Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Lekce asertivity
Tak vám ještě za tepla musím vylíčit lekci asertivity, kterou jsem dnes absolvovala.
Začnu trošku ze široka (jako obvykle ;-))… Nemám ráda různé nabídky po telefonu na výhodné tarify atd., většinou volajícího odbydu hned v začátku. Protože jsem už ale nějakou dobu byla nahlodaná, že by třeba něco pro mě opravdu výhodnějšího být mohlo, a protože jsem lenošná hledat všechny možné informace na stránkách operátora, tak jsem si tentokrát od slečny nechala navrhnout tarif, který by mohl odpovídat tomu, jak volám. Napoprvé jsem se odmítla k čemukoli zavázat, nejdřív jsem opravdu koukla na net a promyslela si, co se mi tam nezdá. Když volala podruhé, tak jsem si tyhle věci ujasnila. Byla jsem několikrát ujištěna, že není nutné podepisovat smlouvu na dva roky, že smlouva může být i na dobu neurčitou a dá se kdykoli vypovědět. V případě, že uzavřu smlouvu jen na zkušební dobou 2 měsíců, tak mi při ukončení dokonce zůstane i kredit, který v rámci tarifu dostanu navíc.
Kývla jsem teda na tu dvouměsíční smlouvu (která se po těch dvou měsících automaticky stane smlouvou na dobu neurčitou, pokud ji tedy neukončím).
Potud ok, až na to, že na můj dotaz, jestli v případě výpovědi smlouvy po těch 2 měsících není nějaká výpovědní lhůta, mi slečna odpověděla, že SI MYSLÍ, že není (formulace “já si myslím“ je hodně neurčitá, ale řekla jsem si, že se to dočtu ve smlouvě). Takže jsem nadiktovala všechny potřebné údaje a měla čekat, až dorazí kurýr se smlouvou.
Dnes ráno telefon – PPL a prý jestli budu dopoledne doma. Odpověděla jsem, že ano, že budu doma do 12 hodin (pak jsem musela pro Áňu do školky), načež pan řidič reagoval slovy: “však se ptám na dopoledne“ (tón si asi domyslíte). Přiznávám, že mě to trochu namíchlo, ale hodila jsem to za hlavu (ostatně měl pravdu).
Jenže bylo tři čtvrtě na dvanáct a nikde nikdo. 10 minut před dvanáctou jsem začala sebe i Majdu vypravovat. Za 5 minut 12 (jak příznačné, že?) zvonek – PPL. Chlapík vyběhl nahoru, chtěl kopii občanky. Když začal kontrolovat údaje, chtěla jsem po něm, ať mi zatím dá k pročtení ty papíry, co bude chtít podepsat. Prý to kontroluje s těmi papíry, tak mi to dát nemůže (měl to samozřejmě ve dvou kopiích).
Počkala jsem. Když dokontroloval, chtěl po mně podepsat ty papíry, já si je samozřejmě chtěla nejdřív přečíst, což se mu nelíbilo, protože spěchal. Na lejstru jsem objevila větu ve smyslu, že přijímám smlouvu na dobu 24 měsíců (přesně si to nepamatuju). Ozvala jsem se, že to bude problém, protože jsem byla dohodnutá na jiné smlouvě a smlouvu na 24 měsíců nechci. Chlapík už se začal rozčilovat, že toho má moc a ať to podepíšu, že to bude určitě v těch papírech, co jsou v balíčku. Nedala jsem se a chtěla si teda přečíst ty papíry. To zase tvrdil, že ty mi přece zůstanou doma, tak si je můžu přečíst až pak. Jenže mně nesedělo těch 24 měsíců na lejstru, co jsem měla podepsat. No, Kocourkov. Pán byl už dost naštvanej, neustále opakoval, že toho má hodně a nemá čas. Já opakovala, že ho chápu, ale že nepodepíšu něco, co jsem nečetla.
Nakonec si teda zlostně zásilku znovu “odpípal“ a nechal mě podepsat, že jsem to odmítla převzít.
Musím přiznat, že jsem se pak celkem klepala, ale zároveň jsem měla takový dobrý pocit, že jsem sebou zase jednou nenechala vorat a nenechala se vmanipulovat do podpisu něčeho, o čem jsem pořádně nic nevěděla. I když mi pak ztěžkl i oběd v žaludku, tak si říkám, že to byla docela dobrá lekce asertivity a doufám, že jsem ji ustála (zvládla jsem neječet ani nebrečet ;-)).
No, když už je to tak dlouhé, tak ještě přihodím dovětek… Nemám to za zlé tomu šoférovi, chápu, že toho má až nad hlavu. Ostatně ani on na mě neřval, i když vypadal dost rozčileně. Nechápu ale, proč se u těchto zásilek nepočítá s tím, že příjemce si bude chtít aspoň přečíst, co přesně podepisuje. Pak se dostávají do presu oba dva a celkem zbytečně. Nebo o tohle právě jde???
Petro dobrá zkušenost:-)
Někdy je to k uzoufání,když člověk vletí do něčeho co vlastně ani nechtěl jen proto,že neumí říct NE!
babofko, na slečnu se po dnešku už těším 😉 po telefonu je ta asertivita i tak nějak jednodušší. Jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než zavolá.
Sončo, byl 😉
Když nad tím zpětně přemýšlím, tak bych řekla, že být ten šofér ráno do telefonu víc v pohodě, tak bych asi tak asertivní nebyla. Takto jsem byla už lehce namíchnutá tím, že ze mě nejdřív dělal blbce, co neví, kdy je dopoledne, a taky tím, že jsem vlastně celý dopoledne trčela doma a on dorazil až na poslední chvíli. Díky tomuhle jsem neměla výčitky, že takto prudím a byla jsem schopná stát si za svým. Většinou taková hrdinka nebývám, i když vím, co a jak bych měla v které situaci správně udělat.
Petro, tak jako u všeho jde o to, aby prodejce prodal a měl zisk a zákazník koupil a pokud možno ve smlouvě nerýpal. Je to manipulace, ale bohužel se to děje zcela běžně.
Zachovala ses výborně, kurzem asertivity jsi prošla. TeĎ tě čeká ještě jedna zkouška, a to další telefonát se slečnou, kterou bude hoooodně zajímat, proč jsi smlouvu nepodepsala a nepřevzala, když jste se tak dohodly!!! :-)))
Petro, jsi dobrá, že jsi nepodlehla. Nebyl to náhodou T mobile? Můj brácha takhle sedl na lep a teď jim platí velké prachy a hlídá termín, aby nepřešvihl výpověďní lhůtu.
Tak vám ještě za tepla musím vylíčit lekci asertivity, kterou jsem dnes absolvovala.
Začnu trošku ze široka (jako obvykle ;-))… Nemám ráda různé nabídky po telefonu na výhodné tarify atd., většinou volajícího odbydu hned v začátku. Protože jsem už ale nějakou dobu byla nahlodaná, že by třeba něco pro mě opravdu výhodnějšího být mohlo, a protože jsem lenošná hledat všechny možné informace na stránkách operátora, tak jsem si tentokrát od slečny nechala navrhnout tarif, který by mohl odpovídat tomu, jak volám. Napoprvé jsem se odmítla k čemukoli zavázat, nejdřív jsem opravdu koukla na net a promyslela si, co se mi tam nezdá. Když volala podruhé, tak jsem si tyhle věci ujasnila. Byla jsem několikrát ujištěna, že není nutné podepisovat smlouvu na dva roky, že smlouva může být i na dobu neurčitou a dá se kdykoli vypovědět. V případě, že uzavřu smlouvu jen na zkušební dobou 2 měsíců, tak mi při ukončení dokonce zůstane i kredit, který v rámci tarifu dostanu navíc.
Kývla jsem teda na tu dvouměsíční smlouvu (která se po těch dvou měsících automaticky stane smlouvou na dobu neurčitou, pokud ji tedy neukončím).
Potud ok, až na to, že na můj dotaz, jestli v případě výpovědi smlouvy po těch 2 měsících není nějaká výpovědní lhůta, mi slečna odpověděla, že SI MYSLÍ, že není (formulace “já si myslím“ je hodně neurčitá, ale řekla jsem si, že se to dočtu ve smlouvě). Takže jsem nadiktovala všechny potřebné údaje a měla čekat, až dorazí kurýr se smlouvou.
Dnes ráno telefon – PPL a prý jestli budu dopoledne doma. Odpověděla jsem, že ano, že budu doma do 12 hodin (pak jsem musela pro Áňu do školky), načež pan řidič reagoval slovy: “však se ptám na dopoledne“ (tón si asi domyslíte). Přiznávám, že mě to trochu namíchlo, ale hodila jsem to za hlavu (ostatně měl pravdu).
Jenže bylo tři čtvrtě na dvanáct a nikde nikdo. 10 minut před dvanáctou jsem začala sebe i Majdu vypravovat. Za 5 minut 12 (jak příznačné, že?) zvonek – PPL. Chlapík vyběhl nahoru, chtěl kopii občanky. Když začal kontrolovat údaje, chtěla jsem po něm, ať mi zatím dá k pročtení ty papíry, co bude chtít podepsat. Prý to kontroluje s těmi papíry, tak mi to dát nemůže (měl to samozřejmě ve dvou kopiích).
Počkala jsem. Když dokontroloval, chtěl po mně podepsat ty papíry, já si je samozřejmě chtěla nejdřív přečíst, což se mu nelíbilo, protože spěchal. Na lejstru jsem objevila větu ve smyslu, že přijímám smlouvu na dobu 24 měsíců (přesně si to nepamatuju). Ozvala jsem se, že to bude problém, protože jsem byla dohodnutá na jiné smlouvě a smlouvu na 24 měsíců nechci. Chlapík už se začal rozčilovat, že toho má moc a ať to podepíšu, že to bude určitě v těch papírech, co jsou v balíčku. Nedala jsem se a chtěla si teda přečíst ty papíry. To zase tvrdil, že ty mi přece zůstanou doma, tak si je můžu přečíst až pak. Jenže mně nesedělo těch 24 měsíců na lejstru, co jsem měla podepsat. No, Kocourkov. Pán byl už dost naštvanej, neustále opakoval, že toho má hodně a nemá čas. Já opakovala, že ho chápu, ale že nepodepíšu něco, co jsem nečetla.
Nakonec si teda zlostně zásilku znovu “odpípal“ a nechal mě podepsat, že jsem to odmítla převzít.
Musím přiznat, že jsem se pak celkem klepala, ale zároveň jsem měla takový dobrý pocit, že jsem sebou zase jednou nenechala vorat a nenechala se vmanipulovat do podpisu něčeho, o čem jsem pořádně nic nevěděla. I když mi pak ztěžkl i oběd v žaludku, tak si říkám, že to byla docela dobrá lekce asertivity a doufám, že jsem ji ustála (zvládla jsem neječet ani nebrečet ;-)).
No, když už je to tak dlouhé, tak ještě přihodím dovětek… Nemám to za zlé tomu šoférovi, chápu, že toho má až nad hlavu. Ostatně ani on na mě neřval, i když vypadal dost rozčileně. Nechápu ale, proč se u těchto zásilek nepočítá s tím, že příjemce si bude chtít aspoň přečíst, co přesně podepisuje. Pak se dostávají do presu oba dva a celkem zbytečně. Nebo o tohle právě jde???