Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Špatné zprávy
Tak jsem se právě dozvěděla, že mi umírá dědeček. Dostal v pět odpoledne mozkovou mrtvici, má krvácení do mozku neslučitelné se životem, dávají mu jen pár hodin. Píšu to se slzami v očích, ještě mu není ani 80. Znáte to, jak se říká, že za každý nový život musí jeden odejít? Když jsem čekala Aničku, umřela mi babička. Když se narodila Kačenka, zemřela teta. A teď se narodil Vladošek a přijdeme o dědečka… Je to jako kletba…
Ahoj holky,díky moc za milá slovíčka,vždycky potěší.Taťka umřel už v květnu,takže srdíčko už tak nebolí.Ale není den,abych si na něj nevzpoměla.A chybět mi bude pořád.Ale život jde dál a i odchod nejblišších k němu patří.S tím se musíme vyrovnat a jít dál.
Fany.
Holčinky moje, je to hrozné když Vám umře někdo moc blízký. I já jsem to tady před téměř dvěma lety ventilovala, když mi umřela maminka. Je to prostě šok a jak píše Jovanka, člověk se s tím těžko smiřuje, ale na druhou stranu opravdu to chce čas. MAtildo, tobě určitě pomůžou ty tři prďolky co máš doma, na ně se člověk musí usmát i když je nejhůř. Fany Tobě taky držím palce, ať to šílené smutnění je co nejkratší.
Holky, těch smutných zpráv je moc. Všem držím palce, aby jich ubylo.
Fany, je mi to moc líto, ztráta rodiče je moc těžká 🙁
Už ses dlouho neukázala, tak vítej zpět 🙂 – a raději s veselejšími zprávami, ju ? 🙂
Fany, tak to věřím, musí to být pro tebe strašné, soucítím s tebou. Nejhorší je přesvědčit svůj rozum, že ten člověk už není. Jakobych pořád čekala, kdy ho uvidím, kdy zavolá, že se zastaví… Držím ti palečky, ahoj M.
Milá Matildo,vím co teť prožíváš a je mi to moc líto.Mě nedáno umřel tatínek a pořád mi hrozně chybí.Dědečka Ti nikdo ze srdíčka nevymaže a to,že si s ním povídáš je v pořádku,dělám to také.Buď hodně statečná,myslím na Tebe,Fany.
Děkuji, jste zlaté… Mamince je už líp a mě tím pádem taky. Dědu mám v srdíčku a každý večer s ním mluvím, nemůžu si pomoct. Ale věřím, že by nechtěl, abychom slzely moc dlouho, tak se snažím, aby měl ze mě radost. Smutné, že zemřel zrovna týden před mýma a Kaččinýma narozeninama. Na sobotu byla naplánovaná oslava, na kterou se tak těšil. Místo toho půjdeme na rozloučení s ním… Ach jo…
Ale už dost toho smutnění, Vladošek na mě výská, abych se na něj koukla a čertíci mu koukají z očíček. To člověk nemůže být dlouho smutný:-) Tak moc díky, holky.
Matildo, i mně bylo strašně líto, že tchán umřel v nemocnici sám.
Jedna moudrá paní z hospicu mě z toho vytáhla, když říkala, že někteří lidé mají problém odejít, protože je tu drží moc věcí – lidi, zvířata, jejich obydlí… Tím, že odejdou pryč, tam, kde jsou sami, mohou umřít vklidu bez starostí.
Člověka stále bolí ty větvičky, kterými byl spojen s tím, kdo odešel. Ale jak píše vicikovka, děda tu bude stále s vámi, není třeba se nutit, abychom ho vymazali úplně…
Upřímnou soustrast. Jednou to snad přebolí.
Matildo, je mi to moc líto….. držte se celá rodina.