Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvládnu to ?
Ahoj maminky!
Moc vás všechny zdravím. Potřebovala bych se někomu svěřit. S manželem žijeme v Praze a máme tříletou holčičku Evičku. V květnu čekáme druhé miminko.
Druhé těhotenství bylo trochu komplikovanější než první. Měla jsem mnohem horší nevolnosti a pak skoro dva měsíce kašel. Nakonec se z toho vyklubalo astma.
Moc mě trápí, že nemáme nikoho, kdo by nám pomohl, až se narodí druhé miminko.
Je pravdou, že naše babičky bydlí cca 100km od nás, ale bohužel vidina jejich pomoci je nulová.
Moje máma mi sice nabídla, že mi po porodu pomůže, ale svou pomoc podmiňovala přítomností mé o deset let mladší sestry s jejím čtyřletým synem. Sestra by se starala a děti a máma o ostatní. Prý by se tady v Praze sama bála. Odmítla jsem s tím, že buď mi pomůže sama nebo nic.Ona se urazila, že prý už má nějaký věk(56 let) a co kdyby se s ní něco stalo.
Teď plánujeme návštěvu tchána a tchyně a při té příležitosti poprosit tchyni o pomoc v době, když budu v porodnici. Obávám se odmítnutí nebo podmínkou, že tu bude s námi i tchán nebo otázky proč nám nepomůže moje máma nebo názory typu , že dobrá máma i manželka, žádnou pomoc nepotřebuje…
Včera jsme s manželem zase řešili hledání nějaké paní na občasnou výpomoc a pohlídání Evičky. Musela jsem si přiznat, že o tom jen mluvím a oddaluji hledání ze strachu nechat dítě cizímu člověku.
Snažím se být dokonalou mámou a manželkou, aby mě při návštěvě babičky nepomluvily, že mám někde nepořádek a ono nejde strhnout všechno.Poslední dobou jsem nervózní občas vyjedu na Evičku a pak se strašně trápím, že nejsem dobrá máma a jak to zvládnu s druhým dítětem. Každý večer si říkám, že se přestanu na Evičku zlobit, že budu více trpělivá a když se mi to nepodaří a objeví se konflikt (většinou kvůli naprosté blbosti) tak si připadám, jak alkoholik, který porušil abstinenci.
Moje dětství provázely konflikty s mámou (bití kvůli známkám, křik, výčitky, urážky….) a já na sobě pracuji (už dost dlouho), abych se nechovala jako moje máma.
Chtěla bych být jiná. Dobrá máma, která se nenechá zbytečně vytočit. Musím to prokletí z rodiny nějak zlomit, aby se jednou za mě nemusely moje děti stydět. Držte mi palce! Mirka
Mirkali, tyhle výčitky znám, taky na děti občas vyjedu, jeden čas to bylo dost často a já se pak nenáviděla, ale asi si tím projde většina maminek – u mě to bylo také v době kdy jsem byla těhotná, byla jsem unavenější a neohrabaná a nestíhala jsem za dcerou a pak za ní i za synem běhat (když jsem čekala třetí). Ale když se budeš snažit, zase se to spraví, neboj. A tatínek by malou nemohl pohlídat, až budeš s miminkem v porodnici? A na dobu porodu nějaká dobrá kamarádka?
Ahoj maminky!
Moc vás všechny zdravím. Potřebovala bych se někomu svěřit. S manželem žijeme v Praze a máme tříletou holčičku Evičku. V květnu čekáme druhé miminko.
Druhé těhotenství bylo trochu komplikovanější než první. Měla jsem mnohem horší nevolnosti a pak skoro dva měsíce kašel. Nakonec se z toho vyklubalo astma.
Moc mě trápí, že nemáme nikoho, kdo by nám pomohl, až se narodí druhé miminko.
Je pravdou, že naše babičky bydlí cca 100km od nás, ale bohužel vidina jejich pomoci je nulová.
Moje máma mi sice nabídla, že mi po porodu pomůže, ale svou pomoc podmiňovala přítomností mé o deset let mladší sestry s jejím čtyřletým synem. Sestra by se starala a děti a máma o ostatní. Prý by se tady v Praze sama bála. Odmítla jsem s tím, že buď mi pomůže sama nebo nic.Ona se urazila, že prý už má nějaký věk(56 let) a co kdyby se s ní něco stalo.
Teď plánujeme návštěvu tchána a tchyně a při té příležitosti poprosit tchyni o pomoc v době, když budu v porodnici. Obávám se odmítnutí nebo podmínkou, že tu bude s námi i tchán nebo otázky proč nám nepomůže moje máma nebo názory typu , že dobrá máma i manželka, žádnou pomoc nepotřebuje…
Včera jsme s manželem zase řešili hledání nějaké paní na občasnou výpomoc a pohlídání Evičky. Musela jsem si přiznat, že o tom jen mluvím a oddaluji hledání ze strachu nechat dítě cizímu člověku.
Snažím se být dokonalou mámou a manželkou, aby mě při návštěvě babičky nepomluvily, že mám někde nepořádek a ono nejde strhnout všechno.Poslední dobou jsem nervózní občas vyjedu na Evičku a pak se strašně trápím, že nejsem dobrá máma a jak to zvládnu s druhým dítětem. Každý večer si říkám, že se přestanu na Evičku zlobit, že budu více trpělivá a když se mi to nepodaří a objeví se konflikt (většinou kvůli naprosté blbosti) tak si připadám, jak alkoholik, který porušil abstinenci.
Moje dětství provázely konflikty s mámou (bití kvůli známkám, křik, výčitky, urážky….) a já na sobě pracuji (už dost dlouho), abych se nechovala jako moje máma.
Chtěla bych být jiná. Dobrá máma, která se nenechá zbytečně vytočit. Musím to prokletí z rodiny nějak zlomit, aby se jednou za mě nemusely moje děti stydět. Držte mi palce! Mirka