Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
O 3. porodu aneb pobavte se na můj úkor:-)
Ahojky, tak jsem konečně na chviličku zpět, jen abych se podělila o nové dojmy a zároveň tak trochu vyděsila nastávající maminky, ať prvorodičky nebo už zasloužilé mamky, které si určitě všechny lámou hlavu, jestli poznají, že už začaly rodit a je načase odjet do porodnice (pokud ovšem netouží po domácím porodu, což nebyl nikdy můj případ).
I když jsem měla termín 21.4., nikdy by mě nenapadlo, že ty bolesti, které jsem dostala 20.4. ve 22.45 v noci, už jsou TY PRAVÉ. Protože poslíčky už jsem měla snad měsíc předem a dávaly mi pěkně zabrat. O půl dvanácté v noci jsem houkla na svého muže, který brouzdal po internetu, že tam může klidně ještě zůstat, že nevím, jestli nepojedeme. Mávl nade mnou rukou s výrazem, to už tady bylo, a kolikrát… Vrátila jsem se tedy do postele a dál sledovala intervaly mezi kontrakcemi. A tady byl kámen úrazu, když už třeba půl hodiny byly po 8 minutách, pak se něco zvrtlo, přišly tři po 4 minutách a pak, abych znovu znejistěla, se intervaly prodloužily na 9 až 12 minut. No tak se v tom vyznejte. Nebudu to protahovat, dala jsem si vanu, po půl hodině se nic nezměnilo, tak zpět do ložnice a začínala jsem lézt po zdi. Každý stah mi dával víc a víc zabrat, jen ty intervaly si pořád dělaly co chtěly. O půl třetí jsem teda – pořád víceméně nejistá, jestli nás nepošlou zpět domů – zavelela – Jedeme!
V porodnici jsme byli ve 3.15 a ve 3.33 byl malý na světě. Držel ho jen vak blan. Nechápu, copak mi nikdy nemůže prasknout plodová voda, abych si byla jistá? Vzbudila jsem docela vtipný rozruch, nikdo z personálu nechápal, že třetirodička nepozná, že už rodí. Pro ně to byla legrace, ale mému muži až teprve teď došlo, že moc nechybělo a dítě rodil on, buď doma nebo někde po cestě.
Ten náš uzlíček bude mít v pondělí 3 týdny. Dělá si se mnou co chce. Má dny, kdy vůbec nespí a to chce kojení téměř v kuse, klidně i 6x za hodinu. Nenadělám nic, jen všechno ostatní odsouvám do pozadí, nestihnu ani logopedické cvičení s Kačkou a děti odbydu párkama k večeři. Pak jsou dny, kdy celé prospí, pije způsobně co 2-3 hodiny a já jsem jak urvaná ze řetězu a snažím se dohonit ztracený čas. A nejhorší jsou dny, kdy má od rána bolení bříška a mamka s taťkou o půlnoci padají úplně mrtví do postelí a bojí se zašustit peřinou, aby se ten uzlík znovu nevzbudil. Ale jsou naprosto dokonale šťastní:-))).
Musím říct, že když jsem četla tvůj příspěvek, tak jsem úplně viděla svůj třetí porod. S těma bolestma to bylo úplně stejné a dokonce i ve stejný čas. Dokonce jsme i ve stejnou dobu přijeli do porodnice.Akorát ten porod pak nebyl tak rychlý a Péťa se narodil až v 9,38 hod.Ale taky jsem pořád nevěděla jestli už to bude nebo ne, jestli už jet nebo ještě čekat. Připadala jsem si jako prvorodička.
Váš taťka měl teda fakt namále, ale jako zkušený otec by to možná i zvládl,pokud by ovšem u toho neomdlel.
Tak ti přeju ať si chlapečka užíváte, alespoň někomu se povedlo na třetí pokus něco jiného než má doma. Každý to štěstí nemá. A s klukama je opravdu docela sranda. Jsou to takový rošťáci, akorát když vyrostou tak už je to s nima trochu složitější. Chlapy mají prostě trochu jiné myšlení než ženský, tak je ta domluva občas horší. Tak si ho užívejte dokud je malinkej a přeju vám s ním hodně radosti a co nejméně starostí.
Marti, blíží se to, vydrž! :))) Jo jo, hormony v šestinedělí – ty jsou naprosto šílené 🙂
Zvládla jsi to skvěle a hlavní jste opravdu vy dva s Vladánkem 🙂
Luci, to je nádhera, jak nám přeješ ještě víc a víc štěstíčka…:-) No jo, ale s našima celkem dohromady pěti dětma máme jaksi i nad Tebou převahu:-) Ale ať nepřeháním, z těch pěti pokladů dvě princezny jsou tu vždy jen část měsíce, takže mám určité výhody:-D
A máte pravdu jako vždy, nechci se dál pižlat v tom, co nevyšlo,jak jsem chtěla a co by bylo, kdyby… To mě jen občas přepadnou splíny, které se snažím okamžitě zahnat. Takže díky!
Kamčo, tenhle bacil chytíš pouze při jedné velmi úžasné a báječné činnosti, tak jen DO TOHO!!! (Sakra, už aby mi skončilo šestinedělí…:-)))
Marti, to jsou ty hormony, co? 🙂
Hlavně se raduj z výsledku – jste oba v pořádku a to je nejdůležitější!
No a ten porodní plán si můžeš nechat třeba pro příště :-)))
lenousku,já bych se nezlobila:-))) takový bacílek by se hodil:-)) K
Matildoooo:-) zmáklas to dobře…máš krásného chlapáka…užívej si to. K
No tak, dej si panáka neperlivé vody a buď v klidu. Všechno dobře dopadlo, ono se říká, že se nemá nic dopodrobna plánovat, že je pak všechno úplně jinak. Důležité je, že Vladánek i Ty jste v pořádku, kolik maminek by Ti rychlý porod závidělo po mnoha nekonečných hodinách…
Díky holky, ale já to pořád vidím tak nějak, jak to říct, prostě že nejsem vůbec spokojená s tím, jak jsem to vymňoukla…:-) Prostě – znáte to, ženská se na to celou dobu chystá, už ví, do čeho leze, tak z toho není ani nijak vystrašená, má svůj porodní plán, nad kterým poctivě přemýšlela, aby bylo všechno perfektní, no a pak to dopadne tak, že do poslední chvíle trčí v nejistotě doma a pak málem porodí cestou. Nejhorší na tom je, že když si to uvědomím teď pozpátku, tak mi připadá všechno jasnější a biju se do hlavy, že jsem tak dlouho váhala, když ty kontrakce byly tak silné, že jsem je musela prodýchávat a skučela jsem u toho jak meluzína. A co mě mrzí nejvíc, že na sále už měl maličký špatné ozvy, srdíčko se zpomalovalo a musel s pomocí pana doktora ven co nejrychleji. Rodit ho doma, tak by to asi opravdu nemuselo dobře dopadnout, brrr, je mi z toho nedobře…
Takže mi to jako žádná sláva nepřipadá, mám výčitky svědomí, to bude asi to poporodní blues…:-)))
Matildo, nádhera 🙂 Kam se na tebe se svou dvouhodinovkou hrabu 🙂
Kamčo, bacha, je to nakažlivé 😀
Matildo moc krásné čteníčko….tak si užívejte celá rodinka:-)))) Nevíš,že chlapi si dělají co chtějí? pravidelné kontrakce pche:-)))) to by si chtěla moc:-))))
Očuchávačky:-))) zdravím…je to super..teď se nám v okruhu přátel narodila 3 miminka…budem jezdit po návštěvách:-)))K