Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem naštvaná nebo sobecká?
Právě jsem dost naštvaná, nebo je to z moji strany jenom sobectví?
Muž není přes týden doma. Malý měl tento týden narozeniny a ještě jsme mu nepopřáli, protože čekáme na tatínka.
Domluvili jsme se, že mu popřejeme dneska. Jenomže muž místo aby přijel domů, tak si jel rovnou na pocker.
Copak chci po něm tak moc? Přijede domů ve čtvrtek večer, jde na kafe. V pátek pracuje doma a večer jde na pocker.
Poslední dva týdny přijíždí až v pátek, protože měl služebku a školení.
Jsem ticho, že sotva přijede domů, večer hned zase jede pryč. Nechci po něm, aby se vykašlal na všechny kamarády, ale dneska mě to fakt naštvalo.
Pak si zase říkám jestli to není z mé strany sobectví, když chci aby byl s námi doma. Ale doprčic, jeho syn měl narozeniny a slíbil, že mu dneska popřejeme.
Tak jsem to ze sebe dostala a vůbec mi není lépe. 🙁
Snad to vypotím na cvičení a nebudu vzteklá až přijede domů.
Jano, Takže kdes ctiradko přišla na to, že ona někoho nutí? nebo jak je to myšleno?
Já bych ti ráda odpověděla, ale nevím, na co se mě ptáš, na co reaguješ z toho, co jsem napsala?
Moc zajímavá diskuze (nemyslím to nijak ironicky). I mě dokopala k zamyšlení, abych se přiznala, nikdy mě nenapdlo o takových věcech takhle přemýšlet..A právě to, že jsme se na Lien sesypaly, vo tom to je. Lien mně to tedy objasnila a v dost věcech ji chápu, přesto jsou mi bližší názory bamisky a daniely. Tím neříkám, že manžela držím na vodítku a dělám scény, ostatně to ani Nuninka, když mu neřekla ani slovo. Takže kdes ctiradko přišla na to, že ona někoho nutí? nebo jak je to myšleno?
Já sebekriticky přiznám, že pokud by šlo o narozeniny mého syna, chladnou by mě to rozhodně nenechalo. Nepřála bych muži nic špatného, to rozhodně není můj styl, ale radovat se z jeho štěstí pokud by byl syn kvůli němu smutný, to bych rozhodně nedokázala. jana231
A,,,,, pokud by jsi pročítala postupně od začátku a poctivě tak by jsi věděla že na začátku jsme všechny napsali jak by jsme to vnímali a o rozvodu nepadlo ani slovo….
ale diskuze se pak posunula jinam … se rozvinulo na diskuzi o sobeckosti a pocitech, ale v jiné rovině a vůbec to nebylo stavěno na manželovi nuninky, bylo to hypoteticky a mluvilo se naopak o manželech našich co by kdyby a nebyly to RADY bylo to jen diskutování…….nemá to s tím původním dotazem nic společného….
Ariano, a tady někdo odsoudil člověka? Nebo snad někdo radil Nunince, aby se rozvedla? To snad ne… O rozvodech se tu mluví v obecné rovině, ne snad ve smyslu, že se má Nuninka rozvádět kvůli tomuhle incidentu.
Většinu diskusí sleduji jen zpovzdálí, ale na tuto musím reagovat. Je neuvěřitelné, kolika “chytrými“ radami a “zasvěcenými“ názory se to tady hemží.
Jak můžete na základě jednoho, evidentně ve vzteku či naštvanosti napsaného příspěvku, odsuzovat člověka, který nemá možnost se vůbec bránit a o němž ve skutečnosti nic nevíte?
Píšete tady o rozvodech, o tom jak onen dotyčný si dělá co chce, “kašle“ na rodinu atd. – a přitom ho vůbec neznáte a ta naprosto banální příhoda je jen třeba jedno velké nedorozumění. Měla jsem (a mám) plno kamarádek nebo kolegyň, které si neustále stěžovaly na to, jak je ten “jejich“ hrozný a co všechno špatného jim provedl. A když jsem je měla možnost poznat, zjistila jsem, že jsou to ve většině úplně normální a celkem fajn chlapi a problém byl spíše v jejich rozmazlených manželkách.
Takže dámy – zamysleme se někdy nad sebou a nehledejme chyby jen u našich manželů. Já tu chybu udělala a dodnes mne to mrzí.
A Nuninko, k tvé otázce – ne, nejsi sobecká, ale máš se nejspíše příliš dobře na to, abys poznala opravdové problémy, promiň.
Ariana
Tak mě by jen zajímalo Lien, jak by jsi tuhle situaci řešila doma ty? Tak asi jasné je, že oslava by proběhla i bez tatínka, ale co pak? Ani slovem by ses mu nezmínila? Nebo kdyby se holky zeptaly, proč není doma i tatínek nebo proč nepočkáte na tatínka?
Peťko, já teda nevěřím tomu, že každý pár se umí rozejít v dobrém – když se dívám kolem, jak to dopadá, když se lidé rozvádějí, tak je spíše výjímka, když to zvládnou v dobrém.
A to, že přeji druhému štěstí, to si taky nemyslím, že je běžné, přitom, jak vydím, jaké naschvály jsou lidé schopni dělat pro uraženou ješitnost.
Žádné chytrosti z knížek načtené opravdu nemá, ale to mi asi neuvěříš. Knihy, které štu se zabývají naprosto jinýma věcma, než o kterých diskutujeme. Já si spíše myslím, že moje názory vyplývají se sledování života kolem mne….
Bami, já nemluvila “jen k tobě“, ale prostě obecně….
S těmi pocity chápu s souhlasím, já jsem taky nasapala, že bych to tak chtěla říct a myslet to upřímně, ale zatím to neumím. Jestli to jednou dokážu, to nevím. Lien předpoládám, že když to napsala, tak to tak cítí a to mě udivuje a pokdu je to skutečné, tak to považuju za pěkné, nikoliv za “mimo“, jak je jí překrucováno…. To jsem tím chtěla říct.
Ctiradko, Lien - … to prostě znamená, že kdyby neměl být šťastný se mnou, tak ho mám natolik ráda, že mu přeji, aby byl šťastný jinde….
Tak tohle je snad normální, logické a takhle snad uvažuje každý milující manžel/manželka? Jsem asi úplně mimo, ale každý rozumný manželský pár se umí rozejít slušně, bez hádek, naštvání atd. Pokud by měl manžel odejít např. k jiné ženě, proč bych mu to neměla přát? I když se rozejdeme, pořád tomu druhému budeme přát štěstí, stejně jako když byl/byla s vámi.
Ano, někdy dopadnou rozvody či rozchody jinak, to připouštím. Nicméně stále věřím, že i když muž/žena odejde za jinou/jiným, pořád si navzájem přejí vše dobré.
Někdy mi přijde, že máte vyčtené chytrosti z knížek, ale přestáváte sledovat realitu kolem vás. Nebo žijete nevím kde, či se ve vašem okolí pohybují jiní lidé. Možná by to chtělo méně studovat a více pozorovat.
ctiradko nikdo se na nikoho neslétává, s lien vedu diskuzi, ona mi něco vyvrací nebo spíš nastavuje zrcadlo jak to vnímá ona a stejným způsobem na to její chci reagovat já….stejně i já jsem říkala že to v určitém pohledu chápu a souhlasím, ale….a nechci to znovu opakovat…stejně tak to že manželovi přeji štěstí jinde, bych nedokázala protože to tak cítím a jsem v tomhle naprosto normální, chybující či sobecký člověk…takže asi jedu levl své lásky níž, al doufám že ho nebudu muset nikdy řešit…
já tohle tak trochu prostě vnímám jako jednu z teorií jak víme že by to i mělo být, ale něco jiného je vědět co by mělo být a co si s tím v tom daném momentu udělají city….a já tak nějak stále nechápu jak bych si mohla nakázat abych to nedokázala nebo neměla cítit právě tak…stejně tak jsem psala že pak s odstupem času se na těch pocitech dá pracovat a vyrovnávat, ale v ten daný moment si myslím že to přijde a cítí každý člověk stejně, ….rozchod – utrpení bolest zklamání…s postupem času někdo se v tom bude utápět dál vinit ostatní, nebo mu to bude přát, vidí své chyby atd….
a ač tu vedu s lien plamennou diskuzi…za kterou jsem ráda, protože mě to přitahovalo o víkendu k pc a hlavně ke stránkám vd, tak s lien vedeme “pracovní“ diskuze a pomoc jinde, takže dokážu dvě věci oddělit a nenaštvávat se na člověka s jiným názorem ač mě zvedá ze židle… 😀 😀 snad to tak vnímá i lien