Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
"Babička"
Dobrý den všem.
Z 3 letého vztahu se mi narodila dcerka.Otce maličké jsem vyrazila z bytu protože mě bil.Výživné mu bylo stanoveno soudem a platí jej poctivě.Po celou dobu o mém těhotenství věděli i jeho rodiče, nijak však neměli valný zájem s něčím pomoci.Dnes je maličké 7 měsíců.Sestra mého Ex přítele mi s úsměvem zdělila, že je maličkou jim musím dávat , protože na ní mají nárok – aspoň na víkend…jsou jí prí nejbližší příbuzní….MAJÍ PRAVDU?MUSÍM?
Na vykreslení situace…koupili maličké čepičku, donesli mi jí domů a v chodbě bytu maličké čepici servali MALIČKÉ z hlavy, strčili si jí do kapsy, že to JE jejich čepice..:o))))
lenka
Radko, souhlasím. Vím, že mnoha lidem mohou vaše příspěvky připadat jednostranné, mně tak občas připadají taky – nejčastěji ovšem právě jednostranné z pohledu dítěte. S respektem k obtížné situaci mnoha matek si myslím, že jsou ženy často zaslepeny vlastní touhou, přáním, požadavkem, nepřiznají si, že dítě je členem celé své rodiny, i té části, o kterou rozpadem vztahu rodičů přichází víc tím, že žije jen s jedním rodičem.
Jako dítě jsem prošla rozvodem rodičů a následnými soudními tahanicemi, v 5 letech jsem viděla naposled svého otce i jeho rodinu. Ač z logického mateřského hlediska je otec alkoholik, bydlící u matky a závislý na ní, babička, která se k mamince chovala velmi nemile, že je toto všechno pro dítě nežádoucí a špatné, přesto, já svého tátu milovala, dělalo mi radost s ním trávit čas, nechtěla jsem od něj domů. Naopak bylo strašné, když jsem se od něj vrátila a doma poslouchala: to se nestydíš o něm mluvit hezky? To nevíš, že mámě nedá žádné peníze, že na tebe neplatí, že ti koupí kabát, ale nedá ti ho nosit domů……..atak pořád dokola. (Babička od mamky.) To nevíš, jak mamince ublížil? Že se nestydíš!
Moje babička i maminka byly hodné ženské, v životě něco vydržely, babička většinu života pracovala v LDN a domově důchodců, lidi ji milovali… Přesto v emocích z rozchodu takové věci říkaly. Maminka dnes skoro tvrdí, že to není pravda – není lehké to přiznat, z odstupu sama cítí, že nebyly zrovna objektivní. To v té situaci ovšem není skoro možné. Já si dnes nesmírně vážím každého, kdo dokáže svoje emoce držet pod kontrolou a dítěti umožní nerušený kontakt s odloučenou částí rodiny – nerušeným myslím to, že nemluví o té části rodiny nikdy posuzujícím způsobem, nikdy, ani před batoletem či tříletým dítětem – i ony chápou velmi dobře a jsou zraňovány…
Mamince i babičce jsem dávno s láskou odpustila, s tím, že to tak mělo být, abych se poučila já sama, jak podobnou situaci zvládnout v zájmu dítěte citlivěji.
Babulko – škoda, že sem ještě nenapíší ty děti, jak se na to dívají když dospějí, když mají samy příležitost zjistit, jací ti prarodiče vlastně doopravdy bez subjektivní nenávisti rodičů jsou a o co všechno přišly, když jim bylo zabráněno je poznat:-(
Radka
Dočetla jsem až sem a možná mi to pomohlo pochopit moje snachy, které ač ve fungujícím manželství s mými syny, mi odpírají právo na vnoučata. Bylo mi řečeno, že je normální, aby babička o vnoučata škemrala.Novorozenou vnučku jsem neviděla, přestože jsem projevila zájem a koupila jí náušnice. Ale když tady čtu názory, že dítě je „majetkem“ matky a jen ona rozhoduje, s kým se dítě bude stýkat, tak mi běhá mráz po zádech. Takže stačí pouze osobní zášť matky vůči tchyni, pár vymyšlených příhod a hned je důvod k tomu, aby děti nepoznaly druhou babičku. Jedna dokonce prohlásila, že by dítě mělo trauma, kdyby zjistilo, že má babičky dvě.
Zaznělo tu pár věcných názorů, se kterými souhlasím. Každá matka by si měla uvědomit, že dostala jen to privilegium přivést na svět nový život. Ale žádné dítě není ničí kopie, ani majetek, mělo by dostat příležitost poznat všechny příbuzné a ono jednou na základě vlastních zkušeností si udělá závěr. S malým dítětem, které je na matce závislé se dá přeci manipulovat a v mnoha případech se to děje. Vše se jednou může obrátit proti matce zpět, ale tak daleko nikdo nedomýšlí.
Radka to napsala ve svých příspěvcích dost výstižně.
Babulka
Pamino, odpověď dává přímo zákon o rodině (č. 94/1963 Sb.) – jak hned v úvodu píše Lubik – § 27 odst. 4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.
Pokud se matka s příbuznými z jakéhokoli důvodu není schopna dohodnout – pak, pokud se oni obrátí na soud soud situaci posoudí a v zájmu dítěte rozhodne.
Vicikovko, mluvíš mi z duše:-): kdo tu hledá jakýkoli soud nad sebou samým?! Toto je poradna! Ráda bych tu viděla věcnou odpověď Katie(která sem určitě časem dorazí:-))objasňující, kteří příbuzní a kdy mají nárok na styk s dítětem. Všechny tyhle „dobře děláš, nedobře udělalas“ a ke všemu bez znalosti člověka i jeho konkrétní situace jśou „napytel“.
Ale já tě nesoudím, jen chápu, že se na tebe okolí dívá přes prsty. Oni s vámi nežili, nevěděli nic. Teď ví, že tvůj partner je zavřený, je to lump, ty jsi s ním žila a proto tě hodí automaticky s ním do pytle. Pokud máte kam jít, neváhala bych, odstěhovala se co nejdřív.
Radka
Radko, ale co jsem měla dělat, když mi vyhrožoval únosem Maru?? A zbraní??? Nedokážeš si představit můj strach a neměla jsem na to důkazy, jen z jeho vyprávění. Byla jsem blbá, teď bych jednala jinak, protože jsem poznala, že mu šlo jen o sebe, né o dobro své dcerky. Nad variantou se odstěhovat uvažuju, ale až po soudě. Teď bych na to neměla čas. Ale mám kam jít 🙂
OLGA
Lenka-neplacení výživného není důvod ke změně příjmení, rozhodně ne závažný.
Olga-pokud je to opravdu tak, jak píšeš, nediv se okolí. Sama píšeš, že jsi hodně věděla. Přesto proti tomu nic neudělala. Tak pochop lidi, že se dívají přes prsty. Nejlepší řešení pro dítě bych viděla – odstěhovat se někam pryč. Začít znovu. Pak bude i u tchýně vidět, zda má opravdu zájem a překoná vzdálenost, nebo se na styk s vnučkou vykašle.
Vím, že je to těžký se sbalit a odjet někam do neznáma, ale zkus o tom uvažovat.
Radka
A co ty? Jak spolu vycházíte teď? Myslím s jeho rodinou? Domluvili jste se nějak?
Olga
Leni, k právníkovi jdu ve čtvrtek, tak jsem zvědavá, co mi řekne. Zkusím to znovu, až budu vědět jeho rozsudek. Pak se uvidí. Na příjmení mi ani tak už nezáleží, hlavně, aby byla malá v klidu – což teď je, je to šťastný dítě, ale nikomu to nelze vysvětlit. Bohužel….
Olga