Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nový sport matek nebo opravdová krize?
Manžel přišel domů a hned ve dveřích se mě ptal, zda má na čele napsáno něco v tom smyslu: Rád každému pomůžu..apod.
Už poněkolikáté se mu totiž stalo, že ho na ulici zastavila maminka s kočárkem a žádala peníze na jídlo pro své dítě.
V první případě to bylo přímo na Sunar, paní stála kousek od lékárny a nežádala přímo peníze na ruku, ale zda by jí manžel požadované mléko zakoupil.
Manžel vyndal peněženku a paní dal 200,-Kč.
Evidentně se ho to určitým způsobem dotklo, protože když přišel domů, jeho první otázka byla – Kolik stojí Sunar?
Koukala jsem jak z jara a odpověděla, že opravdu nemám tušení a nač to chce vědět. Měl prostě obavu, zda 200,-Kč na UM stačilo.
Nedávno to bylo znovu a včera opět. U parkoviště, mladá paní s dítětem v kočárku, že mají děti hlad, nemá na jídlo atd..
Vždy to byla jiná, spíše mladší maminka, normálně vypadající i přiměřeně oblečená, nikoliv tedy nějaký bezdomovoc apod.
Musím říct, že mne se to ještě nikdy nestalo. Má mamžel prostě “smůlu“, nebo se maminky zaměřují právě na muže?
Poprvé prý ani nevěděl co odpovědět, nyní už s paní prohodil pár vět a mj. doporučil obrátit se na sociálku, nebo domov pro matky v tísni, který u nás ve městě máme.
Sama nevím jak bych reagovala. To je přece něco jiného, když vidíte přímo to dítě v kočárku. Neměla bych to srdce matku odmítnout, jak se znám.
Věřit, nebo nevěřit? Stalo se vám něco podobného? Jak byste se zachovali vy? A vůbec, měli byste odvahu takto zastavit na ulici cizího člověka?
jen tak zběžně jsem četla co psaly ostatní holky, já to také chápu jako žebrání a to dost šikovnou formou na děti to každeého vezme za srdce….tohle se mi nestalo, ale zase se mě stalo, že u paneláku mě zastavil chlap s lístkem, že je hluchej a potřebuje na autobus…..nedala jsem příjde mi to zneužívání těch kteří opravdu postižení jsou a ty podle mne se snaží jinou formou si pomoci a né takhle to by pro ně bylo ponižující…..tohle jsou podle mě vychcánci co to zkouší a u někoho mají úspěch……můj chlap by také možná dal je to měkota, jekota, blekota :-))
Holky, nečetla jsem předchozí příspěvky, ale já bych peníze nedala, natož 200,- Kč. Pořád bych měla pocit, že mě někdo okradl. Peníze na charitu dávám, ale ne takhle. Posílám i vyřazené oblečení a hračky, prostě jde přispět jinou formou a paní by se měla obrátit na úřady s pomocí v hmotné nouzi nebo něco podobného. Já mám bohužel vždy pocit, že si takto docela slušně vydělávají, vemte si třeba, když jí každý den dají 3 lidi po dvou stovkách, kolik to dělá měsíčně…
Peťko, přesně tak, člověku to většinou dojde až po akci. Když jsem nad tím tak přemýšlela, asi bych reagovala podle pocitu, i když vím, že to není spolehlivé na 100%. Něco člověk přecejen pozná. Většinou stejně vyhrabu z kapsy nějaké drobné. Takže moje teorie se s praxí zcela neshodují.
Jednou se mi stalo, že mi chybělo 10 Kč na autobus, bylo to velmi dávno, jela dražší linka a prostě mi nezbylo. Vysomrovala jsem to od pána na nástupišti, ale tak trapně mi nebylo snad opravdu nikdy v životě. Musela jsem být rudofialová, zapotila jsem se šíleně a klepala jsem se celou cestu. Bylo to tak strašné, že bych udělala všechno, opravdu všechno, než bych se uchýlila k této zoufalé možnosti. Br, jen ta vzpomínka.
Jenom tak naokraj. ČR je známá složitým sociálním systémem. Znám pár kamarádek, které měli velmi ale velmi velké potíže, když zůstaly samy s dítětem, aby dostaly jakýkoli příspěvek ať už na bydlení nebo na dítě, když otec neplatil alíky. Asi takhle, kdybych zůstala sama s dítětem, neměla dobrosrdečné příbuzné a dítě mělo hlad, tak než na sociálku si stoupnout mezi “kikiny“, tak raději jednorázově zvolím tuto cestu a pak samo budu hledat řešení. Víte jak to je, když budete tmavší dají vám příspěvek šmahem, ale jak tomu tak není, tak si projdete obštrukcema a ještě na vás budou koukat, že ožebračujete stát.
Jak jsem psala, kdyby mě někdo požádal o hmotnou věc, jako je jídlo, tak s tím nemám problém, ale peníze nedávám. Jak jsem psala, tak v PL už po dvakrát žebrajicí žena žádala o chléb, tak jsem jí ho dala.
Ano najdou se tací, kteří si na tom dokáží dobře vydělat, ale myslím, že se mezi nimi najdou i tací, kteří v danou chvíli neumějí situaci jiným způsobem řešit. Asi jsem moc dobrosrdečná :-))
přiznávám,že s tímhle jsem se ještě nesetkala..myslím,ženu s dítětem jak žebrá na ulici sunar a jsem z toho tak nějak v šoku:-( tohle mi už vážně připadá síla…pochybuju,že když jí 5 lidí dá 200 kč tak si nakoupí zásoby jídla a sunaru nebo plen na měsíc.to totiž může udělat i z rodičáku..nezlobte se na mě,ale máme azylové domy,příspěvky,rodičák..není nutné citově vydírat ostatní a ještě pěkně fikaně s dítětem v náručí a vyberu si chlapy,nejlépe ty,co vypadají,že dítě doma mají a tak ví jak to chodí:-(
Tak mě se nedávno stalo něco podobného. Čekala jsem s dcerkou na nádraží a jedli jsme pizu a přišel za námi takový divný chlápek ,vůbec nevypadal jako bezdomovec, mohlo mu být tak kolem 30 nebo i trochu víc a zeptal se mě jestli bych mu kousek té pizi nedala. Já jsem mu kousek ulomila a se smíchem podala poněvadž jsem si myslela že si dělá srandu ale on ji přede mnou snědl, to bylo teda něco D.D
P%etko nezlob se,ale tvuj prispevek me rozesmal,ma fantazie pracuje naplno a predstavila jsem si tveho manzela jak stoji z vyrazem ve tvari ve dverich a pídí se zda penize stacili
Na jednu stranu je to smutne pokud ta maminka byla opravdu v tizive situaci
Me se to jeste nestalo,kdyz nepocitam zname firmy v Jablonci,kteri zebraji a je o nich verejne zname ze to jdou ihned propit do hospody,tak tem z prominutim nic nedavam,ale pokud by me oslovila nejaka maminka s malinkym deckem asi bych ji pomohla,takove veci me zase nenechavaji chladnou.
To se mi taky ještě nestalo, ale já si naopak sebe představit dokážu. Po vyčerpání všech možností, jak se o dítě postarat, bych šla prostě žebrat, ale věřím, že by na to nedošlo, že bych si poradila jinak. Jenže člověk nikdy neví, do jaké situace se může dostat, mě by prostě bylo víc nepříjemné nechat dítě hladové, než někomu říct o jídlo.
Teda, to jsem se přehmátla a odeslala předčasně! Mělo tam být: že jsem taky dnes nic teplého nejedla a ani neplánuju a když mám hlad, vezmu za vděk i rohlíkem. Poté následovaly ty nadávky…:-)
I já byla oslovena. Starší paní před nádražím. Prý od rána nejedla a má hlad a jestli bych jí nedala na jídlo. Měla jsem v tašce nákup, nabídla jsem jí teda rohlík. Prý potřebuje něco teplého, půjde si koupit polévku. Povídám, že já dnes takNásledovalo tolik nadávek, že jsem to nikdy neslyšela.