Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Den matek
Jsem prostě jen zvědavá. Slavíte tento den?
Přejete maminkám? Přejí vám vaše děti? Upozorňujete partnery, že mají taky maminku a mají ji popřát?
Mám typického muže, který není na data. Všechny narozeniny a svátky, včetně dětí, které zplodil a společně se mnou částečně odrodil, mu unikají. Neberu to jako mínus, já zase nemám orientační talent (hlavně když zapojím mozek, ten mi v orientaci doslova překáží, intuice je mnohem spolehlivější), tak to beru jako že každý jsme nějaký. Jen to musím připomenout včas a opravdu decentně, abych nezranila mužské EGO. Jistě to znáte… :o)
Jdu popřát mamince, protože nevím, jak dlouho tu ještě bude…
Vím, že samotná skutečnost, že žena porodí dítě nic neznamená, ale ty mámy, co jsou skutečnými matkami, ikdyž mají mnoho chyb, a napáchaly nevědomě ve výchově škody na dětech (a která z nás ne?), ty si zaslouží přáníčko, kytičku, pusu…
Můj mladší syn ja na to expert. Píše mi klidně 3x denně “milostný dopis“, jak mě má rád, nezapomene srdíčko, a to klidně hodinu po mém výstupu, kdy s ním nejde napsat ani oprava diktátu.
Tak to mě vždy rozhodí a mám slzy v očích, a fakt nevím co dělat. Lituji všeho. Sebe, dítka (nemůže za to, jaký je). Včera mi řekl, že ve škole dělají přáníčka na DM pro maminky…Jiřík je vždycky tak bezprostřední, že mu to fakt věřím, všechna ta srdíčka s nápisy , z lásky (mám jich schovaných desítky, sotva se naučil pár písmen kolem 6 let), asi se teď musím pořádně nabít, abych vydržela tu pubertu, pak se mi již něčeho takového nedostane. :o)
Co vaše sluníčka, nosí vám přáníčka?
Já se skoro stydím, jak mě ty dětské besídky a přáníčka dojímají. To je hrozné, snažím se skrývat slzičky…a tohle jsem nesnášela na své mámě, že pořád a kvůli kravinám byla dojatá a brečela. Dnes jsem stejná, ač nechci, co nadělám…
Tak my jsme první školkovou maminkovskou besídku zažili minulý rok. Dostala jsem první přáníčko a dodnes ho mám vystavené na čestném místě a nedám ho (kluci už o něj hodněkrát žadonili, kytička v něm je totiž tvořena lízátkem). Letos jsme přípravy na besídku ve školce díky pobytu v lázních nestihli, ale zítra jdeme do školky pilně nacvičovat, básničku nám poslala paní učitelka do lázní a tak ji umíme. Slavnostní premiéra bude v neděli. Věřím, že bude pro všechny maminky i babičky opět krásným zážitkem. Ta loňská pro mě byla, dojetím mi vyhrkly slzy, když děti sborově zpívaly závěrečnou písničku maminkám a utíkaly rozdat přáníčka.
my pranicka vyrabeli vcera ve skole…a nááááááááááááááádhernáááááááááááááá:)
Jo jo, u nás je to tak, že Any své city navenek moc nedává (ale uvnitř to vše prožívá moc a moc). Zato Lu za mnou furt chodí, říká mi, že mě má ráda a pořád mě pusinkuje.
;o)
Holky, já se tak těším na ty přáníčka ze školky a srdíčka… to je krásný… zatím mě blaží, když se ke mně přivine, přimáčkne se a drží a drží… To pevný objetí je od toho prcka nádherný. 🙂
Krásný den všem!!! 🙂
Holčičky, to je mi líto, že to máte s mamkama takové….
Je ale taky špatné, když je taková babička k vnukům (připomněla jsi mi to, Virenko).
Od mé kamarádky mamka nejstaršího vnuka miluje, prostředního toleruje a nejmladšího přehlíží. Jsou to sourozenci, těžko se vysvětluje….
No ale – krásný celý maminkovský víkend!!! :-))
A taky vztah jednoho dítěte s rodičem může být komplikovanější než k dalším čtyřem. Moje mamka je zamilovaná do mladších bratrů, jejich fotky všude, moje, které jsem jí dala, se jí “někam ztratily“. Ale má vystavenou fotku mého staršího syna (mladšího už ne). Sama mám kluky 2 a rozdíl ve vztahu cítím, hlavně to, že jakým způsobem projevím zájem, cit, pobídku k rozhovoru jednomu, u druhého to nefunguje a musela jsem najít úplně jiné pobídky, jiný způsob jak se ptát, jak pohladit. A to nemáme žádnou opravdovou potíž. Kathy, já tomu tak rozumím, taky jsem se dřív bála máminých reakcí, toho, že mi to zase ublíží. Je to moc těžké. Ale v okamžiku, kdy jsem nabyla dojmu, že mi její neopatrné ubližování vlastně vůbec nevadí, úplně to přestalo. Změnou mého postoje se opravdu pomalu mění i něco u ní, a ty hlavní potíže zmizely hned. Teď opravdu cítím, že je to úplně pryč, už jsme to přerostly, a doufám, že to taky jednou přijde i u tebe.
Holky, hezký sváteční den :-)))
Kathy, to musí strašně bolet 🙁
Někdy těm našim matkám opravdu jakoby chybí čas na uvědomění si toho, že jsou NAŠE matky…
Virenko, strasne rada bych ji neco poslala, i kdyby treba jen pranicko elektronicke … ale bude to znit asi divne, bojim se reakce… to ze se ani neozvala na ten muj mail mozna souvisi s tehotenstvim me 17ti lete sestry, mam totiz pocit, ze si asi mamka mysli, ze jsem o tom vedela, nebo o tech planech segry (ona si dite prala)… ale o tom, ze je tehotna jsem nevedela az kdyz mi to sama rekla.. vedela jsem, ze se o to s Royem snazi, rekla jsem ji na to svuj nazor, ale nemohla jsem segru proste prasknout ani ji to rozmlouvat, stejne by si udelala sve a taky ze ano. to prece nemohlo byt v mych silach… ale je jen muj pocit, ze se mnou mama nemluvi z tohoto duvodu… fakt nevim… nepta se ani na Martinku, proste se vubec neozyva.. mimochodem, v Holandsku jsme za ni byli minuly rok a nemela vystavenou jedinou mou fotku, jen od obou sester..
navic predstava, ze ted byla v Cechach a ani me nekontaktovala natoz aby prijela… a to, ze byla u me starsi segry a s jeji malou… je mi to strasne strasne lito… nemuzu pochopit o co jsem mene nez moje dve segry.. vzdyt to, jestli jsem po tatovi nemuze znamenat tak desny rozdil v pristupu mamy k diteti…
Kathy, taky je mi líto, jak bolestný je pořád pro tebe tvůj vztah s maminkou. Náš vztah s mojí mamkou mi to v mnohém připomíná. (I když to byl úplně jiný příběh.) Jsi o něco mladší než já, mně už třicítka dáávno minula, takže jsem se prokousala k tomu sobě i mamce všechno minulé odpustit. Všechno, co se kdy dělo, mělo svůj jasný smysl, tím, že jsem to přijala, se mi moc odlevilo a potom jsem byla schopná mamince opravdu z duše popřát právě k svátku matek, taky jí říct, jak ji mám ráda – a vůbec jsem nečekala, že by mi měla oplácet. Nevěř, že je to mamince jedno – ta moje plakala, nikdy dřív bych tomu nevěřila. Z mého hlediska teď přibývají věci již jen lepší, spoustu let. Ale hlavně pozoruju, že i maminka se s rolí právě MOJÍ matky nějak porovnává, postupně a časem. Letos jí popřeju asi jen telefonem, ale vím že budeme rády obě.
(Jenom tip, přemýšlela jsi někdy o přáníčku, třeba se srdíčkem, prostě poštou? Žádná mamka není odolná tak, aby kousek ledu neodtál, sama jsi to letos cítila, a není tam ta konfrontace… )