Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Jsem špatná dcera?
Ani nevím jak začít.
Včera měl muj tatka narozeniny-53let. Před 4lety mu zjistily rakovinu hrtanu. Po operaci a ozařování se to zastavilo a byl celkem v pohodě. Jenže je to 2měsíce co se rakovina ukázala znovu a ve své plné síle. Už ma zasáhlé celé polykací ustrojí a není možná žádná léčba. Zbývá už jen čekat. Já mám výčitky svědomí,že jsem mu včera nejela ani popřát,ale já ten pohled na něho nezvládám jak ho ta nemoc ničí a já nemužu nic dělat,nijak pomoct. Jen jsem zavolala mamce at mu vyřídí pozdrav a blahopřání. Mamka mě uklidnovala at se netrápím tím že to nezvládám ale já mám pocit jako bych byla špatná a nevděčná dcera. Od včera jen bulím ale nemám odvahu tam za ním jet. Fakt nevím jak se stím poprat. Poradíte?
Wěruš, šikulka :))) Vidíš, kolikrát se něčeho hrozně bojíme a nakonec to dopadne nad očekávání… a tatínkovi jsi udělala velikou radost, to je to nejdůležitější. Statečná holka 🙂
Vždycky , když je v něčem problém a něco nám nejde… tak jediným co nás uvnitř ovládá je NÁŠ VLASTNÍ STRACH.
Dá se zvládnout třeba i jen dobrou radou…:-)
Láska je ta nejsilnější hybná páka. Přeji mnoho lásky Vám všem…
Jsi statečná holka, ono by Tě to asi napadlo i bez našich pobídnutí, ale za nás všechny jsem ráda, že jsi to zvládla.
wěrko…tata je nejvic co muze byt….tatu a mamu mas jen jednu…..mysli na to…a jsem na tebe hrda:)
Taky jsi mě potěšila. Přeju vám ať si užíváte společné chvíle ještě co nejdéle.
Wěruško, jsi skvělá. Tvůj táta má štěstí, že má dceru, jako jsi Ty.
Jsem moc ráda, že jsi to zvládla… Přeji Ti mnoho lásky a mnoho sil. Vše v našem životě je těžké, ale vždycky to pro něco je..papapa
Brmbulko máš pravdu,pamatuju si uplně přesně jaký jsem byla tatkuv mazánek jako dítě a jak mi vždycky moc pomohl a ani jsem to nemusela říkat.
Dneska jsem za ním byla,šla jsem nervozní,ale nakoupila čokolády a jog.mléka a to co ještě sní a má rád. Ještě ted mám slzy v očích,ale vidět to jak je rád,že jsem dojela je k nezaplení. Pořád mě hladil a dával pusu a atd.
Ted jsem si jistá,že už to nevzdám i když to bude sebevíc těžké.
Jste tady všechny užasné a já moc děkuji za překonání toho strachu a nakopnutí ke vzpamatování. Jsem strašně ráda,že napíšete jak to cítíte napřímo!Ten stach mě ovládl a byl silnější než já.Jenže jak říká Karamela nejde o mě,ale o tátu,aby dožil s láskou celé rodiny,včetně mě.
ještě jednou MOC DÍKY
Musím se připojit k holkám. Taky mně umřela maminka v 53 letech a to náhle a nečekaně. Doteď mě nejvíc mrzí, že jsem jí nemohla ještě říct jak jí mám moc ráda a nějak jí ještě vynahradit tu péči a lásku co mně dala. Ty tu možnost ještě máš, tak jí zkus využít. Vím že to musí být strašně těžké, ale musíš být silná abys to dokázala. Věř mi, že potom bysis jen vyčítala, že jsi to neudělala. Vlastně si to vyčítáš už teď, ale teď se s tím dá ještě něco dělat.
vzpomen si kolikrat za zivot on byl pri tobe kdyz jsi to potrebovala…ani sis nerekla a mohla ses schoulit…ted mu to muzes vse oplatit….
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.