Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Potřebuji se vymluvit
Ahojky, tak od rána řvu a řvu a řvu. Přes sms, jsem se dozvěděla, že včera v 11 večer mi zemřela babička. Já vás tím nechci otravovat, chci se jen vypovídat. Byla to babička s velkým B. Když jsem měla problematické období puberty a s rodiči si tak docela nerozumněla, tak jsem jezdila právě tam každý víkend. Byla to taková oddechovka. Když jsem se seznámila s manželem, tak jsme jezdili na rande k ní každých 14 dnů. Měli jsme to oba na půl cestě. Jako děti jsme u ní mohly dělat vše a nikdy se nezlobila. A to nás měla 6 vnoučat. Teď 3 pravnuky a těšila se na další dvě pravnoučata – od bratrance v dubnu a ode mne v květnu. Už je bohužel nepozná. Fyzicky na tom byla naprosto v pořádku, ale měla Altzheimerovu nemoc. A už v dosti pokočilém stadiu. Poslední dobou s ní byl život pro dědu očistcem. Na stará kolena se musel naučit vařit, prát, žehlit, uklízet. My jsme tam jezdili vyklízet skříně, protože tahala domů všechny možné krámy, které kde našla. Ale stále to byla babička, kterou jsme milovali. Zemřela ve spánku u televize. Bylo to rychlé a netrápila se. Ale strašně mi chybí!!!
Julinko, už jsem psala, že když mi umřel milovaný děda, byla jsem v pátém měsíci těhotenství. Byla jsem hrozně vystresovaná, bála jsem se, že to nezvládnu, manžel taky nechtěl, abych na pohřeb chodila (venkovský pohřeb s dlouhým monologem faráře, trýznící projevy účasti od v našem případě stovek lidí), já šla. Snažila jsem se myslet na dědu, jaký byl, ne, jak umřel. Malá se v bříšku celou dobu mlela, jako by o sobě dávala ještě víc vědět. Zvládly jsme to obě, od té doby si k dědovi chodím v duchu na hřbitov popovídat a malou jsem mu taky byla ukázat. Taky jsem byla jeho první vnučka a ona první a jediná pravnučka po dvou pravnucích, i když jí nepoznal.
Budu na vás obě moc myslet, abyste to zvládly.
Taky bych se přikláněla k tomu, že jde o pověry… Taky jsem byla svého nejstaršího ukázat dědovi na hřbitov, byly mu asi 4 měsíce a nic se nestalo… jen si člověk nesmí připustit, že by se něco mohlo stát právě proto…
Karamelko, je to tak. Stále je něco, co maminka/babička chceme říct nebo ukázat….
Juli, jestli to tak cítíš, určitě tam běž. Nápad sednout si blízko východu je podle mě dobrý.
Přeji hodně sil….
justyno..no to jsou zase nějaké pověry,stejné jako o svatbě v květnu a snášení věcí pro mimi,když ještě není na světě…mě přijde naprosto normální zajít babičce,,ukázat“ vnouče-pravnouče na hřbitov…když to tak dopadlo a babi se nedožila…to je těžké…pokaždé bude něco ,,nového“ co už bábinka neuvidí…nové dítě,nový domek,nová láska…cokoliv…třeba i nový účes-mě to tak napadá skoro u všeho. Co by na to babi řekla:-(((( K
juli, jen bych chtěla dodat, že jsem ležela v nemocnici s vysokým tlakem a hrozilo, že se malý narodí dřív, proto jsem na pohřeb nemohla, takže pokud jsi po téhle stránce v pořádku, babička by určitě byla ráda. Držte se a dej vědět.
Ahoj holky moje, všem Vám moc děkuji za podporu. Včera jsem byla pro jistotu u gynekologa, protože jsem se necítila, ale jsme obě v pořádku. Jsou to jen nervy. Ještě zítra zvládnout pohřeb. Spousta lidí mi říká, že bych neměla jezdit, ale já musím. Jsem nejstarší vnučka, babička mne vypiplala z 2 kg miminka s rozštěpem a zápalem plic. Každé prázdniny jsme tam byli všichni a těch lumpáren, co jsme se nadělali. A nikdy ani slovíčko výčitky, nikdy žádné žalování. Já vím, že tahle smrt je krásná a je i vysvobození. Prababička měla tu samou chorobu a byla posledních 6 let ležák, který dělal vše pod sebe. Když jsme teď (posledních pár let) přijeli k babičce, tak někdy poznala všechny a někdy jen 3 lidi, mého otce, mou sestru a mne. Mne dokonce i po telefonu a to vždy. Proto tam musím, rozloučit se. V obřadní síni si sednu ke dveřím, abych mohla kdykoliv odejít ven a budu myslet na Šárku, že jí nesmím svým trápením ublížit, protože babička by to tak nechtěla. A až bude na světě, tak jí babičce zajdu ukázat. Je to její první pravnučka. Zatím má jen samé chlapy. Je to symbolika, já první vnučka a moje dcera první pravnučka. A to jsem neměla děti jako první. Ještě jedno děkuji. Ozveme se, jak jsme to úspěšně zvládly.
Milá juli,je to moc smutný když nám umře blýzký člověk.Plně s Tebou soucítím.Nevím kolik měla babička roků,ale měla krásnou smrt.Bude asi dlouho trvat než se bolest zahojí,ale zbudou ti na ni aspomˇkrásné vzpomínky.Přeji též hodně sil.
Juli, úpřimnou soustrast, každý odchodo blízkého člověka bolí, čas to nezahojí, snad jen tu bolest zmírní. Hlavně se drz kvůli miminku, potřebuje tě. Moje babička mýho druhýho syna taky nepoznala, zemřela když jsem byla v osmým měsíci. Pustili mě v pátek z rizikovýho z nemocnice a ona zrovna ten den umřela. Nebyla jsem ani na pohřbu, moc jsem chtěla ale lékaři byli proti. Dodnes mě to mrzí ale muselo vyhrát zdraví mimča. Byla jsem s ním pak v kočárku zapálit svíčku a ukázat jí ho. ted jsem to asi napsala hloupě, ale prostě jsem to tak cítila. Dost lidí mě za to “odsoudilo“, že do roka se s kočárem nesmí na hrbitov, ale já jsem si nemohla pomoct. Přeji hodně hodně sil a zdravé a krásné miminko
Julie, soucítím s tebou…
Zapal si svíčičku, jestli ti to pomůže, rozluč se sama s babičkou a uchovej si ty krásné chvilky. Bude tak stále s tebou.
Úplně tě chápu a cítím s tebou. Je to strašně smutné když nám umře někdo blízký. V dubnu to budou 3 roky, co mi zemřela maminka. Bylo jí teprve 53 let a zemřela náhle ve spánku na selhání srdce, aniž by ona nebo nikdo jiný tušil, že je nějak nemocná. Je to hrozná bolest. Nevěděla jsem do té doby, že psychická bolest opravdu bolí. Já jsem se s tím dodnes nesrovnala a nejvíc na světe bych si přála abych se s ní mohla alespoň rozloučit. Myslím že se s tím nikdy psychicky nevypořádám. Když si na ní vzpomenu tak se mi hrnou slzy do očí. Chtěla bych jí toho tolik říct, chtěla bych jí ukázat svého ročního synka. Snad každou noc se mi o ní zdá. Tak alespoň žije v mých snech. Bude asi těžké se s tím vyrovnat. Proto ti přeji hodně síly, snad se ti to podaří.
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.