Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Můžou paní učitelky ve škole opravovat děti ve výslovnosti?
Se synem chodím na logopedii, ne kvůli písmenků, ale protože dává u sykavek jazyk mezi zuby. Včera jsem se bavila s kamarádkou, která má taky syna v první třídě a překvapilo mě, že je paní učitelka upozorňuje, opravuje a učí, správnou výslovnost.
Mě totiž bylo v naší škole řečeno, že to dělat nesmějí, protože to je práce logoeda a oni tohle vzdělání nemají, tudiž děti opravovat nesmí. Nehledě na to, že na to nemají čas, protože by pak nedělali nic jiného.
Jak je to u vás? Můžou paní učitělky pomáhat dětem se špatnou výslovnosti, upozornit je na to nebo opravit?
Já mám z logopedie zápočet…
Když jsem ještě učila, tak jsem třeba upozornila rodiče, ale na logopedii už museli jít sami.
Já často “trpím“, když slyším někoho veřejně mluvit – bohužel nejen třeba politici (tam si člověk řekne, že osobou veřejnou jsou dočasně… i tak ale může na svém projevu zapracovat), ale i řada herců či “moderátorů“ by potřebovala odbornou péči.
I mně říkala naše vyučující, že mám “L“ na hraně (ptala jsem se pak logopedky, ke které chodily holky, a prý dobrý, že nic neslyší…)
Nám ta naše vyučující říkala, že se setkává často s případem, že pediatr k ní doporučil dítě s nějakou vadou. No a stejnou vadu měl i ten dospělý (rodič, prarodič), který s dítětem přišel. Dítě to považovalo za normální, ten dospělý to u dítěte “neslyšel“.
Já holkám “dala čas“, na logopedii začaly chodit v posledním roce školky. Any byla hotová během měsíce, Lu toho měla víc.
Proto mě překvapuje, že některé děti mají výrazný problém později, než třeba v první třídě (tam bych jim ještě “dala čas…“)
Ono je to i u logopedie “kus od kusu“. Já dceru opravovala a dcera se těm svým paskvilům smála a snažila se to říct dobře, vše bez problémů. Ale logopedka právě říkala, že ne s každým je to tak jednoduché.
Jinak s dcerou jsem si od malička povídala, zpívala jí a věnovala se jí opravdu 100%, tak mě vždycky vytáčely články, že děti špatně mluví proto, že je rodiče odkládají k televizi a nemluví s nimi. To fakt nebyl náš případ!
Ale nedávno jsem četla zajímavý článek a zapadlo mi to do sebe…Že centrum řeči je propojené s tím pohybovým a protože se děti míň hýbou a jsou nešikovnější, tak i hůř vyslovují. Ale opět to asi neplatí plošně pro úplně všechny děti 🙂
také nesouhlasím s tím že se to dítě naučí samo…ano každé písmeno se učí v určité době a jeho vývoj je pro určitou dobu přirozený, takže r učit u dvouleťáka je hloupost, ale pokud tam nenaskočí samo to nepřijde…potom by přeci nemohli být dospělí s vadnýma hláskama…mám kamarádku s drnčivým rrr 😀
Maki, to by mě taky docela zajímalo 😉
Ale asi se to opravdu nenaučí – mě teď napadá jen ráčkující V. Havel nebo P. Hapka, který si příšerně šlape na jazyk… ale zkus si kolem sebe v okolí všimnout, jak lidé mluví… Někdy šílím i u některých moderátorů a zprávařů (obzvlášť na soukromých stanicích).
Asi to bude tou uspěchou dobou, vzato globálně nemají rodiče čas se dítěti intenzivně věnovat, jsou v práci dlouho, pak jsou rádi, že doletí pro dítě, dají mu večeři a zaženou do postele.
Občas jsou to sociální případy. Občas opravdu nemají vůli to řešit (v tomto případě je to na kopanec…). Někteří to neslyší, protože sami tak mluví.
Kdoví, čím to je. Příbuzná je logopedka a říká, že není vyjímkou, že dítě studovaných rodičů se prořekne, že za celých 14 dní od poslední návštěvy trénovali včera a dnes v autě cestou ze školy… co na to pak má říct?
Každé dítě je originál. S oběma jsem od malička četla, povídala, učila básničky a jedna mi začla mluvit ve dvou a kousek, druhá až po 2,5 letech. Všemu rozuměla, ale neuměla ani říct, jak se jmenuje (ještě u zápisu do školky). Pak se jí to rozvázalo “ze dne na den“, mluvila rovnou v celých větách, teď kecá jak Palacký a dětsky patle. Ale třeba umí, jak dělá budíček – trrr. Tam zvládá i to R. Ale v sykavkách si příšerně šlape na jazyk. Jsou jí tři a půl, takže to neřeším, jen občas při vhodné chvilce jí ukazuju, kde má zůstat jazýček a uvidíme, snad jí to naskočí tak, jak té starší 😉 Času máme dost. Starší dceru jsem doučovala nejdřív kolem třetího roku “k“, potom R a Ř. V pěti to uměla, byla šikovná.
Každopádně k původnímu tématu – pokud chce učitelka dítě ve třídě opravovat a má na to vzdělání a čas (ten bych jí záviděla ;-)), tak by to měla dělat decentně, aby se dítě nezačalo před ostatníma bát mluvit.
Pavlínko a čím myslíš, že to je, že děti mluví čím dál hůř?
Mně to přijde hrozně zvláštní a sama bych taky spíš čekala, že stačí s dětmi normálně mluvit a časem se to naučí každé – dřív nebo později.
Jinak myslím, že nějaké napravování řeči je spíše věcí rodičů a učitelka by spíš měla upozornit rodiče a příp. doporučit logopeda.
Z logopedie mám v rámci specky zkoušku, ale děti neopravuju. Není na to čas. Pokud bysme byli speciální třída, měli vyloženě v náplni logopedickou péči, tak v tom případě ano. Ale jinak trpím, když je slyším, ale neřeším to.
Já jsem vždycky zděšená při školkových besídkách, protože i většina předškoláků si šlape na jazyk, nezvládá sykavky, R a Ř se ještě v této době toleruje, ale v té záplavě je to jen “muška“.
Děti mluví otřesně. Ale to je záležitost rodičů, ti musí chodit s dětma na logopedii, doma procvičovat. Jinudy cesta nevede.
Mám ve třídě pár dost kritických případů, rodiče na to upozorňuju od začátku, co jsem děti přebrala (mám třeťáky), ale rodičům je to viditelně jedno a nechtějí s tím nic dělat. Kromě jednoho chlapečka, ti opět začali procvičovat a u kterého je za ten šk. rok vidět dost posun dopředu, R už se mu konečně víceméně daří, “ř“ je zatím dost krize. Za svou praxi jsem zatím asi tolik dětí s vadou řeči snad ve třídě ještě neměla.
Peťko, nesouhlasím s tím, že se to jednou každý sám naučí. Někteří prostě nenaučí. Děti totiž mají málo pohyblivá mluvidla, nedokážou tu pusu naštelovat, nemají vůli procvičovat a rodiče to neřeší, přece je chudáčky nebudou trápit, když je to tak nebaví…
Teď je to možná dětsky roztomilé, pro některé přijatelné, ale já vždycky říkám – uvědomte si, že se pak jednou na rande ani nebude umět slečně pěkně představit a říct jí, na co jdou do kina 😉
Olgo, já nevím, tak třeba se dítě šlapající na jazyk narodilo pro jinou řeč než pro češtinu. :-)(vtip samozřejmě)
Znám ale dítko, které mluvilo příšerně, nebylo mu rozumět. Po vytažení nosní mandle snad ze dne na den začalo mluvit úplně ukázkově. A je určitě řada rodičů, která by na mandle nešla (což chápu) a to dítě by mělo třeba problémy i přes návštěvy logopedů.
Mne někdo neustále opravovat, tak se naštvu a už raději mlčím. Obávám se, že takovou reakci může mít i to dítě třeba ve školce či ve škole.
Nehledě na fakt, že když ho bude učitelka opravovat, pak si toho všimnou i děti a budou to dělat také, což už je na psychiku dítka teda obr nápor.
Díky Katko, to věřím, tenhle typ otázek maminky vyloženě zbožňují:) se ti vůbec nedivím, že tě to stresovalo. Ono některý děti, když si nejsou zcela jistý, tak raději mlčí.
Tak at je to brzy OK. To byl případ mého syna. Dcera ta naopak klidně plácne blbost a neřeší. A to na ně mluvím skoro stejně…Jinak souhlas s Petkou, že kdyby mě jako dítě někdo dokolečka opravoval, radši bych mlčela než mluvila. Já teda určitě a můj syn jakbysmet.
Jo a jinak k tématu, určitě by mi nevadilo, kdyby mé dítě paní učitelka ve výslovnosti opravila. Naopak. Nehledě na to, že v kolektivu dětí je to běžné, že právě děti se navzájem opravují a třeba i špatně. Takže od paní učitelky bych to skoro i očekávala…. Rodič snad též dítě opraví, pokud něco vyslovuje špatně. Nebudu ho utvrzovat v tom, že to říká dobře. Netrvala bych na tom, aby to opravilo a řeklo správně, páč mu to nemusí jít, ale opravila bych ho. Hovořím na základě selského rozumu, s dcerou jsme s výslovností neměli problém.
Peťko, názor, že každé dítě se naučí správně mluvit stejně jako chodit mi přijde úplně scestný….. Proč tedy tolik lidí ráčkuje, šlape si na jazyk apod.? Zřejmě to bude o tom, že prostě u řeči se tomu musí v určitých případech “pomoct“….. Není to automatické jako např. u chůze.