Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potřebuji se vykecat, vyplakat...
Ahoj holky,psala jsem dost u tématu “Amniocentéza“. kdy vyšly špatné výsledky T-testu a i plodovka potvrdila Down syndrom a také velmi vážnou vývojovou vadu srdíčka (chyběly jí obě srdeční komory). Rozhodli jsme se s přítelem,že toto těhotenství ukončím,tak jsem nastoupila do nemocnice k vyvolání porodu. Nejhorší zážitek mého života!! Hlavně, když jsem porodila, byla jsem sama na pokoji a cítila, jak leží mezi nohama a já nevěděla, co mám dělat, jestli ji mám aspoň pohladit, vzít si ji k sobě nebo prostě neudělat nic a ani se nepodívat, abych ji neustále pak neviděla před očima a nebylo vše ještě horší. Naštěstí sestřičky tam byly hned a nenechaly mě moc dlouho nad tím uvažovat, pak jsem usnula asi celkovým vyčerpáním. Vše se odehrálo během minulého týdne. Ještě je to dost živé a bolavé. Těšila jsem se na víkend, na Jarouška, do našeho nového bytečku,který opravujeme a chceme v něm být s našimi dětmi. Víkend skončil,já jsem se vrátila od miláčka. Víkend jsem samozřejmě probulila, ale Jaroušek je úžasný a ikdyž to pořád nemůžu skousnout, tak mám pocit, že to zvládnu a nikam na koleje si sedat nepůjdu.. Dokonce jsem jednu chvíli měla pocit, že jsem strašně dlouho spala a všechno se mi jen zdálo a já měla pocit, že jsem ani nebyla těhotná. Jenže na pocit, kdy malý Ježeček v bříšku kopal, se nedá zapomenout, takže zase smutek. Nicméně jsem přesvědčená, že to zvládneme a podaří se další miminko počít a přivést na svět zdravé a v plné síle.
Kdysi jsem byla u kartářky, jen tak, z nudy. Co se týkalo minulosti, trefila se do všeho. Co se týkalo budoucnosti, nevěřila jsem ani slovo. Říkala, že si najdu lepší práci,lepšího chlapa,přestěhuji se (v té době jsem byla max spokojená se vším,co bylo, ať práce nebo vztah) a dokonce i něco zdědím. Koukala jsem, jak asi za 2,5-3 roky se začalo vlastně všechno plnit.V práci se to hroutilo,hlavně finančně,vztah byl už v kélu,poznala jsem Jarečka, a i to dědictví proběhlo. Moc si toho už nepamatuji,co mi říkala, ale nezapomenu na poslední věty.Když už byla u konce,tak mi řekla, že mám myslet na své největší přání a sejmout karty, udělala jsem a ona bez otálení, aniž bych se za celou dobu zmínila (tím,že jsem nevěřila,tak jsem si hodně dávala pozor na pusu,co říkám:-)), řekla mi, že se nemusím bát, že děti mít budu. Strašně na to teď myslím a už delší dobu si říkám, že asi něco mezi nebem a zemí je…
V nemocnici mi stále opakovali, že se podaří všem do půl roku otěhotnět znovu a to i v těch případěch, kdy byly s otěhotněním problémy. Já v to opravdu věřím a to mě drží nad vodou a při smyslech.
Mějte se krásně a přeji všem, ať jste spokojené 🙂 Papa *Ježeček*
Ježečku, říkala jsem si, že Ti snad ani nenapíšu, je to hrozně smutné co se Ti stalo a tady asi ani žádné slova nepomůžou, ale stejně mi to nedalo. Drž se holka a moc Ti přeju (i Jardovi) aby se to další miminko povedlo.
Ježečku, jsi strašně moc statečná!!! Myslím, že by šance na to, že by miminečko přežilo, byla nulová a pak by Tě to bolelo možná ještě víc.
Chtěla bych Tě utěšit, ale nevím jak, v podobné situaci jsem nebyla. Moje kamarádka měla podobný problém /jen jiná diagnóza/ a teď má dvě zdravé děti. Jen se nevzdávej, určitě máš své blízké, o které se můžeš opřít!!!
Čas všechno zahojí a bude líp…
Přeju hodně štěstí!!!
Je vidět, že to, co jsi napsala ti jde přímo od srdce. Nevím, jaké to je přijít o miminko, ale vím, jaké to je bát se celých 9 měsíců ze strachu, aby mimi vydrželo tam kde má a nechystalo se předčasně na svět.
Přeji ti hodně síly, abys překonala situaci, ve které momentálně jsi a aby se ti povedlo brzy znovu otěhotnět.
Ahoj holky,psala jsem dost u tématu “Amniocentéza“. kdy vyšly špatné výsledky T-testu a i plodovka potvrdila Down syndrom a také velmi vážnou vývojovou vadu srdíčka (chyběly jí obě srdeční komory). Rozhodli jsme se s přítelem,že toto těhotenství ukončím,tak jsem nastoupila do nemocnice k vyvolání porodu. Nejhorší zážitek mého života!! Hlavně, když jsem porodila, byla jsem sama na pokoji a cítila, jak leží mezi nohama a já nevěděla, co mám dělat, jestli ji mám aspoň pohladit, vzít si ji k sobě nebo prostě neudělat nic a ani se nepodívat, abych ji neustále pak neviděla před očima a nebylo vše ještě horší. Naštěstí sestřičky tam byly hned a nenechaly mě moc dlouho nad tím uvažovat, pak jsem usnula asi celkovým vyčerpáním. Vše se odehrálo během minulého týdne. Ještě je to dost živé a bolavé. Těšila jsem se na víkend, na Jarouška, do našeho nového bytečku,který opravujeme a chceme v něm být s našimi dětmi. Víkend skončil,já jsem se vrátila od miláčka. Víkend jsem samozřejmě probulila, ale Jaroušek je úžasný a ikdyž to pořád nemůžu skousnout, tak mám pocit, že to zvládnu a nikam na koleje si sedat nepůjdu.. Dokonce jsem jednu chvíli měla pocit, že jsem strašně dlouho spala a všechno se mi jen zdálo a já měla pocit, že jsem ani nebyla těhotná. Jenže na pocit, kdy malý Ježeček v bříšku kopal, se nedá zapomenout, takže zase smutek. Nicméně jsem přesvědčená, že to zvládneme a podaří se další miminko počít a přivést na svět zdravé a v plné síle.
Kdysi jsem byla u kartářky, jen tak, z nudy. Co se týkalo minulosti, trefila se do všeho. Co se týkalo budoucnosti, nevěřila jsem ani slovo. Říkala, že si najdu lepší práci,lepšího chlapa,přestěhuji se (v té době jsem byla max spokojená se vším,co bylo, ať práce nebo vztah) a dokonce i něco zdědím. Koukala jsem, jak asi za 2,5-3 roky se začalo vlastně všechno plnit.V práci se to hroutilo,hlavně finančně,vztah byl už v kélu,poznala jsem Jarečka, a i to dědictví proběhlo. Moc si toho už nepamatuji,co mi říkala, ale nezapomenu na poslední věty.Když už byla u konce,tak mi řekla, že mám myslet na své největší přání a sejmout karty, udělala jsem a ona bez otálení, aniž bych se za celou dobu zmínila (tím,že jsem nevěřila,tak jsem si hodně dávala pozor na pusu,co říkám:-)), řekla mi, že se nemusím bát, že děti mít budu. Strašně na to teď myslím a už delší dobu si říkám, že asi něco mezi nebem a zemí je…
V nemocnici mi stále opakovali, že se podaří všem do půl roku otěhotnět znovu a to i v těch případěch, kdy byly s otěhotněním problémy. Já v to opravdu věřím a to mě drží nad vodou a při smyslech.
Mějte se krásně a přeji všem, ať jste spokojené 🙂 Papa *Ježeček*