Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvládnu to ?
Ahoj maminky!
Moc vás všechny zdravím. Potřebovala bych se někomu svěřit. S manželem žijeme v Praze a máme tříletou holčičku Evičku. V květnu čekáme druhé miminko.
Druhé těhotenství bylo trochu komplikovanější než první. Měla jsem mnohem horší nevolnosti a pak skoro dva měsíce kašel. Nakonec se z toho vyklubalo astma.
Moc mě trápí, že nemáme nikoho, kdo by nám pomohl, až se narodí druhé miminko.
Je pravdou, že naše babičky bydlí cca 100km od nás, ale bohužel vidina jejich pomoci je nulová.
Moje máma mi sice nabídla, že mi po porodu pomůže, ale svou pomoc podmiňovala přítomností mé o deset let mladší sestry s jejím čtyřletým synem. Sestra by se starala a děti a máma o ostatní. Prý by se tady v Praze sama bála. Odmítla jsem s tím, že buď mi pomůže sama nebo nic.Ona se urazila, že prý už má nějaký věk(56 let) a co kdyby se s ní něco stalo.
Teď plánujeme návštěvu tchána a tchyně a při té příležitosti poprosit tchyni o pomoc v době, když budu v porodnici. Obávám se odmítnutí nebo podmínkou, že tu bude s námi i tchán nebo otázky proč nám nepomůže moje máma nebo názory typu , že dobrá máma i manželka, žádnou pomoc nepotřebuje…
Včera jsme s manželem zase řešili hledání nějaké paní na občasnou výpomoc a pohlídání Evičky. Musela jsem si přiznat, že o tom jen mluvím a oddaluji hledání ze strachu nechat dítě cizímu člověku.
Snažím se být dokonalou mámou a manželkou, aby mě při návštěvě babičky nepomluvily, že mám někde nepořádek a ono nejde strhnout všechno.Poslední dobou jsem nervózní občas vyjedu na Evičku a pak se strašně trápím, že nejsem dobrá máma a jak to zvládnu s druhým dítětem. Každý večer si říkám, že se přestanu na Evičku zlobit, že budu více trpělivá a když se mi to nepodaří a objeví se konflikt (většinou kvůli naprosté blbosti) tak si připadám, jak alkoholik, který porušil abstinenci.
Moje dětství provázely konflikty s mámou (bití kvůli známkám, křik, výčitky, urážky….) a já na sobě pracuji (už dost dlouho), abych se nechovala jako moje máma.
Chtěla bych být jiná. Dobrá máma, která se nenechá zbytečně vytočit. Musím to prokletí z rodiny nějak zlomit, aby se jednou za mě nemusely moje děti stydět. Držte mi palce! Mirka
co ja vim…da se i v nemocnici domluvit ze tam muze zustat i dite stari..treba na jednu noc na detskem(kdyz bude manzel u porodu)
Holky !
Moc vám všem děkuji za vaše povzbudivá slova. Já vím, že to budu muset zvládnout a chci, protože jsem děti vždycky chtěla. Teď se (jak se blíží pomalu porod) cítím trochu unavenější a přecitlivělá a rozčilují mě takové prkotiny. Evička je živá holčička, moc šikovná, je ráda venku a mezi dětmi, je to takový mazlík, ale od té doby, co jsem těhotná má občas stavy vzteku (období vzdoru?), což mě strašně vytáčí. Najednu stranu se jí nedivím, protože byla nucena od cca září do listopadu být se mnou doma (byly jsme zvyklé být pořád venku), protože mi bylo dost špatně (jen cesta pro malý nákup a pak domů co nejrychleji, abych mě někdo neviděl zvracet…).Pak jsem byla nemocná skoro dva měsíce.
A to jsem plánovala, jak se jí budu věnovat, než se narodí miminko, našla jsem si v mateřském centru několik kroužků (malování, zpívání s tanečky), ale byly jsme jen párkrát. Největší výčitky mě trápily přes Vánoce, kdy mi bylo zle a já měla tolik plánů, co ještě udělat, kam se s Evičkou podívat, ale nešlo to…
Manžel je soukromí učitel jazyků a plánujeme, až budu v porodnici a pár dní po porodu, že pokud by to nešlo jinak, tak by zůstal se mnou doma.
Rád by byl se mnou u porodu, ale i když má člověk naplánováno hlídání, tak se porod nedá naplánovat, jako se to stalo mé kamarádce, která měla domluveno, že jí první dítko pohlídá známá, ale než dojela z druhého konce Prahy, tak si musela má kamarádka zavolat sanitku. Manžel dorazil do porodnice a druhá holčička byla už na světě.
Moc Vám ještě jednou děkuji…
Mirko:-)) no tohle jsou obavy každé mamči co nemá ,,hlídací“ babičky….a že nás je:-)))) v dnešní době už málokdo bydlí s rodiči nebo tchýní pod jednou střechou a málokterá bábinka je v důchodu…takže máme pracující babičky.
Na ten týden-14 dní co budeš v porodnici a pak čerstvě doma by teda mamka mohla přijet sama..to Tě plně chápu,že nestojíš o celou rodinu:-))) no co se dá dělat.
a zase tchyně s tchánem oba u Vás..no když budeš v porodnici tak by to i šlo ne? hlavně ať máš hlídání pro malou a táta nemusí zůstat z práce doma…to je v dnešní době problém. Nebo udělej malé prázdniny u nich.
Taky sestra by si mohla Evičku vzít na týden na hlídání k sobě domů. Nebo nějaká dobrá kamarádka,která má děti Eviččiny kamarády.
ale nakonec to prostě zvládnete neboj:-))))) K
Miri, je mi tě líto, protože tuším, jak ti asi je…. Ale přidávám se k holkám – neboj se, zvládneš to! Víš, u nás to taky nebylo zrovna ideální, moje mamka absolutně není hlídací babička…. děti jen, pokud nezlobí, to by spíš pomohla s mytím oken (ale to zas nechci já, přijde mi, že děti by si raději s babičkou hrály než koukaly,jak pucuje okna), ale i to s pocitem, jak ona hrozně pomáhá… Druhá babička už nemohla poslední leta ani pořádně chodit, i když by moc ráda. Takže u nás hlídají dědečkové, ale taky nemůžou vždycky a když, tak opravdu HLÍDAJÍ – s tím, že ten čurbes po chlapech pak uklízím já. Nestěžuju si, tak to prostě je, jen tě chci malinko povzbudit – zvládli jsme takhle všechny kluky, zvládneš to taky, uvidíš! Pomůže manžel, úklid nemusíš mít úplně super, aspoň to by bábinky mohly pochopit a když ne, je to jejich problém, ne tvůj – ty se nestrháš. Jak tak nad tím přemýšlím, možná by byla nejlepší ta paní na občasnou výpomoc – možná by to pak babičkám docvaklo 🙂 Evička bude velká pomocnice, uvidíš 🙂 A s tím křikem a rozčilováním – jak píše Bobina – na co se máme vymlouvat my, které už máme po porodu pár měsíců, let… ;))) Taky na ně křičím, večer jsem z toho nešťastná… Ale neboj se, děti tu lásku vycítí, i když je občas srovnáš “do latě“… Moc ti držím palečky!!! 🙂
Mirčo, moc držím palečky, zvládneš to 🙂
Jinak takové období, že vyjíždíme a pak si to vyčítáme, známe každá z nás. Také si občas říkám, že nejsem dobrá máma – ta předsevzetí před spaním znám:-) Ale to přejde, uvidíš! Jsi skvělá maminka, jiank by ses tím netrápila! Jak píší holky, uklizeno nemusí být na 100/, znám to. Raději se věnuji synovi než uklízení… A Evička bude jistě pomáhat, až se miminko narodí 🙂
Miri, taky si myslím, že to zvládneš i bez pomoci babiček. Zkus si třeba pro začátek navařit nějaké jídlo do mrazáku, ať máš nějakou zásobu. A jak jsem viděla Evičku – je moc šikovná, bude Ti taky pomocnicí, uvidíš.
Taky se může stát, že i ty babičky, jak uvidí miminko, pochopí, že by mohly pomoci.
Hlavně se teď nestresuj, nic neřeš dopředu, ono to nějak dopadne.
Když jsem já jela do porodnice (neplánovaně o týden dřív), tak pokojíček pro Toníka ještě zdaleka nebyl hotový a taky to manžel s klukama zvládl – musel :-))
Takže klídek, užívej si, všechno se zvládne!
Mirko, nepropadej panice, máš jenom strach z neznámého. Neříkám, že to bude jednoduché, ale zvládli to ostatní, zvládneš to taky. V době, kdy budeš v porodnici dají manželovi paragraf na hlídání Evičky. Nekoukej na to, že není uklizeno na 100%, důležitější jsou děti. My taky nemáme nikoho na hlídání a zvládli jsme to, taky to nebylo snadný, Eliška první 2 měsíce neustále plakala, nenechala nás vyspat, ale pak se to začalo zlepšovat, snažili jsme se nastavit nějaký režim, vařila jsem jen jednoduchá jídla a přežili jsme to. Bráška (3 roky a 3 měsíce) pomáhal – jak píše Bobina, při koupání atd.
je tezke si vse naplanovat dopredu….uz cekate druhe dite tak v podstate vite co to obnasi….abych vam pravdu rekla je lepsi do toho skocit rovnyma nohama a nastavit si rezim hned jak prijdete z porodnice i pro vas i pro malou Evicku to bude lepsi, bude mit pocit dulezitosti ze ona je ta velka co ti ma pomahat…a bude (urcite uz je) skvela sestricka pro sveho sourozence…stejne pak jednou ta pomoc odejde a vy se ocitnete zase jakoby na zacatku…chce to vice zapojit manzela a rozdat si “ kompetence“…uricte to zvladnete….drzim palce
Mirko, držím palce:-)
Mirečko, zrovna nedávno jsme tě s holkama vzpomínali, jak jsme byli spolu na dovolené v Zlatých Horách a shodly jsme se na tom, že jsi prostě k neutahání a krom Evičky jsi dokázala zabavit a postarat se i o ostatní děti. Zvládneš to i s miminkem, protože ti nic jiného nezbyde. Mám skoro pocit, z toho co jsi napsala, že i kdyby tví i manželovi rodiče bydleli poblíž vás, tak se takové pomoci, jakou by si zasloužila každá novopečená máma stejně asi nedočkáš. Byla jsem po druhém porodu v podobné situaci, když se Vojta narodil, máma onemocněla a vše se muselo začít točit kolem ní, včetně mě a já jsem myslela, že to prostě nezvládnu jak psychicky, tak fyzicky. První 2 měsíce po narození Vojtíka byli prostě strašné, nevěděla jsem kudy kam a i když mi manžel pomáhal jak to jen šlo, hlavně v té době s 3 letým Matyáškem, tak to odnášeli všichni okolo mě, buď jsme křičela po dětech, nebo po manželovi, pak se jim pořád dokola omlouvala, protože mě to mrzelo, prostě jsem takhle blbě reagovala na všechen ten stres. Pak se to vše celkem sklidnilo, všichni jsme se naučili vše nějak skloubit tak, aby to šlapalo a věřím, že to úplně stejně zvládneš i ty 🙂 Možná budeš překvapená, že se tvé nynější obavy ze všeho co bude nakonec rozplynou a ty budeš mít to nejhodnější miminko na světě a Evička bude ta nejlepší sestřička na světě a s miminkem ti pomůže – tu ti podá plenečku, tam podá dudlíček, zabaví miminko, no prostě 2 jsou lepší než jedno :-))) Zvládneš to Miri, uvidíš, ať už s babičkama, nebo bez 🙂 Držím Ti palečky.
Ps: V těhu jsem taky dost křičela, nervy mi ujížděli, hormony pracovyly, ale na co se mám vymlouvat teď – 3 roky po porodu :-))))