Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dovedete si představit život bez dětí?
Nedávno jsem četla článek dobrovolně bezdětní, ve zkratce DB. Docela mě to překvapilo. Jak může třeba mladá holčina říct, že děti nikdy nechce nebo, že je nenávidí? Nebudou tohoto rozhodnutí nakonec litovat?
Dovede se představit, že nemáte děti a nikdy je mít nebudete? Umíte si představit, jaký by byl váš život bez dětí?
Diskuze týdne 35/2013
čtenářko, taky znám jednu holčinu, která má k dětem taký přístup jaký píšeš. Bohužel sama má děti 2. 🙁
Už jsem taky od pár lidí slyšela, že je to docela síla.
Při svých toulkách po internetu jsem jednou narazila na jednu holku, která asi opravdu ze srdce nenávidí děti. Je to zvláštní, protože se jedná o tak 25 letou holku, je fakt mladá, svobodná. Nicméně tak jak byla schopná se vyjadřovat o mojí malé, když jí to chytlo, tak to bylo něco hrozného. Takovou nenávist jsem ze slov nikoho nikdy snad ani nevnímala a to to bylo pouze přes internet. Označovala děti za haj.ly a naranty, co furt jenom řvou a opakovala pořád a pořád jak je nenávidí. Pak jednou prohlásila cosi o tom, že by mi mojí malou taky mohlo na přechodu přejet auto. A to byl konec.
Myslím, že to jsou lidé, kteří si buď sami o sobě myslí, že nejsou schopní a nebo ochotní jakkoliv slevit ze svého životního standartu, nebo se na to prostě necítí a ví, že to nezvládnou, případně mají takový vnitřní mindrák, že nemají dojem, že by je nějaká solidnější polovička mohla chtít. U této holky jsem se později dozvěděla, že má opravdu velmi silnou nadváhu a nenávidí krom sebe taky celý svět. Taková by asi neměla mít děti do doby, než se tuhle nenávist vůči všem neodnaučí.
Nicméně já si život bez dětí představit nedokáži. Vždycky jsem chtěla mít děti, protože jsem to tak prostě chtěla. A jsem ráda, že tomu tak je a doufám, že i to druhé bude v pořádku a zdravé. 🙂
čtenářka
Dovedu si to představit. Nikdy jsem po dětech nijak zvlášť netoužila, bavil mě život, jaký jsem vedla. Změnilo se to trochu až s příchodem “toho pravého“ a pak hlavně na popud gynekologa že teda fofrem teď a nebo možná nikdy. A v tu chvíli bylo jasno.
Ale umím si představit, že v tentýž okamžik se někdo jiný rozhodne jinak a plně to respektuju. Jen mám dnes zpětně pocit, že bych spoustu věcí díky dítěti nepoznala a nepochopila. Do té doby jsem vlastně nikdy neznala opravdový strach a opravdovou bolest a vlastně i obrovskou radost 🙂
Kšando, za co by tě měl někdo soudit? Myslím, že takhle se občas cítí každá máma.
Bamisko, taky znám páry, kteří si pořídili dítě, protože chtěli zachránit vztah. Bohužel to takhle nefunguje a jak píšeš ty, spíš to bylo horší.
Nuninko, já jsem teď měla takovou krizi – snad mě tu nikdo neodsoudí – myslím, že to každý zná – prostě jsem měla těch svých dětí až nad hlavu – především dcery – byla držkatá, pořád nespokojená, vše bylo špatně… což vedlo k tomu, že jsem si připadala jak nejhorší matka, která udělala naprosto vše špatně… Netoužila jsem po ničem jiném než vypnout, zrelaxovat se, nabrat síly a vymyslet strategii jak na ni… No, a malá odletěla s našima k moři a já si za dva dny přišla jak bez ruky… najednou jsem neviděla jak frfňá, že všechny výlety “zkazí“, ale začala jsem vidět, jak se úžasně stará o brášku…, ty její nadšené očička při večerním čtení… Po každém telefonátu jsem bulela – prostě mi strašně chyběla. Zítra po obědě se vrací a já jí chystám oblíbené jídlo, máme pro ni dárečky, malý obrázek, převlékla jsem jí postel… Prostě i když mě občas štvou, tak stejně furt přemýšlím jak je udělat šťastnými a bez nich si přijdu zbytečná. Kšanda
dokážu….
nikoho neodsuzuju, lepší žádná matka než špatná, která se do toho pustila jen kvůli okolí….
jestli bych někdy chtěla být bez dětí…..nevím na to nemůžu odpovědět, prostě nevím…..je jasné že jsem máma od tří dětí ale nevím jestli bych byla spokojenější, klidnější nebo naplněná bez nich…..
možná bych žila jinak, zaměřovala se jinak, věnovala se spoustě věcí…možná….a možná by i člověk byl spokojený….myslím že nejde říct
vidím třeba u bráchy dítko mít nemohli, ted mají dva roky adoptované a neřekla bych že to vztah zachránilo, obohatilo atd….spíš bych řekla že ublížilo, měli bohatý život, určité standarty a člověk jim chvilkami záviděl…no a ted to není a nějak se s tím hůř vypořádávají…v mých očích..
Kukačko, máš pravdu. Někomu opravdu není dáno být rodičem. Pak je lepší děti nemít, než jim pak něco vyčítat .
Pro mě jsou děti vším a nedovedu si představit, že je nemám.
Radko máš pravdu. Když někdo nechce, nemá se k tomu nutit nebo ho kvůli tomu kritizovat. Tohle si každý musí rozhodnout sám za sebe.
Ale opravdu toho nebudou na “stará kolena“ litovat?
Co mi ale vadí, jsou některé hlášky nebo názory.
Např. Matky s dětmi nemají co dělat v hromadné dopravě, protože děti stále řvou.To bylo v nějaké diskusi. To stejné o restauraci nebo jiných veřejných místech. A podobné….
Jakoby byly děti něco špatného.
Radko, přesně. A je naopak dobře, že ženy, které děti mít nechtějí, je prostě nemají, jak pro ně samotné, tak pro ty děti. Kukačka