Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem jak opařená
Ahoj holky, omlouvám se, ale dneska si potřebuju “pobulit“. Musí to ven a nemám to komu říct. Pokusím se být stručná.
V práci mám jednoho kolegu, který pracuje u dobrovolných hasičů. A v tom tkví jeho problém – střetává se kvůli tomu se svým nadřízeným (když mají zásah u požáru nebo u nehody, chybí v práci) – a já, protože se s jeho šéfem znám, to často “žehlím“ (urovnávám rozbroje a klidním testosteron).
Jsem přesvědčená o tom, že je to zapotřebí a ctím lidi, kteří udělají něco pro druhé a nic za to nežádají.
Včera se stala podivná věc. Kolega opět nepřišel do práce. Poslal mi smsku, že nemůže svého šéfa sehnat, jestli ho můžu u něj omluvit, že jel s pomocí na Moravu. Samozřejmě jsem ihned poslala omluvenku šéfovi s vysvětlením. Přiletěl za mnou rozpálený do běla… Nemůžu publikovat, co všechno jsem vyslechla… Prostě a stručně: byl naštvaný, že nezavolal jemu, byl naštvaný, že opět chybí a tak dále a tak dále…
No, odnesla jsem to já (byla jsem po ruce).
Pořád jsem na to musela myslet a najednou jsem měla pocit, že se musím přesvědčit… Tak jsem dneska zvedla telefon a zavolala na Městský úřad… Dozvěděla jsem se od vedoucího příslušného oddělení, že oficiálně nikoho na Moravu neposílali, že se tam posílala technika, ale lidi ne. O tom, kdo a kdy tam pojede, se bude jednat se starostou města v pondělí (tzn. 24.5.).
Dokonale mě to vyvedlo z míry. Vůbec tomu nerozumím… Nabouralo to mou důvěru. Je mi to líto.
Co s tím?
Nikomu jsem to neřekla. A ani nechci…
Cítím se podvedená. Hájím ho, ochraňuju, dělám mu štít – a proč vlastně? Udělal to poprvé? Nebo to takhle dělává?
Fakt nevím, co si o tom mám myslet.
A je mi z toho smutno…
Padmé až teď čtu pokračování.
Já myslím, že je jedno, kdy ten rozhovor proběhne. Zkrátka bych si nechala pro sebe, co vím a nevím a čekala, co začne vyprávět, příp. se doptávala já, na to jak bylo, s kým tam byl a tak.
A myslím, že si nemusíš to zavolání na úřad nějak vyčítat. Měla jsi tu potřebu, tak jsi to udělala. Není to podle mě ani dobře ani špatně.
Padmé, to je mi líto.
Cítím se ukřivděně i za Tebe.
Já bych to udělala asi podobně jak Ctiradka. TAk se dozvíš nejlíp kde je pravda.
Myslím, že když se ho zeptáš na rovinu, tak Ti řekne něco ve smyslu, že jel pomáhat sám nebo s někým jiným…
Ctiradko, to mě sice napadlo, jenže na tenhle “rozhovor“ (že bych mu zavolala na mobil) je už pozdě, je zpátky (mám na mysli: je u nás ve městě).
Mohla bych to spíš zkusit uhrát jako rozhovor (v pondělí v práci)… jak bylo a jak to na Moravě vypadalo…
Padmé,Ctiradka má dobrý nápad,hned bys věděla,na čem si..jestli opravdu lhal a nebo ne..ale pokud ti řekl,že je tam vyslali,tak by o tom vedení něco vědělo,ale neví..je to ošemetná situace,ale myslím,že si nezasloužíš,aby ti takhle lhal.
Berulinko, děkuju.
Víš, já si na jednu stranu říkám, že mi do toho vlastně nic není a že bych se do toho neměla plést.
Na druhou stranu si říkám, že když mě do toho “tahá“, mohl by se mnou alespoň hrát “otevřenou hru“.
Co když tam na tu Moravu fakt jel svým autem?
Bude to trapné…
¨Padmé, a co mu tak zkusit zavolat s tím, že mu chceš povykládat, jak šéf zuřil (barvitě) a při té příležitosti se nenápadně poptat, jak to jde na MOravě, kde vlastně je, nebo kolik jich tam je a jestli to tam zvládají……a třeba hned zjistíš, že je něco jinak, třeba Ti lhal… třeba taky ne.. I když vlastním autem by tam asi věci nevezl, bez vědomí “nadřízeného“….
a vůbec se neomlouvej,od toho nás tu máš:)
Padmé,to je nepříjemná situace..asi by bylo nejlepší se ho narovinu zeptat,říct mu co víš a proč ti lhal..bude to nepříjemný,ale on zradil tvojí důvěru a to s enedělá..ty za něho oroduješ,zastáváš se ,omlouváš a on na oplátku takhle??..je to od něj smutný a ubohý:(
Jovanko, když já jsem taková “trumpetka“, mám pocit provinění i za to, že jsem zavolala na ten Městský úřad…
Udělala jsem dobře? Nebo jsem to neměla dělat?
A co kdyby ses ho zeptala přímo, až se uvidíte? Řekneš mu, co jsi zjistila, a že nevíš, co si o tom máš myslet. A uvidíš. Určitě poznáš, kdyby si vymýšlel….