Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem hrozná matka....?
Nejdřív se omluvím, že teď vůbec nereaguju na vaše radostné nebo smutnější zprávičky, ale nějak na to už nemám sílu….
Už jsem tu párkrát psala, že jsem podala žádost o rozvod. V tom, ale problém není (nebo aspoň ne ten největší).
Jde o svěření Magdalénky do péče na dobu po rozvodu. Samozřejmě jsem u soudu žádala, aby byla Majda svěřena do mé péče. Jenže… Majda je až moc fixovaná na manžela a ten je do ní blázen. Udělá všechno, co jí na očích vidí, skoro na ni nedokáže být přísný a hodně věcí jí dovolí (samozřejmě, co já ne) a proto je Majda nadšená, když přijde z práce domů. V tu chvíli přestávám existovat. Několikrát už se mnou ani nechtěla jít ven, protože nejde táta, hrajeme si a táta na chvilku odejde a ona už brečí a chce běží za ním, ode mě na sebe nenechá sáhnout, všechno prostě jenom táta. (a to manžel chodí domů o půl třetí, takže to není, že by ho celý den neviděla a chtěla si ho užít) Dneska dokonce, když za ním běžela, tak jsme se potkaly v předsíni, tak místo aby mě oběhla a pokračovala v cestě, tak se normálně otočila a radši oběhla celý byt 🙁 To mě teda fakt už dostalo. Nejsem na ni nějak moc přísná, jenom prostě chci, aby jedla u stolu, aby nedělala, co je nebezpečné, aby poslechla aspoň na základní NE, aby udělala, co po ní chci…..
Když jsem dneska viděla to zoufalství v jejích očích, když jsem s ní chtěla jít na procházku a ona seděla u táty na klíně a dostala hysterický záchvat, že táta bude doma (že jindy zůstávám doma já, to jí vůbec srdce nerve), tak jsem začala pochybovat, jestli má žádost o svěření do mé péče je správná. Vím, že manžel by jí spíš asi rozmazlil než vychoval, ale přece po ní nemůžu chtít, aby žila s někým, s kým evidentně nechce.
Rve mi to srdce a to o tom jenom přemýšlím, ale jsem špatná matka, když uvažuju, že bych se dobrovolně vzdala každodenní péče o své dítě, jenom aby byla se svým milovaným tátou? Opravdu se nechci dožít toho, že až bude starší, tak jednoho dne přijde, že se mnou nechce být a že se stěhuje k tátovi…… Řvu tady jak koza celý den a nejradši bych vůbec nebyla 🙁
držíííím:-) to bude dobré neboj se. K
Tak mi dneska přišlo předvolání k soudu na 17.6. ohledně svěření Majdy do péče (vlastně uspořádání péče o dítě pro dobu po rozvodu)…. tak jsem z toho docela nervózní a je mi zle 🙁
Tak mám ještě měsíc na to, abych se pořádně a pevně rozhodla 🙁 Jestli vás můžu poprosit, držte mi palečky.
Děkuju
Tomu rozumím 🙂 ale že si o něho i samy řeknou, to mě docela udivuje. Je vidět, že je Majda moje první a vlastně s jinýma dětma nemám zkušenosti… 🙂
kure…ty o pevnem radu pochybujes?…jak myslis ze funguje ma trida……jsou radi ze vi kdy co muzo a kdy co nemuzou….akm az na mne…a kam uz ne…deti miluji rad….spravedlnost….a humor:)
Teda, děti dokonce samy chtějí, aby měly pevný řád? Vážně? Tak to to může fungovat i u nás, je mi zase o kousek líp 🙂
Jé, Brmbulko, mi vypadlo písmenko, promiň 🙂
Markét, změna jo, ale k horšímu, častěji a častěji mě bezdůvodně napadá.
Neboj, Majda to zvládne a Ty taky. Přeju hodně síly…. tyhle problémy jsem nikdy neměla, kluci stáli vždycky za mnou a vždycky šli se mnou…. i když to s nima je někdy hóóódně těžký. Liborova Eliška taky tvrdí, že chce bydlet s námi, protože tatínek jí všechno dovolí, všechno odpustí, dělá si co chce….. a tatínek jí ještě v tom podporuje. Je to těžký, bude to věčný boj, ale nesmíš to vzdát.
Kamilko, je to fakt, asi to bylo i tím vztekem, ať si sebe užijou, když se mají tak rádi. Hmmm, tak tohle bych asi měla držet pod kontrolou, co? Já se budu snažit. Žárlivost je hnusná vlastnost, kterou ve mě vypěstoval manžel a fuj, nechci 🙁
Sončo, on tvrdí, že mu to nevadí, je s Majdou rád a přece si vystačí. Ale nevím, jak dlouho by mu to nadšení vydrželo…..
Blanko, správně. Hlavně, ať je klid, přece si nebudu kazit každý den.. A je mi líto, že jste zase měli bouřku, ach jo, takže žádná změna k lepšímu? 🙁
Brbulko, v tom je taky docela problém – on totiž nemá žádné kamarády. Jenom pár spolužaček, se kterýma si píše maily, jednoho klučinu (o 15 let mladšího) na hokeji a toť vše. Takže on nikam nechodí, kromě hokeje nemá žádné koníčky, jo, pardon, počítač… takže je věčně doma a totéž čeká i ode mě a teď už i od Majdy. Proč s ní jdu ven, když tam svítí sluníčko, když doma na PC je tolik krásných a zajímavých věci? Ale už ho NUTÍM chodit s Majdou na procházky a začíná ho to bavit. Ale většinou vyhrajou obchodní centra 🙁
a kdyz na to prijde..tatinek je na hrani….az bude mala nemocna bude volat maminku…az se mu v nemoci poblije a pokadi….bude mu to ekl….az ho kamaradi potahnou na mejdlo…bude mu mala na pritez
Ahojky Kuře, koukám, jak bojuješ. Neboj se, Majda dobře ví, že jsi dobrá máma, má Tě ráda a bude s Tebou šťastná. O tatínka nepřijde, jsi rozumná a on to snad ví, ne? Jen Tě psychicky vydírá. Vím o čem mluvím, mám to “doma“ taky. Vím, co prožíváš, taky chci mít klid…… nebudu zbytečně provokovat, že jo?!
Teď je u nás zase po obrovské bouřce a kluci mě zas podrželi, i když jindy jsem hroznej prudič. Když je to vážné, přestanou se chovat jak nevycválaní puberťáci a jsou z nich rázem chlapi, kteří mě mají rádi a chápou mě.
Vydrž, bude líp. Blanka
Kuře, určitě bych v chování dítěte nehledala signál, že má tatínka mnohem raději a chce být s ním. Prostě má takové období.
Kdybych to brala podle tebe, tak naše dítě jednoznačně nejvíc miluje babičky, protože u nich může všechno. A když jsme u babiček, tak vyžadoval nošení, krmení, uspávání jen od nich, my s tatínkem jsme byli druhé kategorie. Ale když u nás byla máma na šestinedělí a musela ty hranice stanovovat taky, tak Kubík najednou raději zase běhal za mnou, protože babička už nebyla ta hodná, co všechno dovolí.
Radím, moc nad tím nepřemýšlej, navíc Tvůj manžel nevypadá, že by se celodenně chtěl o malou starat.
Držím palečky, ať to máte rychle za sebou.