vánoční prázdniny a po Novém roce, jak nastoupila, to už bylo v pohodě, vydržela to. Sice ráno ještě poplakávala a vztekala se, že nikam nepůjde, ale zvládla to a teď je tam víc než spokojená. Určitě bych syna ze školky nebrala a pokud je to možné (mi to navrhla sama učitelka, že tam s Majdou můžu zůstat) buď tam chvilku s ním, stůj bokem a pozoruj ho, ať ví, že je v bezpečí. Já, když za mnou Majda přišla, že něco chce, tak jsem ji odkázala na paní učitelku, že ona je tam místo mě a že když něco potřebuje, má poprosit paní uč. Majda je začala brát jako “svoje lidi“, začala jim věřit a bylo po problému 🙂 Hlavně vydržte. Držím pěstičky 🙂
Jovanko, moc krásné….. a slzím taky – doufám, že takhle nedopadnu 🙂 Zatím to sice nehrozí, ale úplně se podepíšu pod tebe a Matildu, když je těch dětí víc, najednou taky na ně nemám tolik času,kolik bych si přála…. vždycky je ještě třeba něco udělat a než pak dojdu za nimi nahoru, už spí 🙁 Ale je mi útěchou, že si stále ještě povídat chtějí 🙂
babofko, to je mi líto 🙁 My jsme bohužel s Dájíkem takhle skončili po měsíci, potřeboval ještě rok doma. Ale Adámek to snad zvládne…. úplně ti rozumím, to by člověk brečel, když tam má nechat takovou hromádku neštěstí, viď? Posílám pohlazení a držím palce…
Jovanko, ach jo, ty mi dáváš! Jen ta představa, co?
Babofko, držím palce, aby bylo ve školce líp!
Jovanko, díííky za ten něžně dojemný mailík, hrdlo jsem měla stažené a slzičky na krajíčku…
Jinak mám sto chutí Ti napsat: vítej zpět. Já mám totiž pocit, že jsi tu hrozně dlouho nebyla… Ale to je asi tím, že nakoukneš, něco přečteš a tiše se vzdálíš…
Měj se hezky a krásný večer.:-)
Babofko, posílám Ti velikánské pohlazení.
A taky jedno velikááánské povzbuzení: neboj se, malý si zvykne a bude to dobré.
Co s tím? Rozhodnutí je jen a pouze na Tobě. Možnosti jsou jen dvě, buď vydržíš a malý si bude muset přivyknout nebo si řekneš, že Ti to za ty nervy nestojí, stáhneš ho a zůstaneš s ním ještě doma (teď je otázka, můžeš-li, s ohledem na práci).
Pozor ovšem na to, aby se stejná situace neopakovala znovu třeba za půl roku nebo třeba za rok.
Naše školková paní učitelka říkala: Neustupovat.
Jakmile dítě do školky nastoupí, prý se nemá stahovat.
Já osobně nevím, neumím si to představit, asi by bylo lépe rady od někoho zasvěceného (učitelky v MŠ tu přece jsou – tak snad nakouknou i sem).
Každopádně: hlavu vzhůru, dobře to dopadne.