Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
O 3. porodu aneb pobavte se na můj úkor:-)
Ahojky, tak jsem konečně na chviličku zpět, jen abych se podělila o nové dojmy a zároveň tak trochu vyděsila nastávající maminky, ať prvorodičky nebo už zasloužilé mamky, které si určitě všechny lámou hlavu, jestli poznají, že už začaly rodit a je načase odjet do porodnice (pokud ovšem netouží po domácím porodu, což nebyl nikdy můj případ).
I když jsem měla termín 21.4., nikdy by mě nenapadlo, že ty bolesti, které jsem dostala 20.4. ve 22.45 v noci, už jsou TY PRAVÉ. Protože poslíčky už jsem měla snad měsíc předem a dávaly mi pěkně zabrat. O půl dvanácté v noci jsem houkla na svého muže, který brouzdal po internetu, že tam může klidně ještě zůstat, že nevím, jestli nepojedeme. Mávl nade mnou rukou s výrazem, to už tady bylo, a kolikrát… Vrátila jsem se tedy do postele a dál sledovala intervaly mezi kontrakcemi. A tady byl kámen úrazu, když už třeba půl hodiny byly po 8 minutách, pak se něco zvrtlo, přišly tři po 4 minutách a pak, abych znovu znejistěla, se intervaly prodloužily na 9 až 12 minut. No tak se v tom vyznejte. Nebudu to protahovat, dala jsem si vanu, po půl hodině se nic nezměnilo, tak zpět do ložnice a začínala jsem lézt po zdi. Každý stah mi dával víc a víc zabrat, jen ty intervaly si pořád dělaly co chtěly. O půl třetí jsem teda – pořád víceméně nejistá, jestli nás nepošlou zpět domů – zavelela – Jedeme!
V porodnici jsme byli ve 3.15 a ve 3.33 byl malý na světě. Držel ho jen vak blan. Nechápu, copak mi nikdy nemůže prasknout plodová voda, abych si byla jistá? Vzbudila jsem docela vtipný rozruch, nikdo z personálu nechápal, že třetirodička nepozná, že už rodí. Pro ně to byla legrace, ale mému muži až teprve teď došlo, že moc nechybělo a dítě rodil on, buď doma nebo někde po cestě.
Ten náš uzlíček bude mít v pondělí 3 týdny. Dělá si se mnou co chce. Má dny, kdy vůbec nespí a to chce kojení téměř v kuse, klidně i 6x za hodinu. Nenadělám nic, jen všechno ostatní odsouvám do pozadí, nestihnu ani logopedické cvičení s Kačkou a děti odbydu párkama k večeři. Pak jsou dny, kdy celé prospí, pije způsobně co 2-3 hodiny a já jsem jak urvaná ze řetězu a snažím se dohonit ztracený čas. A nejhorší jsou dny, kdy má od rána bolení bříška a mamka s taťkou o půlnoci padají úplně mrtví do postelí a bojí se zašustit peřinou, aby se ten uzlík znovu nevzbudil. Ale jsou naprosto dokonale šťastní:-))).
Matildo, chlapečka vám moc přeju. A s porodem jen potvrzuješ mou zkušenost – nikdo nikdy neví. Tohle by si asi přála spousta žen, ne tak už porodit cestou, k čemuž fakt někdy není daleko. U vícerodiček to takto bývá docela často, ale najde se i prvorodička rodící takřka mezi dveřmi :-)). Mně voda taky nikdy sama neodtekla, a poprvé by to byla docela legrace, od prvního píchnutí v podbřišku do porodu uteklo přesně 1hod.45min., a to jsem těch 45 minut tlačila, jako správná prvorodička. Pro taťku to byl pořádný šok i tak, bylo vidět, že ještě 2 hodiny po porodu nemohl pochopit, že to skončilo. Pořád se potom ptal, proč absolvoval 7hodinový kurz o průběhu první doby porodní, když mi jednou došel pro emitku (misku na blinkání), jednou pro sestru a jednou pro bačkory :-)))
No jo, halt ten chlap už moc pospíchal, věděl, že se strašně těšíte :-))) Hlavně že je všechno dobré.
Marti, tak to naprosto chápu, že jsi to nepoznala :-)))
Je fajn, že vše proběhlo rychle a ještě na poslední chvíli v klidu 🙂
No a ten kluk, toho Vám moc přeju. Dovedu si živě představit, co to znamená po čtyřech holkách :-))
Mmch, autodráhu i autíčka doma máme taky…. (asi tatínkův absťák :-)) )
Tož ať roste a ať jste stále šťastní!!!
Mně voda praskla pokaždé a poslíčky jsem nikdy neměla, jen mi občas tvrdlo břicho. Ale i u třetího jsem se bála, že to nepoznám nebo že to nestihneme:-) Koloušci a jejich mámy prostě musí mít andělíčka, který to pohlídá.
Já jsem teď hrozně šťastná, že už mám(Ťukťuk) všechna 6nedělí za sebou, ale všem šestinedělkám tu náročnou krásu ze srdce přeju:-))! Málo bolavých bříšek a pohlazení chlapíkovi:-)
Matildo, to je opravdu jak z nějakého románku. Nevědět, že rodím a za 15 minut mít po všem! Opravdu dobré! 🙂
Super. Pokud ještě někdy budu rodit, přála bych si taky takový rychloporod. 🙂
Tak, ať jste fit!
jj Ali, to je samozřejmě pravda, ale i tak – po čtyřech holkách…:-) Jsme z něho šťastní oba dva, je to opravdu vítaná změna. Těšíme se na každou blbost, na autíčka, na autodráhu, na to, jak za chvíli doufám převálcuje ty naše věčně se hádající babizny…:-)
:))) Náááádhera 🙂 Ti chlapi jsou prostě na ty kluky… i když upřímně – ať je to co je to, hlavně že je mimi zdravé a myslím, že v tu chvíli (když jsou u toho) je jim pohlaví šumafuk zrovna jako nám 🙂
Juli, to je právě přesně to, o čem jsem psala, prostě není žádná jistota, že to bude tak a tak… Ale na rovinu, pro mě lepší rodit o 12dnů dřív, než třeba 10 dní přenášet. Tak hlavně se pak taky ozvi, ať si počteme:-) Držím moc palečky, ať máš to trápení taky tak rychle za sebou.
Ali, ještě den předtím se můj muž vrátil z hospůdky s mým bratrem, který mě přijel ještě jako břichatku zkontrolovat, a prý tam každému tvrdil, že to kluk nebude, že to bude Julinka…:-) A v porodnici v tom přijímacím pokoji, když se ptala sestřička na jména, tak říkala – Julinku jsme tu už dneska měli, to bude Vladánek…
No a když malý konečně vylezl (zdálo se mi to jako věčnost, vůbec jsem ho nemohla vytlačit, ve skutečnosti to prý trvalo jen 5 minut), tak mi taťka líbal ruku a říkal – vidělas ho? Ten ho má, viď? Velikého jako já…:-DDD
Tekly mi slzy z dojetí i ze smíchu…
Tak to je krásné. My se chystáme za 27 dnů na druhé a pevně doufám, že mi voda praskne. U prvního to také tak bylo. Mám obavy, že kontrakce nepoznám, protože předtím jsem měla tak hrozné křížové bolesti, že jsem kontrakce prostě necítila. A také nevím, jestli nepojedeme dříve, když první bylo dřív o 12 dnů. No uvidíéme, necháme se překvapit.
Ahojík Matildo :))) No tos mě tedy dostala – to je opravdu s podivem, že neodrodil tvůj muž… :)))Tak díky Bohu za to, že jste to stihli do nemocnice včas. Mně plodová voda taky nikdy nepraskla – akorát u prvního jsem o ni přišla někde ve sprše, že jsem ani nevěděla :))),u ostatních mi vždy udělali rupturu s tím, že u třetího porodu šel Davídek skoro okamžitě – manžel se smál, že to měl se splachováním 😀
Je to pro vás teď moc krásné období, tak si ho užívejte plnými doušky, ti čerství mimísci jsou prostě úžasní, i když dávají někdy tak zabrat – vždyť jsem říkala, že Vladánek bude pár měsíců doma opravdu vládnout 🙂 A je normální, že na ty starší není najednou tolik času – ale to se zas srovná.My s manžou jsme se vždy po porodu předzásobili tunami čokolády, abychom vůbec mohli po večerech fungovat 🙂
Tak si to svoje štěstíčko užívejte, moc moc vám to přeju… ale chybí nejdůležitější informace – co říkal tvůj muž NA KLUKA?!!! 😀
Ahojky, tak jsem konečně na chviličku zpět, jen abych se podělila o nové dojmy a zároveň tak trochu vyděsila nastávající maminky, ať prvorodičky nebo už zasloužilé mamky, které si určitě všechny lámou hlavu, jestli poznají, že už začaly rodit a je načase odjet do porodnice (pokud ovšem netouží po domácím porodu, což nebyl nikdy můj případ).
I když jsem měla termín 21.4., nikdy by mě nenapadlo, že ty bolesti, které jsem dostala 20.4. ve 22.45 v noci, už jsou TY PRAVÉ. Protože poslíčky už jsem měla snad měsíc předem a dávaly mi pěkně zabrat. O půl dvanácté v noci jsem houkla na svého muže, který brouzdal po internetu, že tam může klidně ještě zůstat, že nevím, jestli nepojedeme. Mávl nade mnou rukou s výrazem, to už tady bylo, a kolikrát… Vrátila jsem se tedy do postele a dál sledovala intervaly mezi kontrakcemi. A tady byl kámen úrazu, když už třeba půl hodiny byly po 8 minutách, pak se něco zvrtlo, přišly tři po 4 minutách a pak, abych znovu znejistěla, se intervaly prodloužily na 9 až 12 minut. No tak se v tom vyznejte. Nebudu to protahovat, dala jsem si vanu, po půl hodině se nic nezměnilo, tak zpět do ložnice a začínala jsem lézt po zdi. Každý stah mi dával víc a víc zabrat, jen ty intervaly si pořád dělaly co chtěly. O půl třetí jsem teda – pořád víceméně nejistá, jestli nás nepošlou zpět domů – zavelela – Jedeme!
V porodnici jsme byli ve 3.15 a ve 3.33 byl malý na světě. Držel ho jen vak blan. Nechápu, copak mi nikdy nemůže prasknout plodová voda, abych si byla jistá? Vzbudila jsem docela vtipný rozruch, nikdo z personálu nechápal, že třetirodička nepozná, že už rodí. Pro ně to byla legrace, ale mému muži až teprve teď došlo, že moc nechybělo a dítě rodil on, buď doma nebo někde po cestě.
Ten náš uzlíček bude mít v pondělí 3 týdny. Dělá si se mnou co chce. Má dny, kdy vůbec nespí a to chce kojení téměř v kuse, klidně i 6x za hodinu. Nenadělám nic, jen všechno ostatní odsouvám do pozadí, nestihnu ani logopedické cvičení s Kačkou a děti odbydu párkama k večeři. Pak jsou dny, kdy celé prospí, pije způsobně co 2-3 hodiny a já jsem jak urvaná ze řetězu a snažím se dohonit ztracený čas. A nejhorší jsou dny, kdy má od rána bolení bříška a mamka s taťkou o půlnoci padají úplně mrtví do postelí a bojí se zašustit peřinou, aby se ten uzlík znovu nevzbudil. Ale jsou naprosto dokonale šťastní:-))).