Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Opět a stále uklízení hraček
Brmbulko, prosím, radu: Bordel v bytě – šťastné dítě. – už mi nepiš :-).
Takže k věci. Jsme fakticky bezradná, jak přimět, alespoň trochu tu svou ratolest uklízet. Rada Brmbulky sice vynikající, dítě bylo opravdu šťastné, ale když má přijet návštěva (z nedostatku místa musí spát dětském pokoji), tak já to pak několik dní uklízím, zuřím a skrze zuby cedím výše uvedené moudro a pak ve mě stejně bouchnou saze a s chutí bych to nacpala do popelnice i s Verunkou :-).
Co už jsme zkoušeli:
1.Uklízecího skřítka a následně zabavené hračky – efekt jen momentální, ale druhý den jakoby se nechumelilo.
2.Zákaz TV a sladkého – obojí podobný účinek jako v bodě 1.
3. Musí se zeptat jestli si smí tu a onu hračku, knihu, pastelky vzít – to se příčí mě :-(, sice zatím efekt nejdelší, ale jakmile zlehka povolíme, jsme tam kde jme byli. A když se nechce ptát, vymyslí si imaginární hračky a hraje si dál :-(((.
Už se děsím Vánoc, kdy přibudou další krámy :-(.
Abyste nemyslely, že to má Verča těžké – tak máme krabicový systém (kostky, drobnosti z kinder vajec, “šperky“, nádobíčko,sponky a gumičky…), velká bedna na plyšáky, pár hraček a knihy v policích – netrvám na tom, aby byly na jednom místě, puzzle a jiné hry jsou v šuplíku.
Ájíku, jak jsem zjistila, tak mladší dítě si bere pro sebe ponaučení i z výchovy staršího dítěte, tak buď v klidu 🙂 Já na výchovu Honzíčka nějak moc času nemám, většinu času se dohaduju s Terkou o oblékání, odchodu z domova, uklízení apod… Kupodivu Honzíček to pozoruje a asi si z toho něco i odnáší 🙂
S uklízením – u Honzíčka stačí říct, že až se uklidí hračky, pustíme pohádku 🙂 U Terezky musím měnit často taktiku – často u ní prostě stojim a fyzicky jí donutím, aby začala uklízet, nebo řeknu, že budu luxovat a co bude na zemi, to vyhazuju (a ona mi věří, že jsem schopná něco vyhodit, občas už něco našla v koši) – no a za kamarádkou může až když je uklizeno a to je pravidlo.
Já jsem docela klidnej člověk, ale když mi doma za hodinu – co vařím, udělají bordel na další 2 hod uklízení, tak vybuchnu… A to tedy pak uklízí všichni, i manžel 😀
VlaďkaP
Blani, neboj, dá se to zvládnout 🙂 Jen zjišťuji, že některé věci, co by absolutně neprošly prvnímu synovi, u čtvrtého už si jich ani nevšímám :)))) Samozřejmě ne ty zásadové… tam se aspoň snažím :)))
jj, je to někdy těžké, o to hůř, že opravdu ani jedno dítě není stejné jako druhé…. na každé se musí jinak… ale to vychytáš :))) Tak hodně štěstí všem :))
Ájíku, mám to podobně jako ty, manžel pořád v práci (kromě víkendů, naštěstí), takže bývám s malou taky dost sama a je to přesně jak říkáš: já kolikrát ječím a manželovi stačí zvednout hlas a malá je v pozoru:))). Každopádně se snažím jít ve výchově nějakou střední cestou, jsou věci, u kterých přimhouřím oko a nějak se vždy domluvíme a pak věci, na kterých trvám a neustoupím ani o píď. Myslím, že jsem spíš přísnější matka, ale s povahou mé dcery to ani jinak nejde, je to tvrdá hlava a rozená velitelka:))). Jo a jinak máš můj obdiv, já se obávám, až budeme mít děti dvě, natož kdybych měla čtyři:).
Blanka
No, vidíte, že jste úspěšná. Už 4 dny. Držím vám všem palce, ono se to poddá.
Jarka
Blani, mám čtyři 🙂 Což ovšem ani náhodou neznamená, že ty s jedním nemůžeš mít v něčem zkušenost, kterou já nemám vůbec :))))
Někdy je hrozná fuška na ta naše zlatíčka najít fígl, který zabírá – ve všem :))
U nás je to jak v čem – jsem s dětmi většinu času, takže musím být i za tu „zlou“ – tatínek s dětmi více blbne, ale je pravda, že když zvedne hlas on, má to úplně jinou váhu, než když ječím já :)))
Ájíku, mám pocit, že ty máš tři nebo dokonce čtyři děti? V tomto případě je jasné, že já s jedním ti nemůžu ve zkušenosti konkurovat:-)! Určitě to jednoduché není, sama vím, že i když co se týče uklízení hraček, máme celkem pohodu, jsou zase jiné věci, se kterými bojujeme. Já mám jistotu třeba v tom, že u nás vždy a ve všem naprosto spolehlivě funguje manžel. Takže pokud mně dojdou síly a dcera začne neúnosně zkoušet moji trpělivost, tatínek to jistí:-)!
Blanka
Jo, Blani, kdyby to bylo tak jednoduché….
Mí dva starší synové taky neměli s uklízením větší problém, minimálně na návštěvách ne, a s třetím dítkem nehnu, tam je to v pohodě dva dny a jsme zas tam, kde jsme byli… přitom ho vychováváme stejně jako ty dva předtím.
Dobrý den, tak malá (2,5 roku) má také svůj „hrací prostor“ v obýváku a nepociťuji nějaký zásádní problém s uklízením hraček. A to mám pěkně umíněnou a tvrdohlavou slečnu! Vždycky se nějak domluvíme, občas pomůže zvýšit hlas nebo naopak přestat mluvit a dcera sama pozná, že je zle. Večer je to úplně bez problému, když se do toho vloží manžel, je úspěch zaručen okamžitě:-). A jak už někdo psal výše, jsme tak nějak naučeni, i na návštěvách, že hračky se prostě uklízí.
Blanka
Tak to máte dobré holky. My pokojík nemáme a malý 2,5r. má koutek v obýváku, ale fakt mi někdy příjde, že my máme kousek obýváku v jeho pokoji (5x7m je mu málo) A vím, že nepomáhá ani, že ve školce si musí uklízet. Je to fuška vymýšlet nové a nové fígle jak ho přimět uklízet, chápavý je dost (na jiné věci) ale uklízení… Ale je fakt, že se snažím mu toho nepovolit tolik to bysme se fakt nehli.
Díky všem za podporu :-))).
Verčo, tak další bod, který nefugoval :-(.
Jarko, snažím se být důsledná, hračky skončili v „popelnici“ – ve sklepě, ale nic. Ona si vymyslí imaginární kamarádky s imaginárníma hračkama a jakoby nic si hraje dál. Myslím, že patříme mezi ty přísnější rodiče, alespoň to tvrdí okolí. Na návštěvách máme to nejposlušnější a nejpořádnější dítě. Jen doma to prostě nefunguje. Teď už 4 den vládne uklizený pokojík a smí si brát jen 2 hračky a pouze s dovolením. Zákaz všeho sladkého do odvolání. Průběžně chodím do pokojíku a jak někde něco leží, hned to musí uklidit – a ono to zatím jde. Tak snad…ale budeme muset neustále dohlížet a dohlížet.