Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dovedete si představit život bez dětí?
Nedávno jsem četla článek dobrovolně bezdětní, ve zkratce DB. Docela mě to překvapilo. Jak může třeba mladá holčina říct, že děti nikdy nechce nebo, že je nenávidí? Nebudou tohoto rozhodnutí nakonec litovat?
Dovede se představit, že nemáte děti a nikdy je mít nebudete? Umíte si představit, jaký by byl váš život bez dětí?
Diskuze týdne 35/2013
Po dnešní noci, kdy roční Lucinka půlku probrečela, protože jí asi rostou zuby) si říkám, že být bezdětná by nebylo tak špatné 🙂 Ale bez legrace: bylo by to asi smutnější a nejspíš by mi chyběl nějaký “vyšší smysl“, či jak to nazvat. Ale znám ze svého okolí takové lidi, jen nevím, nakolik je to dobrovolné rozhodnutí a nakolik fakt, že není s kým ty děti mít.
Petro, ono je toho více. Já na to narazila náhodou při čtení zpráv. Takže přesně už nevím kde ten článek byl. Ale když zadáš do vyhledávače dobrovolně bezdětní, taktoho vyjede spousta.
Já taky určitě ne. I když bych je občas vystřelila na měsíc na Měsíc. 😀
Ale znám holčinu, která děti fakt nechce, a myslím, že je snad i dobře, že je nemá. Prostě vztah k dětem tam není, i když jinak je to bezvadné děvče. Sice to ze své pozice nechápu, ale plně to respektuju. Jen to okolí kdyby ji nechalo napokoji, užije si dost a dost.
Já určitě ne! Už od dětství jsem měla v sobě zakořeněné, že děti jsou součástí rodiny a prostě je normální, že je každý má. Každý myslím tak, že maminka a tatínek, muž i žena. V pubertě jsem s nimi počítala, že samozřejmě, až překročím to období, kdy dodělám školu. Pak přišlo období, kdy jsem neměla chlapa a říkala jsem si, že pokud nepotkám chlapa pro život, tak se prostě postarám o to, abych měla dítě jinak. Třeba nějaká náhodná známost 🙂 Ano, nestydím se za to, protože mým heslem je, že chlapa, toho pravého si můžeš najít i v 50 letech, ale dítě v 50 už mít nebudeš. Naštěstí se můj “záložní plán“ nemusel aktivovat a děti mám s tím, koho mám ráda a kdo má rád mě 🙂
Myslím, že záleží trošku na tom, v jakém věku daní lidé odpovídali. Pokud to byli mladí do 20 let, tak bych řekla, že změní názor. Možná někteří. U těch starších 25 a 30 let je to zvláštní rozhodnutí, ale nepřekvapuje mě. Mám kolem sebe spoustu holek, které ještě ve 30 letech říkají, že ještě ne, ještě je čas. Chtějí si užívat, dovolené, kariéra, volnost… A můj názor je, že se jim nechce obětovat svobodu a čas, který děti potřebují. A možná i strach ze zodpovědnosti.
Ale je to rozhodnutí každého jedince. Já jsem ráda, že ty své dva prcky mám a nikomu je nedám a ani nepučím 😛 *
nuninko, nemáš odkaz na ten článek?
Já docela chápu, že někdo děti neplánuje, nemá tu potřebu je mít, je spokojený se životem tak, jak ho žije. Dokonce bych řekla, že je dost lidí, kteří spíš nemají odvahu děti nemít, než že by je opravdu mít chtěli. Ten společenský tlak je v tomhle hrozně velký.
Sama si život bez dětí možná i dovedu představit, ale žít bych ho nechtěla. Tak nějak odjakživa jsem “věděla“, že děti mít budu, aspoň dvě.
Nedávno jsem četla článek dobrovolně bezdětní, ve zkratce DB. Docela mě to překvapilo. Jak může třeba mladá holčina říct, že děti nikdy nechce nebo, že je nenávidí? Nebudou tohoto rozhodnutí nakonec litovat?
Dovede se představit, že nemáte děti a nikdy je mít nebudete? Umíte si představit, jaký by byl váš život bez dětí?
Diskuze týdne 35/2013