Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
O 3. porodu aneb pobavte se na můj úkor:-)
Ahojky, tak jsem konečně na chviličku zpět, jen abych se podělila o nové dojmy a zároveň tak trochu vyděsila nastávající maminky, ať prvorodičky nebo už zasloužilé mamky, které si určitě všechny lámou hlavu, jestli poznají, že už začaly rodit a je načase odjet do porodnice (pokud ovšem netouží po domácím porodu, což nebyl nikdy můj případ).
I když jsem měla termín 21.4., nikdy by mě nenapadlo, že ty bolesti, které jsem dostala 20.4. ve 22.45 v noci, už jsou TY PRAVÉ. Protože poslíčky už jsem měla snad měsíc předem a dávaly mi pěkně zabrat. O půl dvanácté v noci jsem houkla na svého muže, který brouzdal po internetu, že tam může klidně ještě zůstat, že nevím, jestli nepojedeme. Mávl nade mnou rukou s výrazem, to už tady bylo, a kolikrát… Vrátila jsem se tedy do postele a dál sledovala intervaly mezi kontrakcemi. A tady byl kámen úrazu, když už třeba půl hodiny byly po 8 minutách, pak se něco zvrtlo, přišly tři po 4 minutách a pak, abych znovu znejistěla, se intervaly prodloužily na 9 až 12 minut. No tak se v tom vyznejte. Nebudu to protahovat, dala jsem si vanu, po půl hodině se nic nezměnilo, tak zpět do ložnice a začínala jsem lézt po zdi. Každý stah mi dával víc a víc zabrat, jen ty intervaly si pořád dělaly co chtěly. O půl třetí jsem teda – pořád víceméně nejistá, jestli nás nepošlou zpět domů – zavelela – Jedeme!
V porodnici jsme byli ve 3.15 a ve 3.33 byl malý na světě. Držel ho jen vak blan. Nechápu, copak mi nikdy nemůže prasknout plodová voda, abych si byla jistá? Vzbudila jsem docela vtipný rozruch, nikdo z personálu nechápal, že třetirodička nepozná, že už rodí. Pro ně to byla legrace, ale mému muži až teprve teď došlo, že moc nechybělo a dítě rodil on, buď doma nebo někde po cestě.
Ten náš uzlíček bude mít v pondělí 3 týdny. Dělá si se mnou co chce. Má dny, kdy vůbec nespí a to chce kojení téměř v kuse, klidně i 6x za hodinu. Nenadělám nic, jen všechno ostatní odsouvám do pozadí, nestihnu ani logopedické cvičení s Kačkou a děti odbydu párkama k večeři. Pak jsou dny, kdy celé prospí, pije způsobně co 2-3 hodiny a já jsem jak urvaná ze řetězu a snažím se dohonit ztracený čas. A nejhorší jsou dny, kdy má od rána bolení bříška a mamka s taťkou o půlnoci padají úplně mrtví do postelí a bojí se zašustit peřinou, aby se ten uzlík znovu nevzbudil. Ale jsou naprosto dokonale šťastní:-))).
Jeee, zas jsem si připomněla svůj porod :-))), ten byl tak …rychlý. Ráno v 8h. jsem si myslela, že jsou to ti poslíčci o kterých se všude píše a které jsem si u prvního mimi neužila (vyvolávaný porod), v 10h. jsem s mírnými bolestmi jela na plánovanou kontrolu na srdíčko a doktor se na mě s ironickým úšklebkem podíval a říká mi: “Tak už tady zůstanete, že jo?“ Já na to: “Jestli myslíte.“ Pak mi manžel donesl tašku, proběhla nějaká ta kontrola, jedno natočení srdíčka, klystýr (brrr) ve 12h. a pak to byl pěkný šrumec, ze sálu jsem volala manželovi (ve 12.20h), dorazil za 5 minut a Mariánek vykoukl na svět ve 12.30h., ještě dřív než si stačil doktor navléknout rukavice.
Jovi, hlásím se taky k maminkám očuchávačkám:-) Maličký voní tak nádherně, už jsem úplně zapomněla, jak je to uklidňující a uvolňující, držet ten bezbranný uzlíček, který je na mě úplně odkázaný, přitulit si ho k sobě, zabořit nos a nasávat pohodu…:-)
Babofko – :-DDD Tohle mě teda nenapadlo, boduješ!!! Nemusíte se holky bát, po téhle stránce opravdu nestrádám, spíš jsem si po předchozích neskutečně polepšila:-)))
A všem ostatním mamkám, které jsou ještě plné sil do toho jít, přeju, ať se to podaří! Není nic smutnějšího, než když jeden tak touží po dítěti a druhý nechce ani slyšet…
Vladánek bude asi náročný človíček – z dudlíků chce jedině AVENT a z čepiček, které jsme zkoušeli, mu nejvíc sluší samozřejmě ta nejdražší…:-) Ale teď náhodou krásně usnul, tak já běžím rychle něco dělat.
Všechny moc zdravím!
Babofko, tak takovou zkušenost nezávidím :-))) Jak jsi z toho vybruslila? 🙂
No jsem očuchávačka, přiznávám se :-))
Kaťulko, určitě to vyjde, třeba muže přemluvíš (nebo udoláš) 🙂
Gratuluji k miminku, to byla tedy opravdu rychlovka, hlavně, že jste oba v pořádku a zdraví, máte se čile k světu. Jak píše Ájík, taky bych brala nějaké malinkaté mimi, pořád si pohrávám s myšlenkou jít do třetího, ale manža nechce ani slyšet.
Přidávám se k Jovance a Lenousovi, ty čerstvoučké miminka bych brala pořád 🙂 Jsou tak něžné a voňavé – škoda jen, že to trvá tak malinko 🙂
Jovanko, bohužel ze zkušenosti vím, že je to možné a věř, že to bych Matildě opravdu nepřála… 🙂
A ty očuchávačko jedna, tobě to 4x ještě nestačilo? Nenasyto! 🙂
Babofko, to bys tedy Matildě přála :-))
Leni, to je právě to, co by mě ještě na miminku lákalo, ta vůně, ten nevinný bezbranný uzlíček, když se narodí…. škoda, že těch dětí člověk nemůže mít nepočítaně :-)))
Matildo, to je krásný! 🙂 Užívejte si Vladánka a jen doufám, že tatínek ho nemá “tak“ velkého jako Vladánek :-)))
Zdravíčko a pohodu vám všem! 🙂
me taky u obou synu napichovali vodu az na sale….a ja porad prvni doba porodni…druha….atd…pichli vodu a oba kluci vyplavali jako spunty ze sampana….
Já se přidám, taky jsem jela při třetím, tedy třetí (konečně ženské :-D) měsíc před porodem tak trošku zbytečně. Měla jsem poměrně pravidelné kontrakce, tvrdlo mi břicho, na monitoru se tenkrát nějaké ty bolesti objevily, byla v nich i pravidelnost, ale rozkapaly mi je magneziem. Naopak si myslím, že když už víme, co se z málem ničeho může vyklubat, tak jedeme raději dřív 😀
Je hezké, jak si teď užíváš miminka, to jediné bych si ještě jednou zkusila, voňavé miminko, čerstvoučké a úplně odkázané na maminku. Tohle můj muž nepochopí, že nejlepší jsou ti úplně malincí mimísci, kam je člověk položí, tam je najde, jenom jí a spí nebo se mazlí v náruči. Jak Vladánkovi závidím ….