Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem naštvaná nebo sobecká?
Právě jsem dost naštvaná, nebo je to z moji strany jenom sobectví?
Muž není přes týden doma. Malý měl tento týden narozeniny a ještě jsme mu nepopřáli, protože čekáme na tatínka.
Domluvili jsme se, že mu popřejeme dneska. Jenomže muž místo aby přijel domů, tak si jel rovnou na pocker.
Copak chci po něm tak moc? Přijede domů ve čtvrtek večer, jde na kafe. V pátek pracuje doma a večer jde na pocker.
Poslední dva týdny přijíždí až v pátek, protože měl služebku a školení.
Jsem ticho, že sotva přijede domů, večer hned zase jede pryč. Nechci po něm, aby se vykašlal na všechny kamarády, ale dneska mě to fakt naštvalo.
Pak si zase říkám jestli to není z mé strany sobectví, když chci aby byl s námi doma. Ale doprčic, jeho syn měl narozeniny a slíbil, že mu dneska popřejeme.
Tak jsem to ze sebe dostala a vůbec mi není lépe. 🙁
Snad to vypotím na cvičení a nebudu vzteklá až přijede domů.
Anonymní, to jsou přesně ty příspěvky, kdy se zase něco převrací jinak a dělá se z někoho “vyvrhel“… Nechápeš, co tím Lien chtěla říct a mezitím se do ní takhle obouváš… 🙁
Ještě k tomu pocitu, kdyby manžel odešel… Právě, že to není sobecké, je to právě naopak. A to neznamená, že toho druhého nemám ráda, nebo že chci být bez něj, nebo že takto žijou dva sobci…. to prostě znamená, že kdyby neměl být šťastný se mnou, tak ho mám natolik ráda, že mu přeji, aby byl šťastný jinde, i když vím, že mě to bude velmi bolet… A to je ten vyšší level, protože přirozené je se na něj zlobit, že mi zbůsobil bolest… A takhle valstně jedná člověk sobecky, kvůli své vlastní bolesti.
Bami, Lien napsala, že mu to přeje, ale přitom by jí to bolelo. Co je na tom divného? Bolelo by jí, že zůstala bez něj, ale pokud on není šťastný s ní, tak ať je jinde. To já naopak považuju za projev velké lásky a NEsobectví, chtěla bych toto říct o sobě a věřit, že to myslím upřímně, ale zatím tohle říct nedokážu. Kdybych teď řekla, že bych svému muži přála, aby byl štastný jinde, momentálně by to nebylo upřímné… Ale kdybych to dokázala upřímně říct a věřit, že bych mu to orpavdu přála, považovala bych to za skvělý pocit…
bamisko,Lien dle mého nežijí s manželem “spolu“,ale vedle sebe,proto jsou její názory tak chladné,bezcitné,netýká se to jen této diskuze,ale kterékoliv,kde někdo píše o tom,co mu vadí na partnerovi.U nich si nejspíš každý žije po svém,dělá si co chce a dle ní je to v pořádku,naprosto normální,tak se to snaží vnucovat i ve svých příspěvcích.Jak tu někdo psal,že to vypadá jak scifi,tak Lien takové názory má.Vždyť se řídí dle přírůček,knížek atd.Na to,jak tu vždy všechno tak perfektně ví a ostatní jsou tupci,tak jak je možné,že si nevěděla rady s výchovou dítěte.
Připadá mi, že v některých věcech mluíte o tomtéž, akorát Lien to pojmenuje jinak a vy nejste schopny to připustit, nevidíte to… protože prostě to napíš Lien a tak se na ni sletíte. Já jsem ráda, že Lien ještě nevzdala psát ty komentáře, i když to často dopadá stejně, protože mě mnohdy její komentáře inspirují k tomu, abych nad něčím přemýšlela jinak, než mě dosud napadlo (teď třeba to sobectví)…
Ten příklad s Bami a tím, že se změnila kvůli svému muži. Lien psala, že se nezměnila kvůli něho, ale kvůli sobě. Souhlasím, myslím, že to je jasné, ale asi jste se nepochopily. Bami, ty ses dle svých slov změnila kvůli němu. On byl pouze ten “důvod“, ale opravdu ses změnila kvůli sobě. Chtělas ho a bylo Ti jasné, že pokud budeš flirtovat s jinýma, on s Tebou nebude. Proto ses změnila. Kvůli sobě, vlastně do důsledku kvůli své “sobecké“ touze s ním být… “On“ byl jen důvod se změnit. Udělala jsi to dobrovolně a to je správné. Nikdo tě k tomu nenutil, chtěla jsi to. O tom taky Lien píše, když mluví o tom vzájemném soužití. Jasně, že partnerství občas vyžaduje kompromisy. Myslím, že ani Lien nikde nenapsala, že ne. Taky se jistě ona musí občas přizpůsobit. Dělá to ale proto, že ona chce, ne proto, že ji k tomu někdo nutí. Ona to dělá pro sebe (protože chce), ne pro někoho. A když udělá něco třeba pro někoho (třeba aby vyšl vstříc manželovi), tak to vlastně dělá pro sebe, protože tím, že on má radost, raduje se i ona… Aspoň tak to chápu já….
A líbilo se mi nad tím teď přemýšlet…
to, že nuninky muž nepřišel na oslavu – když nechtěl, nepřišel, jeho problém. Ano, ve vztahu k dětem to není příjemné, jen proto by mě to mrzelo, ale jaký význam má ho nutit dělat něco, co nechce? On je dospělý, pokud jeho samotného nemrzí, že slíbil dětem a nepřišel, jaký mý význam, aby ho k tomu někdo nutil? Já takhle chápu Lienina slova. A to jasně, že by se mi nelíbilo, že nepřišel (ale teda neumím si představit, že bych se radovala v tomto případě, že se dobře baví jinde)…
Co se týká toho prvního sobectví – jak se doskuze vyvinula. Nuninka se ptala, jestli je sobecká, jasně, že očekávala nejspíše utěšování, že manžel nestojí za nic, pokud se tak zachoval a ona sobecká jistě není. Lien odpověděla jinak, odpověděla, že jí to sobecké připadá a proč. Pak jste se slétly jak vosy… 🙂 Lien ale taky psala o té sobeckosti a že každý si musím sobeckostí projít a že každému by to přála… Nikde nepsala, že když o nějaké situaci a o někom řekne, že je sobec, tak že je to špatně. To jste už vydedukovaly vy a vmetli jí to… Lien dokonce psala něco, jako že každému přeje, aby si to období sobeckosti prožil a přešel tím k altruizmu… To mě velmi zaujalo, tahle myšlenka… nenapadlo mě nad tím takto přemýšlet…. :-)…. tak jsem si to ěnjak sesumírovala… neříkám, že souhlasím se vším s Lien, ale prostě myslím, že se vám snažila říct něco, co jste obrátily a vmetly ji do tváře, že to tak není….
no sice to píšeš jako potvrzení té tvé teorie kterou razíš, ale pokud by jsi to tak opravdu cítila a udělala at s tou oslavou a nebo kdyby manžel přišel s tím že má jinou a ty mu to přála…tak pak jste vedle sebe žili a né jeden pro druhého, protože tohle je i podle mě popření citů…..tohle není prostě normální…a upřímně jsem ráda za své pocity, protože cítit se po odchodu manžela tak že mu to přeju tak si říkám že asi není nebo nebylo něco v pořádku…
Danielo, tak jsem o tom poctivě přemýšlela a opravdu jsem zjistila, že ano, že kdyby se to stalo, tak bych jim přála, že mají lepší náladu. Jestli to tak dělám nemůžu říci, protože sï nevybavuju, že bych někdy chystala oslavu, na kterou nikdo nepřišel, ale už se určitě stalo, že jsem něco chystala a nakonec každý dělal, co chtěl a vážně mi to nevadí, přeju jim to i sobě. A jídlo se dá sníst druhý den, nebo dát dobytku, nevidím nic, co by mě mělo rozčílit, nebo rozlítostnit, nebo zklamat.
Anonymní, kdyby od nás manžel odešel, tak je to jeho věc a já bych mu přála, pokud by byla jinde šťastný a s námi ne, ale zároveň by mě to bolelo. Ale to není důvod mu to zazlívat, je to moje věc. Lien
Souhlasím s tím, že za svoje štěstí a neštěstí si může především každý sám a každý má možnost na něm zapracovat, pokud na to jde skrze sebe a ne skrze očekávání zvenčí, má šanci někam dojít.
Druhá věc je, že pokud se člověk rozhodne žít v partnerském vztahu, předpokládá to určitou schopnost soužití, ne jen žití si sám pro sebe. A osobně bych partnera, kterému je úplně jedno, co řeším, co mi vadí a čím mi může udělat radost, nechtěla.
Už se mi nechce rozebírat dokola, já to vnímám tak, že když žiju s někým, nežiju jen vedle něho, ale cítím určité naplnění z jeho blízkosti, z jeho zájmu, dělá mi to dobře a kdyby to tak nebylo, žila bych raději sama, protože pak by to bylo pohodlnější hlavně pro mě. A není možné mít jakýkoliv vztah naprosto oproštěný od očekávání, to pak není vztah, ale právě to žití vedle sebe, ne spolu. Vůbec mi nevadí, že jsem tak sobecká, že např. od kamarádky očekávám, že si třeba poslechne, co jí chci říct. Nestydím se a nepokládám za nic nenormálního ani hodného odstranění, že od lidí něco očekávám.
Jdu do obchodu a očekávám, že se prodavačka bude chovat slušně. Nechová-li se tak, už tam pravděpodobně nepůjdu. A není to o tom, že by to snížilo moje osobní štěstí, ale o tom, že jsem měla nějaké očekávání, které se nesplnilo.
Takže uzavřu – je na mně, nakolik to nenaplněné očekávání zahýbe mými emocemi, ale bez očekávání to nejde.
A radovat se, že celý den chystám oslavu, těším se na kamarády a oni se pak baví líp někde jinde, aniž by mi dali vědět, z toho bych se tedy neradovala. A osobně ani nikoho takového neznám. Ty to tak děláš?
Pokud tomu dobře rozumím, kdyby tebe a děti manžel opustil, ty bys zůstala sama s dětma, byla bys vlastně šťastná, že on je šťastný, absolutně by ti to nevadilo a reagovala bys :).
a já se třeba necítím nijak špatně, že se měním nebo některé věci “podřizuji“ rodině či manželovi…vnímám to stejně i z druhé strany a uvnitř mě to neničí nebo tak nějak…vadilo a ubližovalo by mě to kdyby to bylo jednostranné a já musela ustupovat nebo se podřizovat jeho potřebám a on se choval právě tak já si dělám co chci a ty si to v sobě zpracuj
lien nasaď klobouk pročetla jsem to až do konce, neříkám že se mi tohle co píšeš nelíbí, nebo že se spoustou věcí nesouhlasím ale osobně tam mám to ALE… já to neumím tak hezky položit do slov jako vy, já nečetla jedinou přiručku o chování atd, takže jsem ztroskotala na dětských 😀
ale to co ty popisuješ, mi přijde jako naprosto dokonalé chování, ovládání citů(kde mi chybí i to negativní, které podle mě člověku také pomáhá) a tak to u nikoho podle mě nefunguje….
jak popisuješ to s tou oslavou…osobně když někoho pozvu na narozeniny, předpokládám že ty co chodí znám a mám ráda a také bych předpokládala že mi řeknou, že nechtějí nebo z nějakého důvodu nepřijdou, potom bych je nečekala….tvou situaci že pozvu, lidi nepříjdou ač třeba účast přislíbili a já se raduju z toho že se baví někde jinde mi tak trochu přijde jako sci fi v rámci pocitů….nějak mi přijde neschopné nastavit si aby se člověk necítil smutně zklamaně atd…..druhou věcí je jak už to pak zpracovat(tady si myslím že na tom jde pracovat)
píšeš že jsem se změnila kvůli sobě, no ale já se změnila i kvůli manželovi protože vím že by mu tohle zmíněné rozhodně nečinilo radost(ale to bylo také přitažené za vlasy)….
já si prostě myslím že člověk musí nebo lépe měl by ty své tužby či potřeby né podřídit ale skloubit s rodinou…třeba jen chci jít bez dětí ke kamarádce na kafe, no a ve stejnou dobu manžel musí NĚKAM (mě nic nenapadá) tak je pak o dohodě a skloubení ….no ted půjdeš ty a pak si odskočím já a nebo obráceně, ale neodejdu bez toho dělej si co chceš….a to mi ten tvůj popis přijde, za každou cenu a bez dohody nebo jak to napsat….