Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsme doma z nemocnice
Děvčátka moje, jsme konečně doma po adenotomii. Nevím, kde začít, mám dvojí myšlenky – i dobré, i špatné, provází mě neskutečná spokojenost i zlost. Budu to ventilovat postupně. Takže v neděli 5.4. jsme šli ležet do nemocnice, ráno byla operace. Sára spokojená, dokonce na to, že spává se mnou, krásně spinkala v nemocniční postýlce. Ráno operace. Trvala nezvykle déle, přes hodinu, kluka co šel po Sáře, přivezli za neuvěřitelných 15 minut!!! Když mi Sáru dovezli, brečela jsem. Na jednu stranu jsem měla hrůzostrašné představy, že nezvládnu pohled na krev, a ona se žádná nekonala. Přesto jsem se roztřepala a začala brečet. Při operaci totiž vznikly nečekané potíže s intubací, Sára měla příliš úzký vchod do hrtanu, takže ani 3.hadička nebyla dost tenká. Nakonec se povedlo, ale raději vyšetřili i ten krk, nějakým přístrojem. Když mi ji dovezli, dýchala hrozně. Nemohla zakašlat, anestezioložka přišla až za námi na pokoj a vysvětlila mi, co se na sále stalo. Plakala jsem. Vznikla totiž jakoby mechanicky vytvořená laryngytida – štěkavý kašel, sevřené hrdlo, byl to pro mě horor! Každý den říkali, že ráno už půjdeme domů a nešli jsme. Malá už nervózní a přesto tak hodná, čerstvě po narkóze následoval RTG plic, aby se vyloučilo poškozené polykání a zamezilo se případným dalším nepříjemnostem. No když jsem viděla, jak ty děti chodí druhý den domů, chtělo se mi křičet. Strašné pro mě bylo to absolvování všech “vedlejších účinků“ narkózy u ostatních, právě dooperovaných dětí. “Říhaly vzduch, blinkaly, hrůza“. Divím se, že Sára jako jediná nezvracela. Mně osobně po narkóze taky nic nebylo. Když to tak vezmu, ta adenotomie je banalita, horší je to po té narkóze, chudáci děti.
Doktor (známý z francouzštiny) si mě zavolal a řekl, že mandle byla vyjmutá za 5 min., a byla to pěkná “koule“, Sára začala krásně dýchat nosem. Akorát mi znovu vysvětlil ty problémy se zaintubováním Sáry, že je moc maličká a asi to má anatomicky dané, protože nenašli žádný nález.
Dny ubíhaly pomalu,ale člověk si zvykne na všechno… Střídaly se super maminky i “nemluvné“, jednou nás přestěhovali. o byl ten poslední den. Primář mi sám osobně i s doktorem přišli říct, že mám velmi statečnou dceru, že byla nejmladší a jediná se vůbec neozývala, neřvala, neprotestovala, byla vyrovnaná, opravdu kroutil hlavou…. To mě moc potěšilo. Při dnešním propouštění ještě znovu udělali Sárince kontrolní RTG plic a poslední slova sympatického doktora (kolegy z kurzu francouzštiny) zněla: “Máš fakt šikovnou dceru!“
Děkuji vám všem, které jste si vzpomněly a myslely na nás, protože jsme opravdu dlouho bojovaly…. Zdraví vás Piškotka
Piškotko, díky za info 🙂 Chápala jsem, že jsi měla vztek právě proto, jak jiní odcházeli, on taky takový počochněný krček není nic moc, zažila jsem to u dospělé ženy a díky tomu, že je Sárinka taková, jaká je, si asi neumíš představit, co jsme si všechno od té paní vyslechli.(Asi to bolí dost, o tom žádná.)
Ale kdyby se to odehrávalo třeba u prasklého slepáku, kdy není moc času, bylo by hůř. Teď hlavně aby opravdu ozdravěla, já bych to svým klukům přála taky. Mějte se co nejjarněji 🙂
Virenko, to těžko poznám, jak je na tom zdravotně, když ještě nesmí do kolektivu (nesmí do něj kvůli té komplikaci). Vědět budu v příštích týdnech. Dýchá moc pěkně a už od probuzení ji nic nebolelo. A nebolí doposud (ťuky ťuk!) Kašel dávno ustal, a vypadá dobře, docela se těším, až půjde zase do školky. Tolik už tam chce. Nevztekám se kvůli doktorům nebo že by něco zanedbali, ale ke vzteku bylo to, že druzí chodili druhý den ráno domů a my pořád nemohli. Byl to nervák…
Nestihla jsem dřív reagovat, samozřejmě jsem ráda, že jste se přes zdržení dostali zdárně domů, a že je Sárinka taková šikulka.
Jestli se chovali všichni profesionálně, myslím, že ke vzteku není důvod, mandle je sice důvod k narkóze, ale nijak život ohrožující, takže dobře, že teď víte, jaké potíže můžou Sárinku s intubací čekat bohužel i kdykoliv příště. Přicházet na to u akutní operace by bylo možná horší. Je už malá v pořádku, zahojil se jí krček? A jak to vypadá po mandličce, že dýchá nosem jsi psala, ale jak zdravotně?
Jsem ráda, že máte operaci úspěšně za sebou, teď už bude jen a jen dobře!!!! Sára je opravdu moc šikovná holka!!
Ahoj Darčo, jsem ráda, že už jste doma z nemocnice. Sice vás teď čeká nějaká doba rekonvalescence doma, ale to už bude proti nemocnici brkačka. Sárinka je moc a moc statečná a ty taky, moc tě obdivuju. Hlavně ať to Sárince pomůže a uleví se jí. Opatrujte se. R.
Ahoj PIŠkotko, myslela jsem na vás obě jak jste to zvládli, a koukám že jsem se nespletla. Sárinka je šikovná holčička a nesla to statečně. Bohužel ty komplikace, co?… No ale hlavěn že už to máte všechno za sebou, a malá bude celkovně zdravější a ta operace k něčemu byla:))
Ahoj holčičky, Vy jste taaaaaak statečné a šikovné. Kubíček by měl jít taky na vyndání mandle, ale já se toho hrooozně bojím. Dodaly jste mi trošku odvahy a jak bude Tom schopný být v noci beze mě, tak do toho půjdeme.
Přejeme Vám brzké uzdravení a ať už Vás nezlobí žádné nemoci.
Piškotko,ten příběh je smutně dojemný.Sárinka je šikovná holčička a já se musím připojit k přání,ať je holčička zdravá a bez dalších komplikací.Doma je určitě lépe,než v nemocnici,kde leží spousta nemocných dětí.Tak ať se vám daří,hodně zdravíčka.
Daruško:-) tak to jsem moc ráda,že jste to zvládly a máte operaci za sebou.
Sárinka je báječná holčička-celá maminka:-)))
K
Piškotko – uf! Jak je vidět, nic nemůžete mít bez komplikací, viď? 🙁
Chuďátka malé, tak hlavně že jste doma…. Sárinka je moc statečná holčička, i Ty…. tak přeji, ať už vás provází jen zdravíčko 🙂 Užijte si krásné a pohodové Velikonoce plné sluníčka – opravdu si je zasloužíte 🙂