Diskutárna

I když pokud je rodina funkční, tak se dá všechno zvládnout.

Opravdu obdivuhodné.
Přidávám se k názoru Virenky. Mít jedno dítě s tím, že “na další nemám“ – ať finančně, prostorově či kdovíjak ještě, to je podle mě hloupá a sobecká výmluva.
Z vlastní zkušenosti – nejhůř se zvládá jedno dítě, dvě už jsou lepší a čtyři jdou už tak nějak “samy“ (kamenujte mě ) )
Je ale otázka, nakolik se mohou rodiče věnovat jednotlivým dětem, každému zvlášť. Jestli i na toto zbývá prostor, resp. jestli se k tomu vůle – a teď se vyjadřuji obecně, nejen k této konkrétní rodině.
A že zvládají i péči o babičku, to je opravdu hodně pěkné. Nevím, kdo z nás ví, že by na tohle měl….
Takže – veliký obdiv a hodně štěstí do budoucna )

Trochu to na mě působí, jakože kdo dětem neposkytne komfort, život v pohodlí, dovolenou a nezaplatí vysokou školu, je nezodpovědný rodič (?) Osm dětí – opravdu ten klobouček dolů, průměrné to není. Ovšem oba kantoři – asi k tomu mají buňky a přirozený sklon, pracovat a žít dětmi. Nechápu úplně jasně, proč by měli takto velké rodině brát sociální dávky – pokud vím, stát o děti enormně stojí, a toto nejsou děti počínané některými menšinovými rodinami pouze kvůli dávkám. Jestli je my “zodpovědnější“ živíme, potom snad s vědomím, že nám to násobně vrátí, až budeme chtít za 30 let důchod.

Já nevidím jako nezodpovědné mít děti, kterým nezajistím plný komfort jako jednomu, dvěma. Pokud vím, že bydlím, že mi plat muže pokrývá náklady rodiny v oblasti nájmu a stravování, že rodičák mi přidá na odívání a další potřeby, co je tu nezodpovědnost? Děti od mala žijí v radosti, protože děti jsou radost. Děti samy pomáhají starší mladším, protože to jinak nejde. Děti se učí ohleduplnosti k ostatním, protože by jinak v tomto počtu nikdo nepřežil, a ohleduplnost našim single či pair dětem chybí docela hodně. Učí se radosti z mála. Školství do maturity snad zůstane přiměřené kvality i bezplatně. Vysoká škola – umím si představit, že si dítě půjčí či vydělá, jako bývá zvykem na západě, alespoň si ujasní, jestli mu to za vynaložené náklady a práci stojí. Pokud zajistíme dětem všechno až po zahraniční studium a spoření na budoucí bydlení, oč budou moci usilovat sami? Co člověk získá příliš lehce, zadarmo, toho si obvykle příliš neváží. Z tohoto pohledu mi velká rodina nepřipadá vůbec nezodpovědná. Jsou to lidé s velkou láskou a odvahou, v dnešní době. Já bych si na to netroufla a tak opravdu smekám.

Já jsem pracovala u soudu na občanskoprávním oddělení, kde rozvody byly na denním pořádku. Občas jsme rozváděli věřící rodiny, na jednu nezapomenu. Měli spolu 3 vlastní děti, jednu holčičku ještě adoptovali. Postavili si domeček. Idylka. Ale jen do té doby, než si manžílek našel mladou kočku a od rodiny ze dne na den odešel. Adoptovaná holčička to neunesla, začala utíkat z domova. Byl to smutný příběh. Neříkám, že takto musí skončit všechny vztahy. Ale já si pořídím jenom tolik dětí, kolik vím, že budu schopna uživit i sama (v případě nepředvídatelných okolností). Nejsem typ, co si řekne, že mně se to nikdy nemůže stát.

Je moc príma mít velkou rodinu, taky jsem z velké rodiny, ale asi bych počet dětí přispůsobila tomu, do jaké míry mám příjmy a zvládnu všechny děti uživit a dopřát jim vše, co potřebují. Z jednoho kantorského platu se vyžít nedá (maminka asi kromě rodičovského příspěvku mít žádný příjem nebude) a bez sociálních dávek by určitě nepřežili. Kdyby jim vzali sociální dávky, svou situaci nezvládnou. Asi je drží nad vodou víra, protože nevěřící rodiny by si tolik dětí běžně nepořídily. Každopádně věřím tomu, že mají moc pěknou a soudržnou rodinu, žijí skromě a mají se všichni moc rádi. Snad se vám můj názor nebude zdát moc tvrdý, ale mám pocit, že každý rodič je za svoje děti zodpovědný. Mít v dnešní době 8 dětí mi jako zodpovědné nepřipadá.