Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výchova autoritativní X liberální
Ahoj holky, jakou výchovu zastáváte, jak své děti vychováváte? Jste přísní rodiče nebo děti mohou vše? Máte model od sebe z rodiny?
Tak já si taky nemyslím, že liberální výchova je nejlepší řešení… všichni vidíme, kam to „vyspělé“ společnosti s liberální výchovou dopracovali… Umím být hodně přísná, umím docela zařvat (Lenous :)) když je to nutné (někdy jsou taky jak utržení z řetězu a mírný tón ignorují). Ale myslím si, že děti potřebují obrovskou dávku lásky, mazlení atd. – a toho naši kluci dostávají taky vrchovatě, takže i když jsem někdy „za tu zlou“, vědí, že je máme rádi bez podmínek, prostě jen proto, že jsou naše děti a že jsou… U Davídka jsem byla někdy taky docela bezradná (vztekal se, dělal si, co chtěl, nic nepomáhalo), ale důslednost a láska ruku v ruce se asi vyplatily, protože už je to s ním o 70% lepší, z období vzdoru pomalu vyrůstá a je to správný chlap, který se umí přizpůsobit rodině jako celku 🙂 V okolí naše děti taky platí za slušné a vychované, tak snad si to nepokazí… Co se týká fyzických trestů, sem tam nějaké lupnutí po zadku nebo výchovný pohlavek jestě nikomu neublížil a z mé zkušenosti je to kolikrát lepší než dlouhé vysvětlování. Jak píše Lenous, kde je víc dětí, nějaký řád být musí, aby se to nezvrhlo v anarchii 🙂 Tož tak, u nás spíš trochu autority, řád a hódně mazlení .)
Vladi a pak, že dnešní děti jsou vzteklejší… Nejsou. Jen je toho na ně prostě moc :-))) Já bych tu televizi a počítač nejraději vyhodila z okna.
Jo a ještě jsem chtěla napsat, já jako dítě jsem měla i celý botník pod oknama:-))
Já ještě ke vztekání. VlaďkaP někde psala, že její Terezka je víc vzteklá, když jí pouští televizi. Zkoušela jsem to podle ní, televizi jsme dva dny nepouštěli (jenom na chvíli před spaním) a malý je fakt poslední dva dny v pohodě a vztek je minimální. Možná to fakt nějak působí (i ty pohádky), zkusím to ještě pár dní a uvidíme, jak to bude pokračovat. Jenom ještě chci říct, že malý hyperaktivní není.
Souhlasím s vámi, autoritativní s prvky liberality. A důslednost! Syn je taky dost hodný, když to porovnám s dětmi, které vídám. Sousedi v domě i lidi třeba na nákupu ho chválí. Ale občas má „svůj den“ a tím pádem i já… Dnes jsem byla fakt důsledná – syn vzal kámen a dal ho na chodník. Tak jsem opakovala, aby ho dal zpět, několikrát, ale DAL! A kolemjdoucí paní mě pochválila za důslednost, to mě potěšilo 🙂
Já myslím, že to vysvětlování je lepší až u dětí školou povinných – když jsem učila, hodně jsem s dětmi mluvila (1.st). Měli jsme skvělý vztah, hodně mi říkaly.
za ní
Vířenko, to abyste odchod sousedů ale pořádně oslavili!!!! :-)))
„a taky jim neustále projevovat lásku“ SOUHLASÍM… Když jsem unavená a děti to „nechtějí pochopit“ :-)) tak pak se občas stane, že jsem naštvaná a držím to v sobě… Do Terezky v tu ránu jako když střelí, začne provokovat (já jí odkážu do koupelny). Pak si spolu večer v klidu sedneme a z ní vyleze, že Honzíčka mám ráda a jí ne…. Jenže když ono je to tak, že Honzíček vydrží alespoň chvíli sedět…
No, Terezka sice občas „bouchne“, ale nedělá venku žádné výtržnosti a ve školce, ani na veřejnosti s ní nejsou problémy (tedy když nepočítám hlučnost a to že běhá, ona neumí mluvit potichu). Včera jsem byla v krámku. Holčička (tak 4 roky) šla s maminkou nakupovat, vylezla si na pult, takže já jsem musela ustoupit a stoupnout si na ní a tak jsem mluvila s prodavačkou – ani jsem neviděla na to co chci 🙁 A maminka na ní roztomile „Tak slez, to se přece nedělá“ A dítko nic…. To jsem celkem koukala 🙁
Souhlasím s Brmbulkou, autoritativní výchova s prvky liberalismu je i moje zásada. Zatím se mi to celkem vyplatilo, i ten nejmladší dvouletý je celkem v pohodě, většinou poslechne a okolí ho chválí. Moje sestřenice má kluka o 2 roky staršího a to je postrach. Ale může si za to sama, protože je nedůsledná. Prý na to nemá nervy. No, já zase nemám nervy na nevychované dětičky. Akorát občas si starší dcery stěžují, že je nás nedostatek demokracie, tak jim vždycky odpovídám: „Kam bych s demokracií přišla?“ Zatím s tímhle přístupem zvládáme i bující pubertu, tak snad nám to vydrží. Pavla
Já si myslím,že by měly být určité hranice,aby děti věděly co si můžou dovolit a co ne.Být jak píšete důsledný,možná i trošku přísný,ale taky umět děti pochválit(což je veice důležité) a taky jim neustále projevovat lásku.Já jsem byla na své starší holčičky možná dost přísná,ale přineslo to svoje ovoce.Nikdy neodmlouvaly a u té nejstarší,(18)jsem ani nepostřehla nějakou pubertu.Dnešní vztah je mezi náma kamarádský,hodně se mi svěřuje a je to moje zlatíčko,a taky velká chůva.Jednou z ní bude skvělá mamina.Ta prostřední byla zase odmalička strašně hodné a samotářské dítko.Kam jste ji posadily,tam jste ji našly.Tet´je to takový malý introvert a puberták ,ale jádro má dobré,(pokud se nezkazí).A tu malinkou pro změnu všichni moc rozmazlujeme.Budu muset zbrzdit.Ale,když se na vás podívá těma svýma kukadlama a řekne máma, no neroztály byste.Asi jak člověk stárne,tak vidí všechno úplně jinak,než za mlada.Tak uvidíme,jak vychováme toho našeho mazánka.
Holky, souhlasím, taky si neumím představit, že děti straším nebo jim lžu (to naštěstí, protože Tom je na lež přímo alergický a každý, koho přistihne, okamžitě ztrácí jeho důvěru). Koupelna nám fungovala asi tak jako Vlaďce – samota bez možnosti se extra zabavit. Nezamykám, jen zavírám, samozřejmě rozsvíceno. Sousedi se odstěhovali před Štědrým dnem, takže zase můžu výchovou vyvolat hlasitý odpor dětí, který potom přejde v pochopení a spolupráci :-))
Ale až do krve jsem pochopila pravdu, že výchovou dětí se vychovávají především rodiče :-))).