Diskutárna

Ahoj holky,psala jsem dost u tématu “Amniocentéza“. kdy vyšly špatné výsledky T-testu a i plodovka potvrdila Down syndrom a také velmi vážnou vývojovou vadu srdíčka (chyběly jí obě srdeční komory). Rozhodli jsme se s přítelem,že toto těhotenství ukončím,tak jsem nastoupila do nemocnice k vyvolání porodu. Nejhorší zážitek mého života!! Hlavně, když jsem porodila, byla jsem sama na pokoji a cítila, jak leží mezi nohama a já nevěděla, co mám dělat, jestli ji mám aspoň pohladit, vzít si ji k sobě nebo prostě neudělat nic a ani se nepodívat, abych ji neustále pak neviděla před očima a nebylo vše ještě horší. Naštěstí sestřičky tam byly hned a nenechaly mě moc dlouho nad tím uvažovat, pak jsem usnula asi celkovým vyčerpáním. Vše se odehrálo během minulého týdne. Ještě je to dost živé a bolavé. Těšila jsem se na víkend, na Jarouška, do našeho nového bytečku,který opravujeme a chceme v něm být s našimi dětmi. Víkend skončil,já jsem se vrátila od miláčka. Víkend jsem samozřejmě probulila, ale Jaroušek je úžasný a ikdyž to pořád nemůžu skousnout, tak mám pocit, že to zvládnu a nikam na koleje si sedat nepůjdu.. Dokonce jsem jednu chvíli měla pocit, že jsem strašně dlouho spala a všechno se mi jen zdálo a já měla pocit, že jsem ani nebyla těhotná. Jenže na pocit, kdy malý Ježeček v bříšku kopal, se nedá zapomenout, takže zase smutek. Nicméně jsem přesvědčená, že to zvládneme a podaří se další miminko počít a přivést na svět zdravé a v plné síle.
Kdysi jsem byla u kartářky, jen tak, z nudy. Co se týkalo minulosti, trefila se do všeho. Co se týkalo budoucnosti, nevěřila jsem ani slovo. Říkala, že si najdu lepší práci,lepšího chlapa,přestěhuji se (v té době jsem byla max spokojená se vším,co bylo, ať práce nebo vztah) a dokonce i něco zdědím. Koukala jsem, jak asi za 2,5-3 roky se začalo vlastně všechno plnit.V práci se to hroutilo,hlavně finančně,vztah byl už v kélu,poznala jsem Jarečka, a i to dědictví proběhlo. Moc si toho už nepamatuji,co mi říkala, ale nezapomenu na poslední věty.Když už byla u konce,tak mi řekla, že mám myslet na své největší přání a sejmout karty, udělala jsem a ona bez otálení, aniž bych se za celou dobu zmínila (tím,že jsem nevěřila,tak jsem si hodně dávala pozor na pusu,co říkám:-)), řekla mi, že se nemusím bát, že děti mít budu. Strašně na to teď myslím a už delší dobu si říkám, že asi něco mezi nebem a zemí je…
V nemocnici mi stále opakovali, že se podaří všem do půl roku otěhotnět znovu a to i v těch případěch, kdy byly s otěhotněním problémy. Já v to opravdu věřím a to mě drží nad vodou a při smyslech.
Mějte se krásně a přeji všem, ať jste spokojené Papa *Ježeček*

Ježečku, moc Vám přeju, aby se všechno vyvíjelo už jen dobře. Je fajn, že máte jeden druhého. Má kamarádka na tom před 2lety byla podobně a před Vánoci se jí narodila zdravá holčička.

Ježečku, držíme palce, ať všechno dobře dopadne, ať přijde mimi brzy a ať už jste jen šťastní!

Ježečku, už pod článek jsem Ti psala, ať se mezi nás “vrátíš“, že Ti to snad pomůže. Jsem moc ráda, že Tě tady “vidím“, doufám, že už všechno bude v pořádku a vám se podaří mít zdravou a spokojenou rodinu. Příroda je mocná, uvidíš, že se to povede a držím moc palce. Lenka

Ježečci, mom moc držíme palce, aby co nejdříve bylo zase dobře!!! Přeji hodně síly a spoustu štěstí!!!

Ježečku, máš v sobě obrovskou sílu, vůli, která tě drží a Jarouska, který je ti jistě tou největší pomocnou rukou. To co píšeš je velmi bolestivé, ale štěstí je to, že máš vedle sebe člověka, který tě miluje a jde ve všech stopách s tebou. Držím oběma velmi palce, aby co nejdřív ve tvém bříšku opět šimral ten maličkatý cvrček, a hlavně aby byl zdravý!!!