Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvládnu to ?
Ahoj maminky!
Moc vás všechny zdravím. Potřebovala bych se někomu svěřit. S manželem žijeme v Praze a máme tříletou holčičku Evičku. V květnu čekáme druhé miminko.
Druhé těhotenství bylo trochu komplikovanější než první. Měla jsem mnohem horší nevolnosti a pak skoro dva měsíce kašel. Nakonec se z toho vyklubalo astma.
Moc mě trápí, že nemáme nikoho, kdo by nám pomohl, až se narodí druhé miminko.
Je pravdou, že naše babičky bydlí cca 100km od nás, ale bohužel vidina jejich pomoci je nulová.
Moje máma mi sice nabídla, že mi po porodu pomůže, ale svou pomoc podmiňovala přítomností mé o deset let mladší sestry s jejím čtyřletým synem. Sestra by se starala a děti a máma o ostatní. Prý by se tady v Praze sama bála. Odmítla jsem s tím, že buď mi pomůže sama nebo nic.Ona se urazila, že prý už má nějaký věk(56 let) a co kdyby se s ní něco stalo.
Teď plánujeme návštěvu tchána a tchyně a při té příležitosti poprosit tchyni o pomoc v době, když budu v porodnici. Obávám se odmítnutí nebo podmínkou, že tu bude s námi i tchán nebo otázky proč nám nepomůže moje máma nebo názory typu , že dobrá máma i manželka, žádnou pomoc nepotřebuje…
Včera jsme s manželem zase řešili hledání nějaké paní na občasnou výpomoc a pohlídání Evičky. Musela jsem si přiznat, že o tom jen mluvím a oddaluji hledání ze strachu nechat dítě cizímu člověku.
Snažím se být dokonalou mámou a manželkou, aby mě při návštěvě babičky nepomluvily, že mám někde nepořádek a ono nejde strhnout všechno.Poslední dobou jsem nervózní občas vyjedu na Evičku a pak se strašně trápím, že nejsem dobrá máma a jak to zvládnu s druhým dítětem. Každý večer si říkám, že se přestanu na Evičku zlobit, že budu více trpělivá a když se mi to nepodaří a objeví se konflikt (většinou kvůli naprosté blbosti) tak si připadám, jak alkoholik, který porušil abstinenci.
Moje dětství provázely konflikty s mámou (bití kvůli známkám, křik, výčitky, urážky….) a já na sobě pracuji (už dost dlouho), abych se nechovala jako moje máma.
Chtěla bych být jiná. Dobrá máma, která se nenechá zbytečně vytočit. Musím to prokletí z rodiny nějak zlomit, aby se jednou za mě nemusely moje děti stydět. Držte mi palce! Mirka
Rozdělte si “kompetence“ s manželem. Nadávat na babičky je dost hloupé a zbabělé. Ony mohou pomoct, ale nemusí! Není to jejich povinnost! Za děti jsou odpovědní rodiče. Píšu to z pozice “přivdané babičky“ Nyní již pátý týden hlídáme nepřetržitě čtyřletou vnučku. Syn ji přivezl, podle jeho slov- tak na týden…. je mi to líto, ale bude cirkus. Manžel chodí do práce, já podnikám, oni se diví, co proti té holčičce máme…. nic.. ale na rodiče mám názor, který někdy těžko změním. Máme svůj vlastní život, svoje přátele, plány a zájmy. Nestojíme jim ani za telefon a poděkování. Mladí nemají žádné pracovní, finanční nebo osobní problémy, jen je jim lépe, když se nemusí starat. Mají jedno dítě. Mimochodem v zimě byla holčička dva! měsíce u osmdesátileté prababičky z maminčiny strany…
A když už máte takhle ochotné maminky a tchýně, tak jim nezapomeňte poděkovat a za hlídání koupit třeba nějaký pěkný dárek. Parádu, kosmetiku, dobré víno, lístky do divadla. Jen ne tlakový hrnec nebo rycí vidle:-))). A taky, když už dáváte dítě na hlídání, tak ho vybavte veškerým oblečením a obutím a přidejte oblíbené hračky. Nebo mějte alespoň snahu “vnutit“ mamince nějaké peníze na nepředvídané nákupy. Ona si to nejspíš nevezme, ale nemá pocit, že je její povinnost dítě šatit. Koukejte se na babičky jako na ženy se svým vlastním životem, ne lepší služky. Možná i tohle zlepší vaše vztahy. Mě je 45 let a nemám pocit, že by od téhle doby měl o mém času rozhodovat někdo druhý. Chci jet k moři sama s manželem a neposlouchat poznámky typu- teď je možné s sebou vzít jedno dítě zadarmo… NO A CO? Chceme si užít dovolenou jenom spolu. Co je na tom špatného a odsouzení hodného? Promiňte, jestli jsem na Vás tvrdá, ale pojem “hlídací babička“ je nesmírně ponižující.
Mirko,
dokonce k té knížce existují i kurzy.
Na jeden se chystám teď v Dubnu.
Kamarádka, která mi knížku ukázala už na nějakých kurzech byla a říkala, že je to ještě lepší – něco jako praxe a knížku má k nahlédnutí…. protože si člověk všechno stějně nezapamatuje ;o)!
Pro zájemkyně, kniha se jmenuje:
RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN
autoři: Pavel Kopřiva, Jana Nováčková,
Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová
Knihu lze objednat na adrese koprivovi.spirala@tiscali.cz
nebo tel. 573 332 303
http://www.zkola.cz/respetovat
Doufám, že kniha Vám bude oporou, inspirací možná partnerem pro výchovu naších zlatíček, aby z nich vyrostli normálně sebevědomí lidičky ;O).
Vaše odezvy si ráda přečtu….
Ahooooj
Ahoj Neello!
Moc děkuji po té knížce se podívám. Na netu jsem našla titul “Respektovat a být respektován“, ale to bude určitě ona.
Jovanko, moc Tě zdravím a děkuji za povzbudivá slova.
Kamarádky mám kolem sebe a nabídka pomoci (třeba až začnu rodit) tu je.
Ájíku, mluvíš mi z duše. V noci pokaždé (a teď několikrát za noc), když jdu z WC, tak se jdu podívat na Evičku a sednu k ní, někdy s pocity pýchy a někdy s pocity, jak jsem zase na ní byla moc přísná. A pak bulím v obýváku a je mi z toho smutno.
Lenousi, Evička je zatím se mnou doma, ale od září bych jí chtěla dát do školky. Teď právě objíždíme školky na dny otevř. dveří.
Jinak Vám všem ještě jednou moc děkuji, za Vaše slova, povzbuzení a rady. Jste prima kamarádky…
Mirka
Neello, klidně to prosím můžeš napsat i tady – občas máme depky z výchovy a všeho ostatního jistě všechny :-))
Ahoj Mirko,
na Tvé psaní nelze nereagovat.
ZVLÁDNEŠ TO !
Všechno zvládneš – zvládnete to s manželem i Evičkou.
Uvidíš. Jen ten začátek nebude procházka do cukrárny.
Ale to ty dobře víš a proto ty obavy.
Soukromá rada. Najdi si paní (studentku) na hlídání (občasnou výpomoc), aby jsi se taky vyspala nabrala potřebnou sílu – žít a dýchat za toho drobečka, za Evičku a taky za sebe.
Pokud ti ujíždí nervy, a věř i té nejdokonalejší mamince ty nervy občas povolí, a nevíš co s tím, a tápeš zda jsi dobrá máma a nechceš opakovat chyby tvých rodičů při výchově svých dětí, zkus kouknout na knížku “Respektuj a buď respektovám“ (jsou to čtyři autoři a velmi podnětně píši o přístupu výchovy k dětem). Porádím i kde ji koupit – když tak napiš :o).
Hodně jsem z ní čerpám a dost mi pomáhá. Jelikož můj “zajetý model“ z rodiny je podobný tvému popisu.
DRŽÍM PĚSTIČKY !
Justyno, ano, když tak krásně spinkají a já tak nad nimi stojím a říkám si, jaká jsem krkavčí matka, zítra už určitě… ráno se vzbudí, hned v koupelně se poperou a jedem znovu… 🙂
ahoj, souhlasím s holkama, určitě to zvládneš. rozhodně si nic nevyčítej, myslím že tak reaguje naprostá většina z nás. Každá na své dítě obcas křičí, ja to mám úplně stejně. Tělesný tresty neuznávám, ale ta ruka mi prostě někdy ujede a pak si to taky vyčítám, zvlášt když večer leží v postelích, že zítra na ně nebudu křičet, všechno bude v klidu, všechno se jim budu snažit vysvětlit,ale občas to tak prostě nejde a asi je to normálné. naše děti máme všechny rády, ale věřím tomu že stejně tak všechny na děti občas zakřičí nebo je plácnou. neboj, bude líp
Mirečko, jak už psaly holky, nevěřím tomu, že zrovna Ty bys nezvládla dvě děti. Vždyť jsi jich tolik zaujala ve Zlatých Horách….
Já vím, je to poněkud jiná situace. Ale – zvládly a zvládají to ostatní, takže proč by ne Ty?
Ad hlídání Evičky – dobrý nápad je kamarádka, ať už její nebo Tvoje. A možná ještě lepší je udělat Evičce výlet u babičky nebo tety. To by možná šlo?
A k babičkám – pokud nepomohou (pomoc s podmínkami = podle mě pomoc žádná), ať si s odpuštěním trhnou nožkou, ale na kritiku nemají žádné právo!
A Ty to neber tak, že “co tomu řeknou ostatní“ a “ať jsem dokonalá“. NIKDO není dokonalý. A na ostatní se neohlížej, nejdůležitější jsi teď Ty a Tvoje rodina!!!
(mimochodem, taky jsem blinkala v těhu někde po straně v křovíčku; málokdo uvěří, že nejsi po flámu, ale “jen“ těhotná :-)) )
Tak ať je to mnohem lepší, než se teď obáváš! :-))
Mirko, cloumají s Tebou hormony. Uvidíš, že budeš naprosto dokonalá manželka i maminka, jen se musíš uklidnit. Jak píší holky, bez babiček na hlídání je to fakt těžké, ale když není jiná možnost a Ty nechceš hlídání podmínit nějakými ústupky, zkus najít nějakou kamarádku, která by Tvému manželovi pomohla s Evičkou. Třeba nějakou mamku na mateřské s dítětem v Eviččině věku, my to tak s kamarádkami děláme, že si navzájem pomáháme s dětmi. Jde jen o den – v noci to manžel zvládne. Chodí Evička do školky? Pokud ano, máš o starost méně, pokud ne, zkus najít někoho, kdo Ti pomůže přes den s hlídáním. Držím moc palce. Nestresuj se, budu na Tebe moc myslet.
Mirko, zvládneš to, věř si! Už to, že o sobě pochybuješ, přemýšlíš o tom a řešíš to je zárukou toho, že jsi skutečně dobrá máma a manželka, a pro nás tady taky prima rádkyně a kamarádka. Každé nám občas ujedou nervy, ale kdo není bez chyby.. těš se na miminko, Evička určitě bude ráda pomáhat a že ses jí nevěnovala tolik, kolik bys chtěla, protože ti není dobře nebo jsi byla nemocná, to si nevyčítej, vždyť kdo by si přál být nemocný.. držím palce a neboj, veselá mysl je půl úspěchu 🙂