Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
S dětmi nebo bez?
Zdravím 🙂
Mám takové téma k úvaze, které mi běhá hlavou už nějaký ten pátek. Jste z domu (a děláte to tak i se svou rodinou) zvyklí, že na oslavy, dovolené apod. se chodí/jezdí bez dětí?
Posledním implusem k založení této diskuze bylo pro mě pozvání od manželových rodičů na oslavu jejich narozenin, přičemž “děti raději nechejte doma“. Na dovolené se tam taky jezdí bez dětí – pokud to tedy “má za něco stát“, protože s dětmi “si to neužiješ tolik“. My jsme tam s mužem za exoty, protože děti taháme skoro všude – jednak nemáme hlídání na takhle dlouho (nebo nechceme nikoho tak dlouho obtěžovat), a hlavně, když jsme někde sami (znáte naše svatební cesty), stokrát za hodinu si řekneme “to by se dětem líbilo“ nebo “příště je vezmeme tady“ apod. a v konečném důsledku litujeme, že jsme jeli sami (i na těch svatebkách se nám strašně stýská).
Když jsem byla malá, všechno se odehrávalo za přítomnosti nás, dětí. Nevadilo (zejména nám ne), když jsme šli spát o něco později než obvykle, o to to bylo pro nás lepší. Dospělí (i cizí, např. na svatbách) se s námi bavili, tančili s námi, dělali srandičky, prostě jsme tam patřili.
Nechci nic řešit nebo tak, je to jiný kraj, jiný mrav (teď nemyslím zeměpisně), jen mě zajímá, jak je to jinde 🙂
Zavi, přesně tak…
Babofko, ono právě nejde o tu jednu oslavu, to bych pochopila. Mi šlo spíše o celkový náhled na děti jako – když to hodně přeženu – na obtížný hmyz. Ě prostě když má něco (oslava, dovolená, cokoliv) stát za to, tak se děti musejí odložit, protože jinak je to otrava a starání.
Ad gynek – u nás sestřičky kdyžtak pohlídají, takže dítko do ordinace nevstoupí (přece jen, není to oční, že). Na druhou stranu, které dítě se nechá hlídat cizí paní. Takže je taky při této příležitosti raději nechávám kdekoliv jinde 🙂
Peťko, to je docela drsné :-))
Jani, myslela jsem ty zábavky pro děti – od dvou do sedmi let, nebo i pro starší (však dětičky nám rostou) 🙂 Díky!
Jovi a jakou máš představu? Program oslavy nebo něco na návštěvu? Jo a ještě pro jak staré děti
Peťko :-)))) To je výborné. Pozvala jsi je ještě někdy?
Jovi, připomněla jsi mi návštěvu jedné známé s tehdy cca 18ti měsíční holčičkou. Mám v obývýku na zemi velkou kytku. Holčička mi začala listy škubat docela neskutečným způsobem. A její maminka zareagovala tak, že se nejprve zeptala, zda kytka není jedovatá a pak prohlásila, že když není, tak to je dobrý a tím to ukončila. Nastoupila jsem tedy já a svoji kytku si musela ochránit sama. 🙂
Jovi, teda já bych poznání na mejdan bez dětí pochopila od nějakých bezdětných známých, ale u babičky s dědou? To mi moc jasné není… Chápu, že je po (některých) dětech pak bordýlek (sušenky, hračky), ale od toho jsou snad rodiče, aby se děti korigovaly… Na druhou stranu oni slaví a mohou volit, koho pozvou. Je-li pozvání bez dětí, asi bych se podle toho zařídila. Takže pokud by mi to za to stálo a měla jsem možnost hlídání, využila bych ji. V opačném případě bych slušně poděkovala za pozvání a popřála pěknou oslavu… 🙂
Jinak já obvykle tahám malýho s sebou všude, kam je to jen možné. Tedy přiznám se, že před pár dny jsem se chystala na gyn. vyš. a to jsem tedy opravdu nestála o to, aby šel malý se mnou 🙂 Nechtěla bych slyšet pak ty dotazy :-)))
Ale to jsem odbočila.
Jovi, tak to taky nechápu, jak může někdo nepochopit, že chci jet na dovolenou s dětmi a ještě si to navíc užiju.
Jani, a máš nějakou inspiraci? 🙂 Díky předem!
Jovi, tak my vždy a všude s dětma. Naštěstí máme kolem sebe podobně smýšlející lidi, a tak není problém.
No a když náhodou potřebujem na pár hodin pohlídat, tak máme za rohem úžasnou hlídací babičku. Mimochodem, když děcka jeden den nepřijdou nebo nezavolaj, hned je po nich scháňka. A je to i naopak, děti babičku a dědu zbožňujou.
Na oslavy jezdíme hlavně ke kamarádům, kteří mají téměř stejně staré děti, takže se “paří“ splolečně, a když je čas spát, nebo jsou děcka utahané, tak si jdou prostě lehnout. No a v létě si prostě vedle ohniště postavíme stan, a je to.
Prostě bez dětí to není ono. Jo a jak jsi psala o tom centru, větší oslavy (samo dětí) realizuju výhradně v centru, protože je tam víc místa, prostor je uzpůsoben dětem a uklízí se mi tam daleko lépe než doma. Příští rok ale asi už zapřemýšlím nad nějakým jiným prostorem, neboť do centra se už nevejdem.
Jo a vždycky mám připravený program a nějaké ty soutěže, to vlastě i na návštěvách, kdy se sejde víc dětí.
Zavi, já to taky svým způsobem chápu. Taky jsem zažila, že kamarádka ani brvou nehla, když její dítě velmi vážně ohrožovalo náš tehdy nový CD přehrávač – navíc, když jsem věděla, že na další nemáme a že bych asi po ní náhradu nechtěla – jedině že by se sama nabídla (což nevypadalo). Docela nepříjemný pocit 🙂
Taky se budu bránit pozvání jedné dámy, která dětem na koberec vysypala sušenky BeBe – ano, ty s kousky čokoládky, které se tak krásně drobí a čokoláda zašlapává do koberce a rozmatlává po oblečení. Její dcera mi všechny (opravdu všechny) hračky vysypala na jednu velkou hromadu a odkráčela středem. Pak si vzala moje šminky (to jsem postřehla, až bylo pozdě) a matlala se jimi. Podotýkám, že jí bylo šest, takže už tak hloupá být nemohla (a není), aby jí to nepřišlo divné. Možná ji paní madam k tomu navedla (některé asi poznaly, o kom mluvím 🙂 )
Ale ta oslava u nás – to je, jak jsem už psala, poslední kapka. A to jsem nepsala o nápadu manželovy mamky – že si pronajmeme loď a poplujem týden nebo dva nějakou řekou, nejlépe ve Francii. Pochopitelně bez dětí. Tak toto jsem odmítla s tím, že jednak bych neměla hlídání na tak dlouho, ale hlavně – nemohla bych děti o takovýto vyjímečný zážitek připravit. Taky nechápali….
Virenko, tak to je tedy síla. Takový pán by mi nestál ani za to, abych se zamyslela,jestli to nějak udělat můžu. Asi by mě to hodně dlouho mrzelo. Spíš bych mu to nikdy nezapomněla, ale to ty asi taky.
Koukám, že jste všechny na jedné lodi:-)
Možná přidám jedno vysvětlení ke svému názoru, že chápu, když hostitel nechce ve svém domě (bytě) děti, či dokonce víc dětí. Po návštěvě 2-3letých dětí jsem musela gruntovat komplet, včetně upatlaných oken, u kterých rodičové svá dítka chovali, aby se mohla kouknout ven, skvrn po vylitém čajíku (jo, stane se) a drhnout drobky z čokoládového dortu zašlapané v koberci, protože dítko chce papat samo. Při návštěvě jsem byla “furt ve střehu“, nejen, aby bylo co jíst a pít a zábava nevázla, ale i proto, aby něco nepřišlo k úrazu, protože matka dítěte ani brvou nehla, když se mi dítě začalo přehrabovat ve fotkách, CDéčkách či skleničkách, gramofon nevyjímaje. Prostě už nemám domácnost vybavenou na pobyt malých dětí. Víc mě ale udivoval přístup matky. Když jsem šla někam na návštěvu s malým dítětem, snažila jsem se žádnou škodu nezpůsobit, vzala jsem sebou hračky, aby se dítka nenudila a neustále sledovala, co dělají. Chápu maminky dětí s různými poruchami, ty se asi moc uhlídat nedají. Pak bych asi dopředu varovala hostitelku. Jako hostitelka souhlasející s návštěvou musím bezpečnost zajistit sama.
Tak, teď to musím uvést na pravou míru, protože to vypadá, že jsem nepřítel malých dětí. To fakt ne, mám je všechny moc ráda a mají dveře dokořán (i u nás:-). Jen chci říct, že chápu, že se někdo chce tohohle vyvarovat. Jiná situace je u rodičů, kteří opravdu nemají děti kam “odložit“. A jiná situace je, pokud jde o oslavu v restauraci.