Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Potřebuji se vymluvit
Ahojky, tak od rána řvu a řvu a řvu. Přes sms, jsem se dozvěděla, že včera v 11 večer mi zemřela babička. Já vás tím nechci otravovat, chci se jen vypovídat. Byla to babička s velkým B. Když jsem měla problematické období puberty a s rodiči si tak docela nerozumněla, tak jsem jezdila právě tam každý víkend. Byla to taková oddechovka. Když jsem se seznámila s manželem, tak jsme jezdili na rande k ní každých 14 dnů. Měli jsme to oba na půl cestě. Jako děti jsme u ní mohly dělat vše a nikdy se nezlobila. A to nás měla 6 vnoučat. Teď 3 pravnuky a těšila se na další dvě pravnoučata – od bratrance v dubnu a ode mne v květnu. Už je bohužel nepozná. Fyzicky na tom byla naprosto v pořádku, ale měla Altzheimerovu nemoc. A už v dosti pokočilém stadiu. Poslední dobou s ní byl život pro dědu očistcem. Na stará kolena se musel naučit vařit, prát, žehlit, uklízet. My jsme tam jezdili vyklízet skříně, protože tahala domů všechny možné krámy, které kde našla. Ale stále to byla babička, kterou jsme milovali. Zemřela ve spánku u televize. Bylo to rychlé a netrápila se. Ale strašně mi chybí!!!
Ahojky,moc mě to mrzí-je mi tě moc líto.Sama mám babičku -bude mít 75 let -mám ji ráda asi stejně jako mamku-moc se toho bojím.Ale jestli babička umřela ve spánku,je to ten nejkrásnější odchod co si člověk může přát.Určitě už nad váma drží ochranou ruku,myli na to co hezkého by ti řekla.A určitě by nechtěla aby jsi byla smutná.
Upřímnou soustrast, smrt někoho blízkého vždycky hodně bolí …
je mě to lito ale každy tam jednou odejdeme na tento svět pry čas všechno zahoji ale mužu ti jen řict že to tak neni uplně pravda těžko se s tim budeš vyrovnavat a pořad budeš citit bolest u srdička ale bud rada že měla oporu ve svem manželovi a měla krasny život ktery ji naplnil ja to u me rodiny řict nemužu tatinek mě zemřel je to rok a pul a bolest je pořad velka ale v manželsvi to hodně ošklivě skřipalo každy den rano chodil ke mě domu s nim se doma nikdo nebavil a mě ho bylo tal lito a doplatil na to měl ošklivou smrt a kdibych mu každy den neotevřela a nepozvala ho dal tak na tom světě vlastně nikoho neměl bud rada že tva babička měla štastny život a krasnou smrt nic lepšiho ji potkat nemohlo kdyby tpěla při umirani byla by bolest mnohem horši a psychicky bys na tom byla mnohem huř ja sem si tim prošla a je to hrozne
Julie tak to je mě moc líto.Hlavně hodně sil nejhorší to bude na pohřbu. Hlavně dávej pozor an sebe kvůli mimi a neboj babička je při Vás a určitě vše ví.Tak vidím že holky to tu napsaly taky.Mě takové téma vždy hrozně rozhodí je to to nejhorší co snad může být!! Drž se!!
Julinko, je mi to moc líto, drž se! Vše už holky napsaly, já se přídám – věřím, že babička vidí, co děláte a jak se vám vede:-)
Juli, je mi to moc líto… :((( Vše podstatné už tu bylo řečeno… naše tchyňka umřela taky docela rychle a relativně bezbolestně, vím, že to bolest moc nezmírní, ale aspoň pro ten pocit, že se netrápila… Přeji tobě i tvým blízkým hodně sil, abyste to zvládli. Drž se už kvůli miminku, neboj, babi o něm ví… A kdyby něco, zase piš, od toho tu jsme!!!
Julinko,drž se…nic se nedá dělat,vybreč se,pomůže to.
Naše babi s velkým B odešla před 5měsíci..v neděli jsme byli s mamčou zapálit svíčku…chybí mi pořád,stráááááášně moc….ona bojovala rok se smrtelnou nemocí…bylo těžké dívat se na ni…byli sme s ní a mohli se rozloučit…ale trpěla…
Moc s Tebou soucítím.K
Juli, potřebovala ses vypovídat, kam jinam bys svojí bolest mohla napsat. Je mi to líto, ale na druhou stranu, u této choroby je konec vážně dost těžký, je nutné to brát tak, že babičku už nic netrápí. Taky jsem to zažila, je tři roky zpět, co děda odešel, nepoznal svou pravnučku – narodila se čtyři měsíce po jeho smrti, přitom vím, že by jí strašně miloval, stejně jako oba moje kluky.
Mysli na svojí holčičku, že jí budeš o babičce vyprávět, jako to dělám já, i když dědu nepoznala, na všech fotkách pozná, že je to on.
Vím jak ti je… Čtu to a zase bulím jak želva… Jsou to už 4 měsíce, ale stejně je to pořád živé a bolí to. A to, že smrt byla rychlá a bezbolestná tu naši bolest stejně neutiší. Strašně moc mi chybí a živě si vybavuju, jak jsem doufala, aby se svého prvního pravnoučka dočkala. Povedlo se jí to. Užívala si ho ale jen necelý rok…
Posílám ti hodně síly. Drž se a mysli na miminko. Potřebuje veselou a šťastnou mamču. I když to jde strašně těžko…
Juli, vůbec neotravuješ, co tě to napadá… Já taky vím, jak ti je, umřela mi babička na leukemii, která jí napadla míchu, dlouho na to nemohli přijít, proč tak strádá, a pro dědečka to byla čirá hrůza, milovaná babička se měnila před očima k nepoznání, ne jen fyzicky ale hlavně duševně, nebudu to rozepisovat, samotné mi z toho není dobře a už je to deset let… Trvalo měsíce, než v tom nejhorším stavu opustila tenhle svět, věř mi, není větší útěchy, než že Tvá babi odešla v klidu ve spánku,důstojně, bez agonie. Časem největší bolest přejde, ale není téměř den, kdy bych si na babičku nevzpomněla, a tak to má být, v srdíčku zůstane. Jen nejvíc mě mrzí, že nepoznala mé holčičky, svá první pravnoučata…