Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem hrozná matka....?
Nejdřív se omluvím, že teď vůbec nereaguju na vaše radostné nebo smutnější zprávičky, ale nějak na to už nemám sílu….
Už jsem tu párkrát psala, že jsem podala žádost o rozvod. V tom, ale problém není (nebo aspoň ne ten největší).
Jde o svěření Magdalénky do péče na dobu po rozvodu. Samozřejmě jsem u soudu žádala, aby byla Majda svěřena do mé péče. Jenže… Majda je až moc fixovaná na manžela a ten je do ní blázen. Udělá všechno, co jí na očích vidí, skoro na ni nedokáže být přísný a hodně věcí jí dovolí (samozřejmě, co já ne) a proto je Majda nadšená, když přijde z práce domů. V tu chvíli přestávám existovat. Několikrát už se mnou ani nechtěla jít ven, protože nejde táta, hrajeme si a táta na chvilku odejde a ona už brečí a chce běží za ním, ode mě na sebe nenechá sáhnout, všechno prostě jenom táta. (a to manžel chodí domů o půl třetí, takže to není, že by ho celý den neviděla a chtěla si ho užít) Dneska dokonce, když za ním běžela, tak jsme se potkaly v předsíni, tak místo aby mě oběhla a pokračovala v cestě, tak se normálně otočila a radši oběhla celý byt 🙁 To mě teda fakt už dostalo. Nejsem na ni nějak moc přísná, jenom prostě chci, aby jedla u stolu, aby nedělala, co je nebezpečné, aby poslechla aspoň na základní NE, aby udělala, co po ní chci…..
Když jsem dneska viděla to zoufalství v jejích očích, když jsem s ní chtěla jít na procházku a ona seděla u táty na klíně a dostala hysterický záchvat, že táta bude doma (že jindy zůstávám doma já, to jí vůbec srdce nerve), tak jsem začala pochybovat, jestli má žádost o svěření do mé péče je správná. Vím, že manžel by jí spíš asi rozmazlil než vychoval, ale přece po ní nemůžu chtít, aby žila s někým, s kým evidentně nechce.
Rve mi to srdce a to o tom jenom přemýšlím, ale jsem špatná matka, když uvažuju, že bych se dobrovolně vzdala každodenní péče o své dítě, jenom aby byla se svým milovaným tátou? Opravdu se nechci dožít toho, že až bude starší, tak jednoho dne přijde, že se mnou nechce být a že se stěhuje k tátovi…… Řvu tady jak koza celý den a nejradši bych vůbec nebyla 🙁
Markétko, tak jak píší holky:
1. jsi dobrá máma, o tom není pochyb – z toho, co čtu i co jsem viděla na vlastní oči
2. Majdalenka je opravdu ještě hodně maličká na to, aby si sama řekla, s kým je jí líp
3. Martin jen tak plácá do větru – “určitě by si malou vzal“ – ale je tu přece tolik překážek – jeho práce a navíc, soud by mu ji stejně nesvěřil…. navíc – jak si ji chce vzít, když si vlastně nikdy nezkusil se o ni starat sám se všim všudy??
4. děti až bolestně pozdě poznají a ještě později dají najevo, kdo je tady pro ně více. Tatínek mých prvních dvou dětí je taky hvězda jasná, ale když na něco přijde, jdou holky za námi…. Jejich vlastní otec je totiž s nimi jen občas, takže jim vše dovolí, výchova žádná. Ale děti tu výchovu potřebují (viz holek příspěvky výše). Takže tímto se vůůůbec nezabývej (i když to jde těžko)
5. pokud Martin bude chtít, bude za Majdalenkou jezdit třeba světa kraj. Není to o vzdálenosti.
6. ve Vašem případě bych asi navrhovala něco blížíci se střídavé péči – když prostě Martin zavolá a Vám to bude vyhovovat, bude si moci pro malou přijít. Ale bude muset dodržovat domluvené, abys o ni nemusela mít strach.
7. ad odjet na pár dní a on Tě nechce pustit, to je prostě no comment….
Tak hodně štěstí a kdyby, tak se ozvi 🙂
Holky, je mi o trochu líp. Děkuju. (už mi není do breku, když se na Majdu ve společnosti manžela kouknu)
Asi jsem se potřebovala vypovídat a trošku to pustit do světa.
Musíme vymyslet systém, který bude vyhovovat všem třem a hlavně Majdě. Zatím je naše odstěhování ve vzdálenější budoucnosti (do Vánoc to nevidím), takže máme čas to nějak všechno zkloubit.
Kamčo, on se nechal slyšet, že už žádnou jinou babu nechce ani vidět. (je už totiž jednou rozvedený) :-))) takže z něho bude zatrpklý, ukřivděný starý mládenec, který bude žít jenom pro ty dny, kdy uvidí svou dceru…. a to mi na klidu taky zrovna nepřidá 🙁
Pod to, co napsaly ostatní holky bych se taky podepsala. Moje děti se chovají taky tak, zvláště, když tatínka delší dobu nevidí. U nás je to tak, že manža je taky od rána do večera v práci a když přijede, tak se na něj nalepí a nehnou se od něj. Výchova tedy zbývá na mě a taky se snažím být přísná, aby z nich něco bylo, protože manža toho večer moc výchovného nestihne. Když něco zakážu, okamžitě jdou k němu … tohle je kolotoč v každé domácnosti. Tím se netrap.
Normálně se s manželem domluv, nech si malou svěřit do svojí péče, když manža nechce střídavou výchovu – nediv se, nejspíš si není jistý, jak by se o ni celý týden ve dne v noci staral … Pokud mají k sobě tak hezký vztah, domluvte se třeba na rozšířeném styku otce s dítětem … hlavně se zklidni, situace je náročná pro vás všechny a až se to zase všechno ustálí, i malá se srovná, uvidíš.
Ájíku, jsi hodná 🙂
Ještě Katie, a je fakt, že asi hodně dělá ten pocit provinění, že vlastně Majdě rozbíjím rodinu a vidím všechno možná i trošku jinak než to je.
Kuřátko, já nechci,aby to vyznělo cynicky, ale z tvého posledního příspěvku “slyším jen samé dobré zprávy“… dobré ve smyslu, že Majdalenka chce hlavně tebe, když je ouvej, že tvůj muž to asi opravdu nemyslel vážně, že by malou chtěl, protože takhle se milující otec nechová a že je opravdu nejvyšší čas vzít od něj nohy na ramena… aby tě ani nepustil na pár dní pryč a ještě ti vyhrožoval – dost ubohé a myslím, že to všechno dobře dopadne, nemusíš se bát. Navíc si je nejspíš moc dobře vědom toho, že by s argumenty u soudu neobstál a Majdalenku bys stejně dostala ty. Bude líp, uvidíš – jen vydrž! 🙂
Jo, vím, že ti to trhá srdce, ale hlavně nehledej vinu u sebe, děti prostě s námi občas jen trochu cvičí, aniž by to někdy samy věděly… 🙂
Holky, já vásm strašně moc děkuju.
Střídavou péči jsem navrhovala hned od začátku, ale manžel mi to vrátil s tím, že by měla Majda větší zmatek v hlavičce a proto se toho radši vzdá. Tím jsem mu chtěla vyjít vstříc, aby o Majdu nepřišel (protože on jak kůň s klapkama na očích tvrdí, že jak se odstěhuju, tak už prostě Majdu nikdy neuvidí…. a já můžu mluvit a vysvětlovat, ale mu to prostě nikdo nevymluví) a on to vlastně hned odmítl.
Peďko, já se snažím chovat pořád stejně, ikdyž už mě napadlo, že prostě budu bojovat o její přízeň, ale je to nesmysl. Nechci, aby z Majdy vyrostl rozmazlený jedináček, který si myslí, že se svět točí jenom kolem něho (a to si myslí už teď). Prostě jsem pořád ta “přísná“ mazlící máma 🙂
Katie, u doktora s náma byl asi jednou na půlroční prohlídce. Jinak na žádném očkování ani u zubaře. Když je nemocná, tak se o ni starám já. Já s ní vlastně už od narození spím v pokojíku a Martin v ložnici (přece ráno vstává do práce, tak se musí vyspat). Nikdy k ní nevstával, uspával jí snad dvakrát (a párkrát zezačátku, když moc plakala). A koho vyžaduje Majda? Jak kdy, ale většinou mě.
To, že na víkend nebo pár dní odjedu, aby poznali, jak jim to spolu půjde, už mě taky napadlo. Ale manžel by mě nikam nepustil 🙁 ono to zní hrozně, co? Já se s ním rozvádím a přitom ho poslouchám 🙂 no jo, proč zbytečně dělat dusno, když už mě nepustí, abych se odstěhovala a nutí mě tu bydlet, dokud soud nerozhodne právě o svěření do péče. On mi totiž vyhrožoval, že kdybych se odstěhovala bez rozsudku, tak na mě zavolá policajty, že jsem mu unesla dceru…. A tohle mě taky docela hodně štve. On nás (teď už spíše jenom Majdu) bere za svůj majetek a časem by Majdu svojí láskou úplně udusil, tak jak to udělal mi. Proto ji chci odtud odvést, ale když je vidím spolu, tak mi to rve srdce :-(((
Kuře já to napíšu jednoduše jak to cítím,..nevzdávej se Majdy…bojuj aby byla svěřena do péče Tobě…ona je ještě malinká a to,že ona svého otce bezmezně miluje je naprosto normální,ale pořád to není důvod mu ji dávat do celodenní péče…vždyť on ani netuší co to je….
Myslím,že dokud to zůstane takto-že Ty vychováváš a on rozmazluje bude to pro malou nejlepší…a na rozmazlování mu stačí víkend jednou za 14 dní …nebo střídavá péče…uvidíš,že tatínek i dcera pochopí,že pravidla existují a že to není sranda….
Víš co,myslím,že tatínek,tím,že říká,že o ni bude bojovat a zároveň jedním dechem dodává,že mu ji soud stejně nesvěří si jen dělá alibi…podle mě o svěření do své péče zas až takový zájem nemá…myslím,že rychle bude hledat novou partnerku a to se s dítkem hledá těžko, v práci mu asi taky nevyjdou vstříc s úsměvem a víš jak si chlapi neradi komplikují život…netrap se tím..podle mě jsou to jen prázdná gesta a kdyby došlo na činy bude tatínek couvat….
Nebuď za oběť!!! Ty jsi přece MATKA…jsi zdravá,jsi schopná,jsi báječná a Tvoje dcerka Tě potřebuje. K
Kuřátko jak píšou holky, zkus tu střídavou péči. Nejraději bych navrhovala na týden, ale třeba by se tatínek nedovedl postarat celý den o dítko nevim kolik jí je, kdyby jí hlídal celý den a jak by to dělal s prací potom? Já když jsme šli od sebe (nebyla jsem vdaná), chtěla jsem taky jednoznačně dcerku pro sebe myslim tim péči. Taky je hrozně fixovaná na tátu, jezdí k němu skoro od roka každý víkend a to je už přes pět let. Já bych střídavou péči nenavrhovala u sebe, nevydržela bych to bez ní, začátky byly krušné, ale musela jsem se to naučit. Držím ti palce a uvidíš, že se malé bude stýskat když bude nějakou dobu u táty. A špatná matka nejsi to v žádném případě!
Ahoj Kuře, stejně jako holky si myslím, že jsi dobrá máma, pokud dokážeš uvažovat tak, že bys nechala malou v péči otce, protože si myslíš, že by to tak chtěla ona… Ale vem si, že malé děti nedokážou situaci úplně správně zhodnotit a rozhodnout, od toho jsou tady dospělí.
Na tvém místě bych se nejdřív zamyslela, jestli malá opravdu má k tobě jen negativní postoj, zatímco tatínka bezmezně zbožňuje – od koho chce utěšit, když se jí něco stane, kdo jí uspává, koho vyžaduje, když je nemocná?
Pokud bys i přesto měla pocit, že by byla s tatínkem šťastnější a že on by její výchovu zvládl bez větších problémů a uvažovala bys o tom, že by jí mohl mít v péči on, měla by sis s ním promluvit – byl by vůbec ochoten mít malou nastálo v péči? Byl by ochoten přizpůsobit si kvůli ní pracovní dobu? Trávil by s ní plnohodnotně čas?
Také existuje tzv. střídavá výchova, nebyla by vhodná i u vás? Dítě se svěří na nějaký čas jednomu rodiči a na stejný čas druhému – střídá se to třeba po 14 dnech, po měsíci, po půl roce, jak to komu vyhovuje… I když je pravda, že moc často se toto nedělá, vyžaduje to mimo jiné shodu rodičů ve výchově.
Pokud bys pořád tápala, můžeš (sama nebo s dcerkou) navštívit třeba psychologa, s kterým bys to rozebrala. Třeba za tvými myšlenkami stojí jen pocit “provinění“ že se rozvádíš.
Kuřátko, já budu úplně souhlasit s holkama. Předně – tvá úvaha o svěření dítěte tomu, “s kým by byla šťatsnější“ (i když o tom dost pochybuju…) svědčí o tom, že jsi milující máma, která hledá to nejlepší pro dítě, ne pro sebe.
Ale jinak – Majdička je opravdu ještě malinká a z vlastní zkušenosti s kluky vím, že když po celém dni mají konečně tátu, nemůžou se ho nabažit – a zvláště malé slečny asi na tatínkovi visí ještě víc… to zas vím od kamarádky, co má tři dcery… Ale počkej, když by tě dva dny neviděla, myslím, že by se jí po tobě hrozně moc stýskalo a chtěla by jen maminku. Vím, že to bolí, taky mi rvalo srdce, když se kluci mazlili, tulili, všechno jen mami mami a když jsme šli v neděli na mši, chovali se, jakoby mě neznali – to existoval jen taťka 🙁 Prostě to tak s dětmi je, akorát si člověk říká – to mám za všechno 🙁 Ale taky to není napořád, za pár týdnů se to může otočit a nebude chtít tátu ani vidět – souvisí to s věkem a vývojem u dětí. Jsi teď hodně bolavá, ale myslím, že by bylo dobře si o tom s manželem promluvit. Nebo zkus někam odjet – co já vím, na týden – a uvidíš, jak to zvládnou spolu… ale hlavně uvidíš, že budeš Majdalence moc chybět. Řád je pro dítě důležitý a ono jej potřebuje. Moc ti držím palce!!!