Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
S dětmi nebo bez?
Zdravím 🙂
Mám takové téma k úvaze, které mi běhá hlavou už nějaký ten pátek. Jste z domu (a děláte to tak i se svou rodinou) zvyklí, že na oslavy, dovolené apod. se chodí/jezdí bez dětí?
Posledním implusem k založení této diskuze bylo pro mě pozvání od manželových rodičů na oslavu jejich narozenin, přičemž “děti raději nechejte doma“. Na dovolené se tam taky jezdí bez dětí – pokud to tedy “má za něco stát“, protože s dětmi “si to neužiješ tolik“. My jsme tam s mužem za exoty, protože děti taháme skoro všude – jednak nemáme hlídání na takhle dlouho (nebo nechceme nikoho tak dlouho obtěžovat), a hlavně, když jsme někde sami (znáte naše svatební cesty), stokrát za hodinu si řekneme “to by se dětem líbilo“ nebo “příště je vezmeme tady“ apod. a v konečném důsledku litujeme, že jsme jeli sami (i na těch svatebkách se nám strašně stýská).
Když jsem byla malá, všechno se odehrávalo za přítomnosti nás, dětí. Nevadilo (zejména nám ne), když jsme šli spát o něco později než obvykle, o to to bylo pro nás lepší. Dospělí (i cizí, např. na svatbách) se s námi bavili, tančili s námi, dělali srandičky, prostě jsme tam patřili.
Nechci nic řešit nebo tak, je to jiný kraj, jiný mrav (teď nemyslím zeměpisně), jen mě zajímá, jak je to jinde 🙂
Holky, i Vám “dalším“ díky.
Zuzi, u Vás to musí být super 🙂
Restaurací s dětskými koutky v tamtom městě bohužel není, nechápu. Našla jsem vloni jen to mateřské centrum. Jenže to by stálo spoustu práce navíc, takhle (v restauraci) to bude pohodlnější.
Lussy, ta záminka – dobrý 🙂
Virenko, to je taky síla, ten “dědeček“….
Jarm, já Tě nepřemlouvala, jen jsem věděla, že by to třeba bylo pro holčičky složité (a kvůli noci, kdy stejně spinkají – ráno to stejně končilo), odpustíš mi? 🙂
Marti, takhle si to taky představuji (a u nás to tak funguje).
Padmé, jak říkáš, záleží, na co je kdo zvyklý….
Takže nechci hodnotit, i když nesouhlasím 🙂
Tak my co máme děti, tak od té doby je bereme všude sebou.Mamka je hlídala akorát jednou asi na tři hodinky.Já bych bez dětí taky nešla.
Ahoj Jovanko, u nás tedy jednoznačně “s“, mám na mysli naši rodinu, nás (mě a mé sourozence) naši brali vždycky taky a my teď berem malýho taky, přijde mi to “samozřejmé“. 🙂
Ale je to jistě o tom, jak jsou v té dané rodině zvyklí.
Moje švagrová je např. z rodiny, kde se děti “odkládají“ (na hlídání) a paří se bez nich.
Ahoj všichni,my máme sice možnost hlídání,ale chodíme vždy a všude na oslavy s Terezkou (2,5 roku) a od února snad i s Martínkem. Všichni to už respektují, i když se jím nelíbí, když odcházíme po sedmé hodině.Někdy se střídáme s manželem a jde s Terezkou domů jeden a druhý zůstane o dvě hodinky déle.Ale asi bych také byle dost uražená,kdyby mou dceru někdo odmítl vzít na oslavu!A dovolená jen s ní – a samozřejmně s manželem.I když jsme byli sami na dámské jízdě, když bylo Terezce půl roku.A děvčata, bylo to také super!
Jovi, možná teď chápeš, jak jsem se cítila, když jsi mě přemlouvala, ať přijedu SAMA za váma na babinec na noc v den, kdy se mi po týdnu vracely holčičky z první školky v přírodě….
Setkávám se bohužel docela často s nepochopením, že když už mám někam jet, tak s holkama (protože přes týden si se moc neužijem, o víkendech musím tu a tam do práce, častěji do školy, tak jsou mi chvilky s holčičkama vzácné).
Naštěstí v naší široké rodině se děti berou jako nedílná součást rodiny a akce a setkání se jim přizpůsobují.
Holky byly ve 2,5 letech i na pohřbu tchánovi, ačkoliv přímo do obřadní síně krematoria jsem je nebrala. Chodily jsme venku – chodily jsme venku, obhlížely “hrobečky“ a světýlka na nich.
Dostat takové “pozvání“, dotklo by se mě to.
A velmi vážně bych uvažovala o tom nejet…
Jovanko, tvou otázku chápu a dotklo se mě to taky, když nám to loni o vánocích tchán řekl podobně – pozval nás na oslavu svých kulatin tak, že naznačil, že neúčast se nepřipouští, a k tomu naprosto jasně řekl, ať děti nebereme, protože to bude jen pro dospělé a co tam s nimi, že… Dotklo se mě to moc, protože on nám nikdy z podobného důvodu děti nepohlídal (on je ještě nikdy nehlídal) a dojet na jeho oslavu ve všední den odpoledne 400km daleko a ještě zajišťovat hlídání dětí, když druhá babička je daleko 150 km (a to všechno on ví) – to mi přišlo spíš jako vydírání. Nicméně řešit to kdekoliv, potažmo tady, smysl nemá, ono to žádné řešení nemá, jen to vyžaduje vymezení se a jasné vyjádření svého vlastního postoje.
Kdyby to bylo v mých možnostech, myslela bych si svoje a jeho přání respektovala, protože nakonec je to jeho oslava. Informace do dalšího života je to jasná a nejde počítat, že by takoví lidé byli pilíři rodinné soudržnosti. Co naděláme, je to tak. V mých možnostech to tehdy nebylo, takže jel pouze manža jakožto syn – a je to samozřejmě problém a bude asi dlouho. Žádný návrh, kam dát děti, když babička měla horečku a rozhodně hlídat nemohla a já neměla volno z práce, nepadl, ale je to moje vina, protože si to každý umí nějak zařídit… jsme dospělí běloši… A tak to prostě je. Největší dobro z té situace je, že manžel má naprosto stejné pocity, postoje a reakce jako já. Manžel je o dost důležitější osoba i pro moje děti, než dědeček 🙂
Jovi,
tak já určitě s dětmi.
U většiny oslav co jsme byli, se s tím naštěstí počítalo, každý má děti/vnoučata/pravnoučata a tak jsme třeba byli na oslavě 70. narozenin v restauraci, kde byl pro děti velký dětský koutek.
Děti do rodiny patří, kolikrát mám pocit, že tu rodinu sdružují a drží pohromadě, rodiče se pobaví a starší ročníky pookřejí, když si hrají nebo povídají s prcky.
Zatím jsme byli všude s malou, zhruba od jejího roka a když to nebylo prostředí vhodný pro děti, nebo jí to nudilo, tak se prostě jelo domů.
Ale kdyby mi bylo jako tobě taktně naznačeno, že se s dětmi nepočítá, docela by mě to mrzelo. I když chápu, že někdo chce mít třeba mejdan v zakouřený putyce… Na druhou stranu, oni musí pochopit mě, že já mám malý dítě a nebudu ho dávat hlídat babičce jen proto, aby tam nebylo navíc.
A dovolená? Vzhledem k věku zatím určitě s dětmi, časem bych ráda zavedla aspoň prodloužený víkend s manželem o samotě.
Jo a taky dítě je dobrá záminka, pokud nás to nebaví apod. tak se prostě kvůli malé jede domů, aby toho na ní nebylo moc. Sice jsme to využili jen asi 2x, ale hodilo se :-)).
Jovi tak u nás se dělají oslavy s dětmi.Jsou v rozmezí 2,5 až 14 let.Pokud jsou to ty velké/kulaté,větší/počítá se s nimi s jídlem i programem a po večeři pokud chci zůstat tak si zajistím hlídání a pobavíme se i dospělí:-)Ale je pravda,že se jim věnuje každou chvíli někdo,manžel si to vyloženě užívá,tak i synovci a neteře se na něho těší.Prostě se to nějak skloubí.Někdo tu psal,že slaví narozeniny jen dospěláků,u nás jen ty kulaté a scházíme se právě na narozeninách dětí.Naposledy jsme slavili u nás kulatiny dcery,připravili jsme turnaj ve florbale,fotbale,bazén..všichni hráli se všemi a hodně jsme se nasmáli.Ale máme výhodu,že máme zahradu.Když slavím třeba já v zimě doma,tak si děti zahrajou v pokojíku,ale máme pro ně i to dětské šampáňo,a v podstatě to co dospěláci,kromě alkoholu:-)
Jako druhá podotázka jsou ty dovolené.Já letos třeba byla jen se starší dcerou v Chorvatsku,ale pak jsme byli všichni na Jižní Moravě a mám jasno.Od letoška všichni spolu a s manželem nějakou tu kratší sami:-DD
Zavi, právě že respektuji přání oslavenců, ale prostě mi to vrtá hlavou.
Našich dětí je v rozmezí 2-7 let šest, takže si vyhrají docela dost sami. Ostatní tři jsou 12-18, takže taky dobré. Bohužel se nepěstuje sounáležitost mezi nimi….
Jedna švagrová má děti “hodné“ a druhá “hrozné“. Podle mě jsou jedny děti nudné, protože nic nedělají, a s druhými je legrace, ale jsou náročnější. Ale to by bylo na jinou debatu….(zvláště to, že se to říká i před nimi, “protože jsou malí a nerozumí tomu“ – kolikrát jsem říkala, že to není pravda, ale je to hrách na stěnu).
Jo, ale jinak to máme v rodině v pohodě, nebojte 🙂
I děti mají právo na radovánky. K tomu patří i dovolená i rodinné oslavy. Pro mě jako dítě byly oslavy neuvěřitelně zábavné, protože nás dětí bylo víc a tudíž bylo víc srandy. Vždycky, když někam vyrážím bez dětí, mám pocit, že je šidím (kromě plesů a jiných večerních až nočních zábav).
Dokážu se ale vžít do úvah “oslavence“. Pokud se sejde dětí víc, umí řádně převrátit dům či byt, i halasu bývá víc. Takže z mého pohledu, je-li to přání oslavence, snažila bych se mu vyjít vstříc, protože je to přece jen jeho den. Jiné to je, pokud mi děti nemá kdo pohlídat. Pak bych se s oslavencem pokusila domluvit. Doufám, že já taková babička lpící na klidu nebudu:-)) Zatím mám pocit, že bych kolem sebe chtěla celé hejno vnoučat (neteří, synovců…).
Ještě jeden postřeh z našich rodinných oslav poslední doby. Dorostl mi synovec do věku, kdy chce být středem pozornosti a nechce si hrát sám (4). Takže scénář oslav bývá téměr totožný: hry s Kubou, malování s Kubou, Kubovo kouzelnické představení, zpěv, tanečky atd., takže na “normální zábavu“ už prostě nezbývá. Pokud se tedy někdo neobětuje a nejde si s ním hrát jinam. Asi je to tím, že je sám v tomhle věku. Ale zažít jednou oslavu bez Kuby by možná nebylo špatné. A možná bychom se pak nudili:-))