Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Den matek
Jsem prostě jen zvědavá. Slavíte tento den?
Přejete maminkám? Přejí vám vaše děti? Upozorňujete partnery, že mají taky maminku a mají ji popřát?
Mám typického muže, který není na data. Všechny narozeniny a svátky, včetně dětí, které zplodil a společně se mnou částečně odrodil, mu unikají. Neberu to jako mínus, já zase nemám orientační talent (hlavně když zapojím mozek, ten mi v orientaci doslova překáží, intuice je mnohem spolehlivější), tak to beru jako že každý jsme nějaký. Jen to musím připomenout včas a opravdu decentně, abych nezranila mužské EGO. Jistě to znáte… :o)
Jdu popřát mamince, protože nevím, jak dlouho tu ještě bude…
Vím, že samotná skutečnost, že žena porodí dítě nic neznamená, ale ty mámy, co jsou skutečnými matkami, ikdyž mají mnoho chyb, a napáchaly nevědomě ve výchově škody na dětech (a která z nás ne?), ty si zaslouží přáníčko, kytičku, pusu…
Můj mladší syn ja na to expert. Píše mi klidně 3x denně “milostný dopis“, jak mě má rád, nezapomene srdíčko, a to klidně hodinu po mém výstupu, kdy s ním nejde napsat ani oprava diktátu.
Tak to mě vždy rozhodí a mám slzy v očích, a fakt nevím co dělat. Lituji všeho. Sebe, dítka (nemůže za to, jaký je). Včera mi řekl, že ve škole dělají přáníčka na DM pro maminky…Jiřík je vždycky tak bezprostřední, že mu to fakt věřím, všechna ta srdíčka s nápisy , z lásky (mám jich schovaných desítky, sotva se naučil pár písmen kolem 6 let), asi se teď musím pořádně nabít, abych vydržela tu pubertu, pak se mi již něčeho takového nedostane. :o)
Co vaše sluníčka, nosí vám přáníčka?
Tohle taky nepochopím… i když je doma víc dětí, neumím si představit, že bych jednomu dávala víc lásky než druhému, to musí dětskou dušičku moc bolet – a jaksi nevěřím, že postupem času to nebolí…
Máma je přece jen jedna a je to ona, kdo tady má být pro dítě napořád – i když v dospělosti už jen vpovzdálí… A naopak – i když by někdo řekl, tolik dětí, to už je jedno, jestli to jedno chybí nebo ne… I když je jedno z nich pryč, stýská se mi úplně hrozně a nemůžu se dočkat, až budem všichni zase spolu. Každé tady chybí, protože jsme jedna rodina a kdyby vypadl jediný článek ze šesti, cítím to a cítím tu neúplnost… (nemyslím teď na žádné tragédie, úplně stačily třeba synovy lázně vloni).
No, jinak já dostala tři velké čokolády (jak originální :D) a krásně upatlaný obrázek 🙂 Poklady! 🙂
Kathy, to je mi moc líto. Tohle já taky nechápu. Naše mamina je něco podobného. Já teda od ní bydlím jenom 5 minut chůze, ale i tak u nás za 9 let od mého odstěhování tady byla na pozvání asi 8x a bez pozvání snad 1? A to už je i Majda a kdybych za nima nezašla já, tak pořádně ani neví, jak Majda vypadá. A to jsem ta oblíbenější dcera 🙂 Já už se tomu musím smát, protože navztekala jsem se a nabrečela už dost. Pro ní je důležitější její život a zahrádka. A moje sestra bydlí asi 10 minut tramvají a to už je opravdu moc daleko…..
Tomu jako máma fakt nerozumím, že může někdo dělat rozdíly mezi dětmi. A mnohokrát jsem toho byla svědkem. Ale stajně mi to hlava (a srdce) nebere.
Vždyť přece všechny děti pocházejí z nás, z našich genů, z našeho těla. Ne náhodou se nám narodily právě takové děti a ne jiné.
Chápu, že některé dítě nám může být vnitřně nějak bližší, druhému rozumíme méně. Ale milujem je všechny stejně, ne?! Jak se může stát, že to tak někdy není, to je fakt záhada…
ja uz nejsem v kontaktu ani se starsi segrou, mama uprednostnuje ji, jeji rodinu, na svatbu moji mamy jsem ani nebyla puvodne pozvana… za svedky meli jit moje starsi segra a jeji tehdy jeste pritel – dnes uz manzel, ale protoze to v tu dobu vypadalo na rozchod tak jsem byla nakonec milostive za svedka i ja… jsem uz pres 8 let v Praze, byla tady za mnou UZ 3x… to jde ne?
Tak mě už nepřekvapí nic. Já jsem si řekla dost, když jsem s roční dcerou skončila v nemocnici s bronchitidou, při které se dusila, modrala (to jsme ovšem netušili, co jí je) a ona za celých 10 dní hospitalizace ani nezavolala. A když jsem jí volala já, jediná její starost byla, jestli nebude muset hlídat syna. A přitom dceru mé mladší sestry hlídala od mala, bývá u nich celé 2 měsíce na prázdninách, berou ji s sebou všude. Celý život preferovala mladší sestru – zcela okatě. Ale můj vztah k sestře je dobrý. Nemám jí to za zlé, necítím k ní zášť, ona za to v podstatě taky nemůže. A mám ji ráda i její dceru.
Tomaso, rikam si, jeste, ze mame uz sve vlastni rodiny… ja jsem zvedava, jestli mne vubec mama a starsi segra popreji k narozkam pac je mam za tyden… ale spis by me prekvapilo, ze by popraly, nez ze by se na to vykaslaly…
Takže své matce nepřeju nijak, právě proto, že porodit dítě neznamená být matkou.
Manželova maminka nežije, tak alespoň vždy navštívíme hrob. Od manžela dostávám kytičku já, protože jsem matkou jeho dětí – to je milé. No a syn má v úterý besídku ve školce, tak je celý tajemný a utrhl mi kytičku spolu s mladší sestrou.
Hm, já se snažila dovolat, ale naši někde poletují – tak holt pošlu taky “jen“ elektronické přáníčko…
Tak jsem poslala mamce el. pohlednici a prisla mi odpoved: Diky za pohlednici, pozdravuj malou…
no chtela jsem na to odepsat – mame se dobre diky za optani… ale nechala jsem to byt..
U nás se slaví….dala jsem mamince:-) kytku šeříku už ve čtvrtek:-) jsem zvědavá jestli se můj manža pochlapí a popřeje mi spolu s Kryštofkem-prcek je na samostatnou akci ještě malý:-))) K
Jinak s mám jád 🙂 to mě malý objímá vždy když ho oblékám:-))) já mu natahuju gatě a on mě obejme a řekne mám Tě jád maminko:-))))) /nevíte jak se píše dojatý smajlík???:-)))))/
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.