Diskutárna

Nejdřív se omluvím, že teď vůbec nereaguju na vaše radostné nebo smutnější zprávičky, ale nějak na to už nemám sílu….
Už jsem tu párkrát psala, že jsem podala žádost o rozvod. V tom, ale problém není (nebo aspoň ne ten největší).
Jde o svěření Magdalénky do péče na dobu po rozvodu. Samozřejmě jsem u soudu žádala, aby byla Majda svěřena do mé péče. Jenže… Majda je až moc fixovaná na manžela a ten je do ní blázen. Udělá všechno, co jí na očích vidí, skoro na ni nedokáže být přísný a hodně věcí jí dovolí (samozřejmě, co já ne) a proto je Majda nadšená, když přijde z práce domů. V tu chvíli přestávám existovat. Několikrát už se mnou ani nechtěla jít ven, protože nejde táta, hrajeme si a táta na chvilku odejde a ona už brečí a chce běží za ním, ode mě na sebe nenechá sáhnout, všechno prostě jenom táta. (a to manžel chodí domů o půl třetí, takže to není, že by ho celý den neviděla a chtěla si ho užít) Dneska dokonce, když za ním běžela, tak jsme se potkaly v předsíni, tak místo aby mě oběhla a pokračovala v cestě, tak se normálně otočila a radši oběhla celý byt To mě teda fakt už dostalo. Nejsem na ni nějak moc přísná, jenom prostě chci, aby jedla u stolu, aby nedělala, co je nebezpečné, aby poslechla aspoň na základní NE, aby udělala, co po ní chci…..
Když jsem dneska viděla to zoufalství v jejích očích, když jsem s ní chtěla jít na procházku a ona seděla u táty na klíně a dostala hysterický záchvat, že táta bude doma (že jindy zůstávám doma já, to jí vůbec srdce nerve), tak jsem začala pochybovat, jestli má žádost o svěření do mé péče je správná. Vím, že manžel by jí spíš asi rozmazlil než vychoval, ale přece po ní nemůžu chtít, aby žila s někým, s kým evidentně nechce.
Rve mi to srdce a to o tom jenom přemýšlím, ale jsem špatná matka, když uvažuju, že bych se dobrovolně vzdala každodenní péče o své dítě, jenom aby byla se svým milovaným tátou? Opravdu se nechci dožít toho, že až bude starší, tak jednoho dne přijde, že se mnou nechce být a že se stěhuje k tátovi…… Řvu tady jak koza celý den a nejradši bych vůbec nebyla

Tak mi dneska přišlo předvolání k soudu na 17.6. ohledně svěření Majdy do péče (vlastně uspořádání péče o dítě pro dobu po rozvodu)…. tak jsem z toho docela nervózní a je mi zle
Tak mám ještě měsíc na to, abych se pořádně a pevně rozhodla Jestli vás můžu poprosit, držte mi palečky.
Děkuju

kure…ty o pevnem radu pochybujes?…jak myslis ze funguje ma trida……jsou radi ze vi kdy co muzo a kdy co nemuzou….akm az na mne…a kam uz ne…deti miluji rad….spravedlnost….a humor:)

Markét, změna jo, ale k horšímu, častěji a častěji mě bezdůvodně napadá.
Neboj, Majda to zvládne a Ty taky. Přeju hodně síly…. tyhle problémy jsem nikdy neměla, kluci stáli vždycky za mnou a vždycky šli se mnou…. i když to s nima je někdy hóóódně těžký. Liborova Eliška taky tvrdí, že chce bydlet s námi, protože tatínek jí všechno dovolí, všechno odpustí, dělá si co chce….. a tatínek jí ještě v tom podporuje. Je to těžký, bude to věčný boj, ale nesmíš to vzdát.

a kdyz na to prijde..tatinek je na hrani….az bude mala nemocna bude volat maminku…az se mu v nemoci poblije a pokadi….bude mu to ekl….az ho kamaradi potahnou na mejdlo…bude mu mala na pritez

Kuře, určitě bych v chování dítěte nehledala signál, že má tatínka mnohem raději a chce být s ním. Prostě má takové období.

Kdybych to brala podle tebe, tak naše dítě jednoznačně nejvíc miluje babičky, protože u nich může všechno. A když jsme u babiček, tak vyžadoval nošení, krmení, uspávání jen od nich, my s tatínkem jsme byli druhé kategorie. Ale když u nás byla máma na šestinedělí a musela ty hranice stanovovat taky, tak Kubík najednou raději zase běhal za mnou, protože babička už nebyla ta hodná, co všechno dovolí.

Radím, moc nad tím nepřemýšlej, navíc Tvůj manžel nevypadá, že by se celodenně chtěl o malou starat.

Držím palečky, ať to máte rychle za sebou.