Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výchova autoritativní X liberální
Ahoj holky, jakou výchovu zastáváte, jak své děti vychováváte? Jste přísní rodiče nebo děti mohou vše? Máte model od sebe z rodiny?
Já si v souvislosti s liberální výchovou vždycky vzpomenu na svou kamarádku, dělala au-pair v Německu. Byla z toho na mrtvici, říkala, že to co děti řeknou a udělají rodičům, kteří to přejdou bez jakéhokoli pozastavení, bylo neuvěřitelné. Nejsem pro mlácení dětí, zbytečné řvaní na ně, ale důslednost, limity a vyžadování dodržování pravidel předejde spoustě problémů v dospívání i dál.
Tak já zastávám názor, že je důležité být hlavně důsledná…. Děti potřebují hranice a limity, za které nejdou-to jim dává pocit bezpečí…. A jak říká Brmbulka, povolit se dá vždycky.. nikdy se nám nestalo, že by se kluci v obchodě vztekali, v zásadních věcech neposlechli… Oba jsou velcí mazlíci a vědí, že je i přes občasnou přísnost milujeme…Bez problémů…
S výsledky liberální výchovy se setkávám ve škole takřka denně-a řeknu vám, někdy je to fakt nářez….
K vyhazování hraček jsem taky měla svůj postoj – postavila jse prázdný odpadkový koš a už to lítalo. V to chvíli se nechaly děti přemluvit k aktivitě.
Jinak u nás probíhá spíš přísnější výchova, žádné dítě velitel. Rozhodují rodiče, ne děti. Nejsem žádný tyran, ale poslouchat se prostě musí a když něco řeknu, chci, aby to děti respektovaly. Jak píše Jarmuschka, zvášť když je dětí více pohromadě 2 a víc, to být řád prostě musí. Je pravda, že jsou moje děti taky považované za vychované a slušně vedené. Naštěstí nikdo z těch, kdo je chválí, je nezažil, když se je snažím zklidnit. To by koukali, ale prostě na veřejnosti většinou sekají latinu a takové ty scény, kdy je dítě někde nezvladatelné, se nás naštěstí netýkají.
Vzhledem k situaci, kdy jsem na starší dcru byla až moc měkká, všechno jsem jí dovolila a bezmezně věřila ( přiznávám, že z velké části její chování je moje vina), tak u syna tuhle chybu neudělám. Budu přísná matka,neříkám, že ho budu řezat od rána do večera, to tedy moc neuznávám, ale být přísná není jen o tom. Takže budou u nás určité „zákony“, žádná měkota.
jj vyhazovani hracek do kose u nas taky probehlo s uspechem….ale jeste uspesnejsi bylo hazeni hracek z okna:)….kdyz si je neumi uklidit…at si pohraji jine deti…kos je prece jenom doma…a nikdo je nevezme…ale venku?..tam by byly hned fuc:))
a jen tak mezi nami devcaty….pozdeji jsem zastavala nazor…je to vas pokoj…hracky mejte kde chcete…v nem…ne mimo…v hale…obyvaku a tak…
a heslo Haliny Pavlovske: BORDEL V BYTĚ…..ŠŤASTNÉ DÍTĚ:)
Jé, Vlaďko, to je nápad, vyhazovat hračky do koše 🙂 Já jsem je zatím schovávala, ale to nemělo velký úspěch 🙂 Jinak já jsem taky spíš přísnější, ale někdy se řídím zásadou: Lepší drobné ústupky než vážné komplikace :-))) Teď v těhotenství jsem taková dost nedůsledná, povolujou mi často nervy , někdy nad něčím naopak mávám rukou, protože je mi tak blbě, že preferuju klid. Snad se to zlepší 🙂
Jinak liberální výchovu moc neuznávám, myslím, že děti potřebují limity a hranice.
Jo a ještě jsem se chtěla pochlubit: MALÝ SI KONEČNĚ UŽ NĚKOLIK DNÍ UKLÍZÍ HRAČKY:-)))))) Povedlo se mi to. Stálo to dost vztekání, nakonec jsem začala jakože vyhazovat hračky do koše, od té doby není problém a malý uklízí.
Moc to nepatří přímo k tématu, ale musela jsem se pochubit.
Ahojky, tak já přísná jsem, musím, malý by mě jinak neposlouchal, nejsem nějaká „hrozná matka s prutem v ruce“, dost mu dovolím, ale jsou meze, které dodržuju, je fakt, že malý mi nedělá scény v obchodě (sám si dá auto na pás a řekne koupime a čeká až zaplatím, i s jídlem, zásadně mu nedávám jídlo v obchodě, až zaplatím, tak jo a un vždycky čeká), dá mi ruku, když jdeme přes cestu – venku je zkrátka fakt hodný (po dobách vztekání, utíkání – naučil se dodržovat pravidla) v obchodě si ho prodavačky vychvalují, jaké je hodné dítě, ale doma je to dílo, sice poslechne (až na některé situace), ale kolikrát se to neobejde bez vzteku. Někdy kňaučí už jenom proto, že se nudí. Malý se mě sice neptá jestli může, ale kolikrát řekne, co chce a čeká, co řeknu.
Myslím, že je lepší zezačátku dítě vychovávat přísněji (ale i s oceňováním úspěchů dítka, mazlením a pochopením) a až bude mít rozum, tak mu povolit uzdu.
Jinak mě se taky líbili postupně tající lidi.
Někdy si sama říkám, jestli nejsem moc přísná (a dokonce už jsem se setkala s jistým pozastavením se nad mou přísností ze strany jiných maminek), ale ono to s dvojčaty (a s našimi dvojčaty obzvlášť) asi ani jinak nejde.
Na druhou stranu se ale nebráním a s holkama blbnem, kočkujem se, a taky hodně mazlíme (když chtějí – Lu občas přijde se slovy „pomazlit teď“ – doslova…).
A přináší to své ovoce – holky jsou ve srovnání s ostatními dětmi fakt poslušné. A „rozumné“. Všichni je chválí.
Chodí se mě na spoustu věcí ptát, jestli můžou. Většinou není důvod nepovolit.
Ještě dokázat, aby nebyly v budoucnu „poslušné“ v nevhodných situacích (když by potkaly někoho s ne dobrými úmysly…)
Pamatuji si s dětství, že jsem měla mnohem raději dospěláky, kteří byli od začátku třeba i dost přísní a postupně „táli“. Byli mi milejší než někdo, kdo mi zpočátku „mazal med kolem pusy“ a když jsem jen využila situace, tak pak chtěl najednou vychovávat
leenco…no zadelalas si na pekny problem:)))))
ja reknu jen jedno…polevit se da vzdy…ale pokud jste jak medicek a vysvetlujete a vysvetlujtete..a naucite si deti na to ze rikate vse trikrat…uz nikdy nepritahnete:)
tudiz idelani je byt velmi autoritativni(a hlavne duledni!!!!!)…s prvky liberalismu a demokracie:)
toť muj nazor toť má rada:)