Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Špatné zprávy
Tak jsem se právě dozvěděla, že mi umírá dědeček. Dostal v pět odpoledne mozkovou mrtvici, má krvácení do mozku neslučitelné se životem, dávají mu jen pár hodin. Píšu to se slzami v očích, ještě mu není ani 80. Znáte to, jak se říká, že za každý nový život musí jeden odejít? Když jsem čekala Aničku, umřela mi babička. Když se narodila Kačenka, zemřela teta. A teď se narodil Vladošek a přijdeme o dědečka… Je to jako kletba…
Dědeček zemřel včera před 23.hod. Prý po příjezdu do nemocnice usnul, říkal strejda, že si pochrupkával, jakoby spal, ale podle doktorů byl už v bezvědomí. Odešel rychle a snad se moc netrápil, i když nikdo z nás neví, jestli má člověk v bezvědomí bolesti, co vlastně cítí. Jen mě mrzí, že jsem ho nemohla držet za ruku, že zemřel úplně sám. Kdybych byla na místě strýce-jeho syna, nehla bych se od svého blízkého kterému lékaři dávají už jen pár hodin života. Ale on odjel domů a asi za dvě hodiny mu volali, že je po všem. Takhle to nemá být, nikdo by neměl umírat sám, byl to tak dobrý člověk…
Díky všem, já vím, kolik z vás teď pofňukává nad klávesnicí se mnou, každý z nás někoho podobného v dušičce má…
to je smutné, soucítím s vámí mě v únoru umřel otec bolí to eště teď , ale hodně mi pomáha to, že vím ,že teď je mu určitě líp nic ho nebolí, má spátky obě nožky a dívá se na nás s nebíčka(nejsem pobožna) Věřte mi že teď už bude dědečkovi líp nic ho nebude bolet a určitě by nerád viděl , že se kvůli němu trapíte.
To je smutné, nevím co říct… přeju hodně sil.
Martaska
Matildo, držte se! Je to smutné, ale tak to v životě bohužel je, někdo odchází, další přichází…
Říká se, že každé dítě je kopií někoho, kdo mu “udělal“ místo na Zemi, moc na Tebe a celou rodinu myslím, je to těžké, ale je to život a s tím nic neuděláme. Hodně sil.
Matildo,kéž by šlo nějak pomoci,přeju aspon hodně sil a mysli na to hezké co jsi s ním zažila.
Matildo, slova útěchy ti snad pomohou. Vím jaké to je. A že si to asi dáváš za vinu. Dítě a smrt našeho nejbližšího milovaného. Třeba bude Vladošek jako děda, třeba si jen předávají místo. Musí to tak být, také tomu věřím.
Také jsem to zažila. První dcera – babička, druhá dcera – teta, třetí dcera – sestra od babičky. A vždy odešly týden před mým porodem. A nejhorší bylo, že mě nikdo nechtěl pustit na pohřeb, abych se rozloučila.
Drž se.
Matildo:-((((((((((((( už tu brečím:-(( sakriš…buď silná..máš krásné děti,manžela.
Hned myslím na babinku..bylo jí 70let-co bych dala za dalších 10let a stejně bych pak byla smutná jako Ty..nikdy není vhodná doba aby odešel někdo koho moc milujeme:-(((
Budeš ho mít v srdíčku,napořád. K
Matildo, drž se – dědeček zůstane s vámi ve vašem srdíčku. Poplač si, nejhorší je ta bezmoc :-(, že člověk nemůže pomoct a vrátit to vechno zpátky, říct co neřekl,…před 2 lety jsem zažila totéž (s tatínkem) – snaž se být silná.
Posílám pohlazení… My to tak taky míváme, kamarádka taky – vždycky říká, že každé Vánoce jich je stejně, ani o jednoho míň ani víc… Je to život. I když to bolí. Drž se.