Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potřebuji se vykecat, vyplakat...
Ahoj holky,psala jsem dost u tématu “Amniocentéza“. kdy vyšly špatné výsledky T-testu a i plodovka potvrdila Down syndrom a také velmi vážnou vývojovou vadu srdíčka (chyběly jí obě srdeční komory). Rozhodli jsme se s přítelem,že toto těhotenství ukončím,tak jsem nastoupila do nemocnice k vyvolání porodu. Nejhorší zážitek mého života!! Hlavně, když jsem porodila, byla jsem sama na pokoji a cítila, jak leží mezi nohama a já nevěděla, co mám dělat, jestli ji mám aspoň pohladit, vzít si ji k sobě nebo prostě neudělat nic a ani se nepodívat, abych ji neustále pak neviděla před očima a nebylo vše ještě horší. Naštěstí sestřičky tam byly hned a nenechaly mě moc dlouho nad tím uvažovat, pak jsem usnula asi celkovým vyčerpáním. Vše se odehrálo během minulého týdne. Ještě je to dost živé a bolavé. Těšila jsem se na víkend, na Jarouška, do našeho nového bytečku,který opravujeme a chceme v něm být s našimi dětmi. Víkend skončil,já jsem se vrátila od miláčka. Víkend jsem samozřejmě probulila, ale Jaroušek je úžasný a ikdyž to pořád nemůžu skousnout, tak mám pocit, že to zvládnu a nikam na koleje si sedat nepůjdu.. Dokonce jsem jednu chvíli měla pocit, že jsem strašně dlouho spala a všechno se mi jen zdálo a já měla pocit, že jsem ani nebyla těhotná. Jenže na pocit, kdy malý Ježeček v bříšku kopal, se nedá zapomenout, takže zase smutek. Nicméně jsem přesvědčená, že to zvládneme a podaří se další miminko počít a přivést na svět zdravé a v plné síle.
Kdysi jsem byla u kartářky, jen tak, z nudy. Co se týkalo minulosti, trefila se do všeho. Co se týkalo budoucnosti, nevěřila jsem ani slovo. Říkala, že si najdu lepší práci,lepšího chlapa,přestěhuji se (v té době jsem byla max spokojená se vším,co bylo, ať práce nebo vztah) a dokonce i něco zdědím. Koukala jsem, jak asi za 2,5-3 roky se začalo vlastně všechno plnit.V práci se to hroutilo,hlavně finančně,vztah byl už v kélu,poznala jsem Jarečka, a i to dědictví proběhlo. Moc si toho už nepamatuji,co mi říkala, ale nezapomenu na poslední věty.Když už byla u konce,tak mi řekla, že mám myslet na své největší přání a sejmout karty, udělala jsem a ona bez otálení, aniž bych se za celou dobu zmínila (tím,že jsem nevěřila,tak jsem si hodně dávala pozor na pusu,co říkám:-)), řekla mi, že se nemusím bát, že děti mít budu. Strašně na to teď myslím a už delší dobu si říkám, že asi něco mezi nebem a zemí je…
V nemocnici mi stále opakovali, že se podaří všem do půl roku otěhotnět znovu a to i v těch případěch, kdy byly s otěhotněním problémy. Já v to opravdu věřím a to mě drží nad vodou a při smyslech.
Mějte se krásně a přeji všem, ať jste spokojené 🙂 Papa *Ježeček*
tfujtajbl holky co mi to děláte, než jsem přečetla stáří zprávy, tak mi bylo úplně zle, že zrovna ted o vánocích….
Ježečku tak sis taky zažila :-(, tuhle bolest opravdu vyléčí až voňavý raneček v náručí, dobře, že je máš.
Ufff, teda vy my dáváte! Měla jsem sevřeno úplně všechno, než sem se dočetla, že už je líp… Jsem moc ráda, že jsi to Ježečku ustála, že se všechno k lepšímu obrátilo.
Nevím, jestli bych se já nezlobila, kdyby se vytáhlo na světlo něco, na co jsem horko těžko zapomínala…
ježečku vůbec sluníčko nevím čím jsi si prošla….tak to tu pročítám a je dobře že na slova kartářky došlo….s tím balvanem je to moc hezké a také si myslím že jsou to věci které nás posilují ……tak at jsou ty balvany v následujícím roku jen malinkaté kamínky….
Šári, sluníčko moje, tak nějak se mi chce prostě poděkovat Petře za to, že její stránky jsou…
Už tolikrát jste mě podržely nad vodou, že prostě cítím potřebu to říct, když čtu o té prastaré bolesti našeho Ježečka… Je to prostě krása sledovat a uvědomit si tvůj příběh… někdy jsou naše obyčejné starosti prostě “ničím“
S láskou
M.
Zikmi, klíííd 🙂 Tohle je už námi. Je to z roku 2008 *
Ahoj Lussy, nezlobím 🙂
Příjde mi, že je to tak dávno… Ale samozřejmě je to tak dávno jen tím, že nemám čas myslet, že mám ty dva rarachy pořád kolem sebe a nepřestávám se jimi dojímat, užívat si každou chviličku, každý úsměv a větičku 🙂 Třeba včera mi oba dva říkali, že jsem jejich maminka, že nejsem cizí a chtějí jenom mě. Tak jsem se zeptala, jestli už tatínek tady doma měl někdy cizí maminku a oni oba současně a tak přesvědčivě a opravdově volali “nééé“. 🙂
Děkuji, že tyto stránky existují!!! Tehdy jste mi pomohly překonat nejhorší období dosavadního života. Hltala jsem každé písmenko a cítila každé oko, které na mě kouklo přes monitor a každou ruku, která mě pohladila.
Je to tak i dnes. Ve spoustě příbězích z vaší reality, mám kousek síly pro sebe, pro zvládnutí svých pochyb, zvednutí svého sebevědomí, mám spoustu důvodů k úsměvům a úplně stejně brečím, když se nedaří. Vím, že tolik už nepíšu, ale čtu téměř vše, tak se nebojte, i já jsem stále s vámi a hladím bolavé dušičky, držím palce ke štěstí a směju se s vašimi zážitky.
V každém období života je nějaký balvan a my se s ním musíme poprat a odvalit ho, abychom věděli, co za štěstí nás čeká za ním. Čím jsme starší, tím lépe se nám daří balvany odvalovat díky zkušenostem z těch předchozích, ale také se umíme lépe dívat, abychom do nich nenarazili rovnou čelem…
Krásný rok 2013!!! *
Ježečku, moc a moc síly Ti posílám…. nějak nemám sílu napsat víc, jen bych Tě chtěla obejmout, dát pusu a říct, že to bude dobrý…. máte se rádi a určitě budete mít zdravé krásné mimi! Jen ted to chce čas a neupínat se na to…. drž se!!!
Ježečku,
snad se nebudeš zlobit, že jsem objevila a vytáhla tuto tvoji starou diskuzi.
Jsem moc ráda, že to dobře dopadlo a máš doma 2 poklady!
No, když si člověk zvykne, jako že jsem 12 let takhle chodila na střídavé směny, tak to ani nevadí, ale nejhorší je, si zvyknout zase po nějaké delší době, to se vůbec nechce!Dělám na ARO, kde mě sice práce strašně baví, ale je to taky dost náročné, jak fyzicky, tak i psychicky. Ale když vidím, co se všechno může stát, jak může dopadnout každý z nás, tak jsem vděčná, že jsem já a mí blízcí zdraví a to loupání v kříži a bolavé kolena jsou sice otravné a bolavé, ale pořád nám to dává možnost se usmívat na svět:-)
Ježečku, je fajn, že to bereš takto. Noční musí být hrůza a ranní vstávání snad ještě větší, co? 🙂
Těším se na ty fotečky Tvého miminka, co nám tady pak pošleš :-))