Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Opět a stále uklízení hraček
Brmbulko, prosím, radu: Bordel v bytě – šťastné dítě. – už mi nepiš :-).
Takže k věci. Jsme fakticky bezradná, jak přimět, alespoň trochu tu svou ratolest uklízet. Rada Brmbulky sice vynikající, dítě bylo opravdu šťastné, ale když má přijet návštěva (z nedostatku místa musí spát dětském pokoji), tak já to pak několik dní uklízím, zuřím a skrze zuby cedím výše uvedené moudro a pak ve mě stejně bouchnou saze a s chutí bych to nacpala do popelnice i s Verunkou :-).
Co už jsme zkoušeli:
1.Uklízecího skřítka a následně zabavené hračky – efekt jen momentální, ale druhý den jakoby se nechumelilo.
2.Zákaz TV a sladkého – obojí podobný účinek jako v bodě 1.
3. Musí se zeptat jestli si smí tu a onu hračku, knihu, pastelky vzít – to se příčí mě :-(, sice zatím efekt nejdelší, ale jakmile zlehka povolíme, jsme tam kde jme byli. A když se nechce ptát, vymyslí si imaginární hračky a hraje si dál :-(((.
Už se děsím Vánoc, kdy přibudou další krámy :-(.
Abyste nemyslely, že to má Verča těžké – tak máme krabicový systém (kostky, drobnosti z kinder vajec, “šperky“, nádobíčko,sponky a gumičky…), velká bedna na plyšáky, pár hraček a knihy v policích – netrvám na tom, aby byly na jednom místě, puzzle a jiné hry jsou v šuplíku.
na 2,5letýho funguje pouze to, že mu říkám,co má dělat – “běž uklízet“ to vůbec netuší, co má dělat, ale “ukliď kostky do krabice, auta do kyblíku“ chce to asistenci.
na 5tiletýho funguje pytel na odpadky – “neuklízej, když nechceš, budu uklízet já a poletí to rovnou do koše“ .. samozřejmě, že na začátku (někdy když mu bylo 3,5) opravdu hračky v koši skončily… i když se pak zázračně objevily, metoda odpadkového koše u nás funguje už hooodně dlouho a doufám, že to ještě nějakou dobu vydrží 😉
U nás se někdy uklízí i 2 h,protože cokoli co vezme do ruky ho svde opět k hraní.Jindy je pro změnu uklizeno během 5 min.Někdy funguje vypnutí počítače,jindy forma odměny.
Zaujalo mě toto téma, uklízení hraček, tak zkusíme obnovit…přidejte svoje nápady a zkušenosti…:-)
Náš dvouletý Davídek je k úklidu hraček vedený, často si je začne uklízet sám od sebe, některé dny se k tomu zas nemá vůbec. Ale snažíme se aby minimálně večer před spaním byli pokaždé harčky na místě než jde spát, někdy to zvládne sám, někdy musíme trochu pomoct a popohnat 🙂 Zákazy apod. u nás zatím nemají smysl, ještě to nechápe a je mu to jedno. Takže spíš neustálé opakování a vysvětlování, aby se to pro něj stalo běžnou součástí dne 🙂
Ahoj maminky, já jsem taky většinou vše řešila v klidu a pak když to přerostlo, tak jsem vybouchla a už to lítalo, ovšem musím souhlasit s marid, že po dobrém, to jde vše mnohem lépe. Mám pětiletého syna a myslím, že naše dohody jsou opravdu fungující. Máme dohodu o tom, že nebudu nic říkat 2x. Dříve jsem musela vše donekonečna opakovat, syn neslyšel, odmlouval a teď stačí říct máme dohodu, kterou jsme apolečně namalovali a dali na lednici. Můj syn nikdy neměl moc sladkostí a laskominek, tak jsme vymysleli, že bude 3 odměny denně a když budu muset něco zopakovat jedna ubyde. Většinou má 1 nebo dvě odměny denně a vybral si bonbón, nebo kostičku čokolády. Velice dobře to funguje. Pokud se začne hádat máme trest „trestnou lavici“ kde si musí odsedět 5 min. v klidu. Ze začátku to trvalo i přes půl hodiny než se uklidnil a začalo odpočítávání. Dnes mi stačí jen říct, že se se mnou dohaduje a zvyšuje hlas a už sám říká a zase pět minut. Vždy je nastavím v mobilu jako odpočítávání a až odpočítávání skončí, syn přijde jako vyměněný. Opravdu to funguje se vším, s úklidem, oblékáním apod. Není to z mé hlavy, vyčetla jsem to z knížek od různých dětských psychologů.
Marid, díky za traktát :/
No, ono je to asi tak, že každé dítko je úplně jiné, na některé stačí psychologické poučky, na některé ne. Bohužel mám na práci taky jiné věci než jen stále vysvětlovat a vysvětlovat a vysvětlovat….. dítě je třeba taky vychovávat a vůbec nevidím souvilost mezi tím, že dítěti něco zakážu a ono bude tentýž přístup vyžadovat ještě ve třiceti – na to jsi, prosím, přišla jak???
Píšeš, že nejhorší věc pro dítě je ZÁKAZ – to bych s tebou určitě polemizovala, nezlob se na mě, ale děti, kterým nikdo nikdy nic nezakázal kolem sebe občas vidím – a děkuji, nechci, TAKHLE se mé děti chovat nebudou.
Jen dodám, že mí čtyři synové i přes občasný zákaz nebo „výchovný humbuk“ doma rozhodně nenesou rysy ubohých, zakřiknutých a nesamostatných bytostí – naopak, zdravé sebevědomí jim nechybí.
Toť můj názor, nezlob se, ale napsat jsem ho musela.
Děvčata tak předně se vás chci zeptat jestli máte své děti rády a chcete aby vás měli rády jako rodiče, nikoliv jako monstrum na které vspomínají jen když si po sobě mají uklidit. Největší chybou jaké se totiž může rodič dopustit je ZÁKAZ. Na to v životě ohromný pozor, protože může mít trvalé následky. Tak například dítě má v pokojíčku nepořádek a vy mu zakážete televizi, dítě si pak zvikne, že když neuklidí nebude televize, ale ty věci za něj nakonec uklidí někdo jiný. Tohle je naprosto neefektivní zákaz, nevím jak podle vás souvisí koukání na televizi s úklidem hraček… Pokud chcete dítě nějakým způsobem řekněme potrestat je třeba nastolit za tresty přirozené důsledky. Pokud bude mít dítě veliký nepořádek v pokojíčku přirozeným důsledkem bude, že v něm za chvíli přestane nacházet své hračky. Přirozeným důsledkem bude, že se po pokoji nebude dát chodit, což může vést až do extrému, ale ted spátky kde je ta chyba. Stojíte dítěti za zády a říkáte mu co má dělat přitom už velmi malé dítě pochopí, takovýto přirozený důsledek v této chvíli je nejlepší s tím dítětem mluvit, mluvit a mluvit vysvětlit mu co vám vadí a proč, a třeba mu pomoci s úklidem těch hraček pobídnout můžete dítě třeba větou. V pokoji je na zemi poměrně dost hraček, je třeba je uklidt. Nebo jen slovem: Hračky. Když ve vás uvidí oporu posílí to i váš vstah rodiče k dítěti, děti nepotřebují abychom na ně křičeli a zakazovali jim věci, které dělají rádi. To je neefektivní svým křikem řešíme jen svůj vstek a dítěti dáváme najevo, že my jsme tady pánem a že on teda poslouchat, tak tohle vy chcete?? Děti jen potřebují pochopit proč je třeba ty hračky uklidit. Ještě je tu jedna věc proč to rozhodně dělat takto. Představte si dítě, které si své hračky uklidí, ale až po tom co mu zakážete např. televizi. To dítě si zvykne, že uklízet je třeba až ve chvíli kdy mu televizi zakážete. Takže až mu bude patnáct nebude stále schopno si po sobě věci uklízet, ale co až mu bude dvacet, třicet bude za ním stát někdo kdo mu když si po sobě neuklidí něco zakáže. Možná že i bude, ale pro toho člověka to bude strašně nepřijemné. Schválně se někdy podívejte na své muže, proč po nich věčně něco uklízíme…? Je třeba abyste se zamysleli nad stylem své víchovy a jestli vám tohle připadá neefektivní, že to okamžitě nezabere tak to možná vzdáte a vrátíte se k zákazům, ale dítě zvyklé na přirozené důsledky si po sobě v patnácti určitě uklízet bude, kdežto dítě vychované na zákazech… Je to slepá ulička. Na první pohled účinná, ale je zrazující. Ted vám tady otevírám dveře nového stylu výchovy. Myslím, že nic neskazíte když se o něj budete třeba jen zajmat, nakonec třeba zjistíte, že můžete vést rodinu i bez věčného křiku, urážek a dohadů.
No – o to mi jde hlavně, o ty cetky, Vici. Větší hračku seberou a odnesou, není problém. Ale úplně mě vytáčí, když uklidím, vyluxuju, a za hodinu se v obýváku po zemi válí pexeso, miniauto, díl z jedné stavebnice, díl z druhé,… od všeho kousek a po cestě ke schodům ještě šlapu na další věci….to vidím rudě a pak to tu fakt jen lítá 🙂
Tak u nás je na Verču i manžel krátký. Momentální stav pokojíku je asi takový, že můžu projít bez úhony k oknu a ke skříni. Do postele je to už maličko horší a u polic včera musela uklízet, takže teď už zase o.k. Čím je starší, tím lépe zabírá zákaz TV – konečně něco co s ní hne :-). Za odměnu 1 – 2 pohádky. Jakmile něco přinese do obýváku – okamžitě jak si sedne ji zvedám, aby si věci odnesla a nikde (na stole, na zemi, na lince,…) je nenechávala – mručí, ale jde :-D. Horší je to s gumičkami a cetkami, na to šlapu neustále a pořád nadávám, vysávám a vysvětluju, že by to Mariánek mohl sníst – málo platné :-(.
NOO,u nás zabral let hraček z okna a hladké přistání v bazénu.Jakmile to vypadá v pokojíku jak po výbuchu stačí otevřít okno.Dříve neměla pomalu kde spát ,já jí vždy hledala v posteli,taky úžasná hromada 2 krát 1 metr před postelí.Vážně stačí vyhodit nejoblíbenější hračku a zázrak se bude konat.čau Lenka
tricitka
Vladi, tak nějak, to znám taky…. :)))