Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
"Babička"
Dobrý den všem.
Z 3 letého vztahu se mi narodila dcerka.Otce maličké jsem vyrazila z bytu protože mě bil.Výživné mu bylo stanoveno soudem a platí jej poctivě.Po celou dobu o mém těhotenství věděli i jeho rodiče, nijak však neměli valný zájem s něčím pomoci.Dnes je maličké 7 měsíců.Sestra mého Ex přítele mi s úsměvem zdělila, že je maličkou jim musím dávat , protože na ní mají nárok – aspoň na víkend…jsou jí prí nejbližší příbuzní….MAJÍ PRAVDU?MUSÍM?
Na vykreslení situace…koupili maličké čepičku, donesli mi jí domů a v chodbě bytu maličké čepici servali MALIČKÉ z hlavy, strčili si jí do kapsy, že to JE jejich čepice..:o))))
lenka

Nečetla jsem diskuzi.. Ale dle mého názoru to povinnost není.. Nevím jaké máte vztahy, já bych asi dětem prarodiče “nebrala“, ale dokážu pochopit, že pokud se dejme tomu do teď nestarali, tak také nemáte potřebu je vídat a dávat jim malou.. Navíc je ještě maličká na to, aby byla delší dobu s nimi sama.. Co takhle se sejít všichni? Vzít malou a zajít s nimi třeba do cukrárny..
Mně to nedá, i když už je tato diskuze “stoletá“, abych nereagovala na poslední příspěvky o prarodičích. I u nás je to tak, že s rodinou manžela moc nevycházíme – resp. já se s nimi ani nezdravím. Manžel se s nimi taky jeden čas nebavil, oni o naše děti přílišný zájem nejevili – ač bydlíme v jedné vesnici, tak si je brávali na svátky, narozeniny… pokud jsme je potkali na ulici a malá (do 5 ti let jsme u nich bydleli) chtěla k babičce, protože ji měla ráda, babička ji odmítla, že nemá čas a pak jsme ji třeba potkali s jinými vnoučaty (od manželovi sestry). Dcera to špatně nesla – dávala nám to za vinu a mělo to opravdu špatný vliv i na náš vztah. Já byla naštvaná na tchýni, že si problémy řeší přes vnoučata… ale nevěděla jsem jak se k tomu mám postavit. Ubíjelo mě, že je na mě dcera naštvaná, že je nešťastná, ale příčilo se mi o tchýni mluvit špatně (i ze sobeckého důvodu neb si myslím, že je hodně pravdy na tom, že tak jak my se chováme ke svým rodičům, jednou se budou chovat takto děti k nám). Navštívila jsem psycholožku a ta mi řekla, že dělám dobře, že 99% dětí na to přijde, kdo je má opravdu rád… taky mi dala dobrý příklad, že já se přeci taky nebudu dlouho bavit s někým, kdo jen pomlouvá… No a tak jsem vydržela… Dnes si dcera může dojít k babičce sama (je jí 7,5 let). Manžel už se s mámou taky baví – sice věcně, ale dokáží se domluvit ohledně péče o děti – tchýně nám i vyzvedávala syna po obědě ze školky, když začínal chodit (nutno říct, že spíše kvůli tomu, že tam chodí i její druhý vnuk a co by tomu ve vsi řekli, kdyby vyzvedla jen jednoho, ale to nic nemění na tom, že sem za to moc ráda neb synovi nástup do školky hodně usnadnila). No a dcera ji má myslím přečtenou už výborně – toho že k babičce může dojít sama využívá sporadicky – spíše, když se jí třeba nechce se mnou na nákup… Už se netrápí, když ji odmítne, že tam nemůže… a třeba nedávná zkušenost – moje mamka jí koupila opravdu nádherné šaty… dcera z nich byla nadšená a tak letěla k babičce se pochlubit… no žádné ovace se nekonaly. Když jsem se jí pak ptala, jak se babičce šaty líbily, tak řekla, že asi ne, ale jen kdyby jí je koupila ona, tak to by musela pořád říkat jak jsou nádherné jinak by byla babička naštvaná… No tak asi tak.
v sestem mesici tehotenstvi dcera zustala sama,pritel odesel za jeji kamaradkou ,,tri mesice ji jeho matka i on psychicky tyrali,,presto se vnucka narodila zdrava ikdyz ji prali to nejhorsi ,,ted je vnucce šest tydnu a ona mu vse odpustila a jsou zas spolu ,,ja ne ,oblizoval dceri a konecne i me ,,o celou vybavu od dudliku az po kocarek jsem se postarala ja ,,oni jeste nekoupili ani plenu a presto mi otec vnucky dnes poslal sms ze vnucku nikdy neuvidim ,,dcera je zmanipulovana ,,nekolikrat se rozesli ,,nekolikrat jsem ji zvedla ze zeme a presto je jim posedla ,,nechci o vnucku prijit a nechci ji ani dceri vzit,ale chci se s vnuckou vidat ,,mam sanci ,,kdyz to vemu pres soud??jsem zoufala,,
dobrý den mám problém taktéž jak vy zajímalo by mě jak ste dopadla děkuji monča
monča
Zazo, teď jste mě teda nadzvedla ze židle. Rodiče jsou od toho, aby se starali o své děti. Jsem novopečená babička, mám osmiměsíčního vnuka. Kdykoliv mladí příjdou, jestli bychom s mužem nehlídali, nemáme problém. Ale oni příjdou a řeknou mami, prosím tě…
Pokud máme již nějaký program, tak se dohodneme na jiné variantě.
Když byly děti malé a já na nich něco chtěla, tak jsem je taky poprosila. Moc lidí se divilo, ale do dneška nemáme problém s tím, že bychom neuměli požádat.
Pokud přijdete a děti chcete „hodit“ rodičům na krk jen tak, tak se nedivte, že třeba nemají zájem, protože oni mají už třeba něco naplánováno.
Moje švagrová to dělala tak, že děti posadila do autobusu, který měl konečnou u mých rodičů, dala jim na záda baťůžek a oni přišly do dveří mých rodičů s tím, že „babičko, tak jsme tady“. A jejich rodiče zatím celý víkend užívali volna s kamarády.
Nemáte sama ještě vnoučata, tak budiž vám odpuštěno, že tohle dokážete napsat, protože jestliže vás jednou tohle štěstí potká, tak se dá předpokládat, že budete sama taková babička, která nebude hlídat.Vždyť jste plná vzteku. A nechtějte prožít to, že vám vnoučata nechtějí půjčit.
Zkuste posoudit svoje chování k prarodičům svých dětí, jestli je úplně v pořádku. Není nic jednoduššího, než to všechno hodit na ně. Každý normální prarodič chce svoje vnoučata vídat. Ale přece jenom to dítě je vaše, vy jste si ho přáli, tak se o něj musíte starat. Přece jste si ho nepořizovali s tím, že když vás přestane bavit, tak ho šoupnete k babičce a dědovi. To je taková třešnička na dortu, ten čas, kdy jsou dítka u nich v bezpečí a vy si můžete dělat co chcete, třeba i nic a jenom koukat do stropu, protože i tak se dá odpočívat. Jestli máte ale tu smůlu, že takové babičky a dědy nemáte a není to vinou vašeho vzájemného jednání, tak vám nezbyde, než děti vychovat bez jejich pomoci. Jako kdyby nebyli.
Babulko, vás bych se chtěla zeptat, to není možné se domluvit ani s vlastním synem? On na tohle všechno přistoupil? To s ním není rozumná řeč? Jsem z toho úplně vedle, protože nevidět vůbec vnoučata (já mám zatím jedno), to by mi teda dalo zabrat. Ale taky by mě maximálně štvalo jednání syna, který svým rodičům nedovolí vídat se s vnoučaty. A asi bych mu něco řekla pěkně od plic. A ještě bych mu vytmavila i ty pomluvy. Jak může dopustit, aby jeho žena tohle o vás vykládala. O jeho vlastní matce. Kruci, já mám na něj vztek a to ho vůbec neznám.
Jarka
já myslím, že je pěkně nespravedlivé, že prarodiče mají právo vídat vnoučata,ale na druhou stranu nemají žádnou povinnost třeba dítě hlídat nebo s ním jinak matce pomoci. Chápu, že po rozvodu má právo dítě vídat otec, ale nechápu proč i prarodiče. Ty si přece nebereme, ani s nimi to dítě neplodíme. Tak proč je do toho zatahovat.
zaza
Virenko,
i já si pamatuji z dětství, jak moje matka přede mnou hanlivě mluvila o otcově rodině (podotýkám, že rodiče nebyli rozvedení). Tatínkovu matku jsem měla ráda, i když jsem od ní nikdy nedostala žádný dárek, byli rádi, že jen tak přežili z dědečkova důchodu.Matka babičku nemusela a řešila to tak, že tam prostě nejezdila, ale tatínek by nedovolil, aby nás tam nepustila (což například moji synové nás odkazují na svoje manželky – to ony rozhodují o dětech).
Babulka
Virenko,
i já si pamatuji z dětství, jak moje matka přede mnou hanlivě mluvila o otcově rodině (podotýkám, že rodiče nebyli rozvedení). Tatínkovu matku jsem měla ráda, i když jsem od ní nikdy nedostala žádný dárek, byli rádi, že jen tak přežili z dědečkova důchodu.Matka babičku nemusela a řešila to tak, že tam prostě nejezdila, ale tatínek by nedovolil, aby nás tam nepustila (což například moji synové nás odkazují na svoje manželky – to ony rozhodují o dětech).
Babulka
Radko,
naprosto s tebou souhlasím, já jsem v pozici babičky, které jsou děti upírány, přestože jsou mí synové pracovití, zajišťují rodinu, věnují se dětem a jsou manželkám bezmezně oddáni (to je asi taky extrém).Do rodin mladých nezasahuji, na návštěvy nechodím – nejsem vítaná, tak co bych tam dělala. Stalo se totiž, že jsem přišla za nemocným vnukem (bohužel jsem se neohlásila 3 týdny dopředu-tím jsem porušila pravidla daná snachou) a ona mně nepustila dovnitř, že prý má návštěvu (svoji matku). Syn byl v práci a ona napsala mému muži, že jí nemá kdo nakoupit, protože je nemocná i ona. Tak jsem šla k nim s nákupem – v dobré víře a srdcem na dlani. Nákup si mladá vzala, dovnitř nepustila. Ale jsem to já, kdo je špatný. Z lidských vztahů se ztratila tolerance. Nenutím svým snachám svoje názory, je mi jedno, co a jak si dělají. Přesto co se o sobě dozvídám, co o mně vyprávějí, nestačím se divit, jaká jsem mrcha.
Babulka
Virenko, moc hezky jsi to napsala. Mě třeba přímo šokovalo, jak mě tu kdosi nazval špatnou matkou jen proto, že jsem synovi dovolila se stýkat s babičkou, když ta mě nevrátila peníze. To byl pro mě docela šok. Děti prostě nejsou rukojmí:-)
Radka