Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Kdy jste překonali sami sebe?
Taky máte v sobě zakořeněný pocit že tohle OPRAVDU nemůžete zvládnout, učiníte několik neúspěšných pokusů, už už to chcete vzdát, ale řeknete si že si dáte ještě jednu šanci a najednou zo jde??
Já se rozhodla že se naučím tvořit www stránky – už to zkouším dost dlouho, ale většinou to zkončilo tím že jsem nepobrala ani nejzákladnější věci, už jsem se smířila s tím že budu muset najít jinou cestu, včera jsem si řekla že učiním poslední marný pokus a vida – ono to začíná jít. Jasně, jsem teprve na začátku, ale teď už to nevzdám.
TO je mé poslední překonání sama sebe. Občas jsou prostě chvíle kdy je na sebe člověk pyšný.
Tak neváhejte a taky se pochlubte:-)))
Překonala jsem sama sebe, když jsem vystudovala VŠ. Jsem totiž docela líný tvor ohledně učení, takže mi to dalo docela zabrat.
moje překonávání je pro někoho nepochopitelný, ale ve čtvrtek jsem vlezla k zubařce-psala jsem v jiné rubrice a mám takový dojem že tam budu chodit ještě hooodně dlouho. Takže se překonám jen tím, že tam vůbec dojdu do čekárny. fakt mě to stojí šílenýho úsilý. Kolikrát se tak přemlouvám že to nic nebude, ale není to nic platný, nakonec to dopadne tak, že nejsem schopná dělat a myslet na nic jinýho. Kolikrát si říkám, jestli je to jestě normální, vím že ze zubařů má asi každý strach, ale tohle už asi v pořádku úplně nebude.
Já jsem překonala sama sebepřed třemi lety. Měla jsem docela těžkou autonehodu, měla jsem polámané snad vše co se dalo, včetně pánve. Dva měsíce jsem ležela v nemocnici a nevědělo se jestli budu chodit. Tenkrát se mi chtělo umřít, ale kvůli synovi, kterému byl rok jsem překonala sama sebe a uzdravila jsem se a začala znovu chodit……..další překonání bylo asi 14 dní po propuštění, kdy jsem díky příteli sedla za volant i s fixatorem v pánvi. Díky němu dneska opět řídím a jsem za to moc ráda. Velké díky patří mému příteli, který se stal přítelem v době mé hospitalizace. Díky jeho pomoci jsem se překonala.
AHOJ VŠICHNI
JÁ JSEM BYLA NA SEBE HRDÁ,KDYŽ JSEM ZVLÁDLA DVA ROKY TAHANIC S EXMANŽELEM O DÍTĚ A ZVÍTĚZILA JSEM.BĚHEM TÉTO DOBY JSEM SI PROŠLA PEKLEM,KTERÉ EX- S RODINOU DĚLAL,PŘIŠLA JSEM O VŠECHNO A BYLA JSEM NA SAMÉM DNĚ,ALE STÁLO TO ZA TO.ANI NEVÍTE JAK JSEM BYLA NA SEBE HRDÁ,KDYŽ JSEM SLYŠELA ROZSUDEK SOUDU.PŘÁLA BYCH VÁM VIDĚT EXMANŽELŮV POHLED,BYLA TO PRO NĚJ VELKÁ PROHRA.ALE UŽ JE S TÍM SMÍŘENÝ A SYN K NĚMU ČASTO JEZDÍ.A NAKONEC SE UKÁZALO,ŽE JEHO PŘÍTELKYNĚ BY MÉHO SYNA ANI MÍT U SEBE NECHTĚLA.OD TÉ DOBY SE RADUJI Z KAŽDÉ MALIČKOSTI.
No, to je u manži docela problém… on třeba přestane a vydrží to klidně 10 měsíců, jenomže pak zas začne… jemu to voní a nemá k tomu odpor, takže představa, že už NIKDY, je pro něj otřesná 🙂 Ale třeba to nějak půjde…
Tak to Ti Ajíku neporadím,S chlapama je to horší.Já jsem měla navíc nějaké zdravotní problémy a pani doktorka mi udělala tytyty.Takže jsem měla víc důvodů přestat.Ale jak na chlapi,to opravdu nevím.Můj švagr to taky zkoušel mockrát a vždycky znovu začal.Musí být strašně silná vůle přestat a trpělivost.Není to vůbec jednoduchý,kdo to zažil,ví o čem mluvím.Co si budeme namlouvat,je to droga jako každá jiná.Takže držím palečky všem,co se rozhodnou s tím zlozvykem přestat.
Fany, jsi šikulka :))) K hubnutí držím palce, ale lépe, aby ses cítila zdravotně dobře…. Jo, nemáš radu, jak to kouření znechutit chlapovi…? 🙂
Fany, gratuluju, to je paráda 🙂 Určitě se Ti podaří i zhubnout, držím palce!
Tak já už taky dva roky nekouřím a je pravda,že mi vtom trošku pomohla malá.Bude mít rok a když cítím kouř,je mi zle jako v těhotenství.Takže si věřím,že už nezačnu.Mám z toho radost,protože jsem přestávala snad desetkrát.Ale nejštastnější je manžel,je to zapřený nekuřák.Ale když zlozvyku z mládí se tak těžce zbavuje.Ještě bych potřebovala zhubnout tak pět kilo, co mi zbylo po malé.Jsem pořád v pohybu,ale nějak to nejde.(Mám problémy se štítnou žlázou,navíc pomalý metabolismu a co je horší,že mi chutná.)))Takže to mám tet´v plánu.A až to dokážu,budu mít OHROMNOU radost.
nO BĚLÁSKU, moc mě nechval, i když děkuji. Ale myslím, že spousta pisatelek Tam-Tamu by si zasloužila také ocenění, protože každý z nás někdy udělal něco, za co může být hodnocen jako odvážný a tak.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.