Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nový sport matek nebo opravdová krize?
Manžel přišel domů a hned ve dveřích se mě ptal, zda má na čele napsáno něco v tom smyslu: Rád každému pomůžu..apod.
Už poněkolikáté se mu totiž stalo, že ho na ulici zastavila maminka s kočárkem a žádala peníze na jídlo pro své dítě.
V první případě to bylo přímo na Sunar, paní stála kousek od lékárny a nežádala přímo peníze na ruku, ale zda by jí manžel požadované mléko zakoupil.
Manžel vyndal peněženku a paní dal 200,-Kč.
Evidentně se ho to určitým způsobem dotklo, protože když přišel domů, jeho první otázka byla – Kolik stojí Sunar?
Koukala jsem jak z jara a odpověděla, že opravdu nemám tušení a nač to chce vědět. Měl prostě obavu, zda 200,-Kč na UM stačilo.
Nedávno to bylo znovu a včera opět. U parkoviště, mladá paní s dítětem v kočárku, že mají děti hlad, nemá na jídlo atd..
Vždy to byla jiná, spíše mladší maminka, normálně vypadající i přiměřeně oblečená, nikoliv tedy nějaký bezdomovoc apod.
Musím říct, že mne se to ještě nikdy nestalo. Má mamžel prostě “smůlu“, nebo se maminky zaměřují právě na muže?
Poprvé prý ani nevěděl co odpovědět, nyní už s paní prohodil pár vět a mj. doporučil obrátit se na sociálku, nebo domov pro matky v tísni, který u nás ve městě máme.
Sama nevím jak bych reagovala. To je přece něco jiného, když vidíte přímo to dítě v kočárku. Neměla bych to srdce matku odmítnout, jak se znám.
Věřit, nebo nevěřit? Stalo se vám něco podobného? Jak byste se zachovali vy? A vůbec, měli byste odvahu takto zastavit na ulici cizího člověka?
Ano, já bych se taky třeba snažila s matkou promluvit a zjistit co a jak. Jenže znáte to? Většinou až po akci člověku dochází, co měl říct a jak se měl zachovat.
Manžel pospíchal a rozhodně se mu nechtělo chodit s paní do lékárny a nakupovat Sunar.
Chlap přeci jen bude takovou situaci řešit jinak, to je jasné. Takže prostě vytáhl peníze. Doma, když mi to vyprávěl, když se to stalo poprvé, bylo na něm vidět, že ho to určitým způsobem oslovilo a nebylo mu to lhostejné.
Včera už měla ona paní smůlu, prohodil s ní pár vět, ale peníze jí nedal. Pak nad tím taky přemýšlel, ale těžko soudit. Sama nevím, jak bych se zachovala. Myslím si, že bych se snažila zjistit víc. Pokud bych pospíchala, asi bych to taky nechala a letěla dál. Záleží na situaci.
Dle vašich komentářů koukám, že se i takové věci dějí a není to nic neobvyklého. Možná vy, co chodíte na Karlák a Václavák, jak píše Ivča, jste víc “otrkané“ a takové věci vás nechávají v klidu. Já nad tím vždy tak přemýšlím, možná až nezdravě.
Keenspeed, to jsem ráda, že jsi se pobavila. 🙂
Ivčo, je fakt, že můj postoj dost formoval delší pobyt v Praze. Kdysi jsem nějakého bezdomovce pozvala na guláš a pivo, občas někomu dám cigaretu, ale o jídlo si mi nikdo neřekl. Taky bych mu ho šla koupit.
Naposlouchala jsem se příběhů od různých existencí dost, ale bylo mi bližší, když mi někdo řekl “kup mi pivo“, než když cizinky posílaly děti, které vztahují ruce. Je mi líto těch dětí, ale vím, jak ty peníze končí. Slušný člověk s rodinou má dost možností, jak neumřít hlady. Rozhodně se nebráním dát někomu věc, kterou potřebuje.
Peťka : nezlob se, ale mě to rozesmálo… jelikož se známe osobně, živě jsem si představila, jak ti to manža oznámil..:-) a prostě se tu usmívám.
jinak nevím nevím, co bych udělala já na jeho místě.
Tak to se mi jěště nestalo,ale asi bych šla s tou paní do obchodu a koupila jí nějaké jídlo nebo o co by si řekla.A snažila se zjistit proč je v takové situaci.Nechtěla bych se dostat do takové situace.A peníze bych nedala.Tak trochu souhlasím s Danniellou
Nevadí mi poskytnout někomu, kdo to potřebuje hmotnou věc. Stávalo se mi např při nákupech v PL, že žádali o peníze na chleba pro děti a pod. Vždy jsem zásadně nabízela onen chleba nebo cokoli jiného a ten kdo to skutečně potřeboval jím nepohrdnul a já věděla, že pomoc šla správným směrem. Peníze nedávám. Takže pokud by mě oslovila matka s dítětem, že nemá na sunar, tak bych jí ho koupila, ale peníze bych nedala.
No, mě se tohle (tedy tento konkrétní případ) nestal. Ale taky si myslím, že si žena vybere muže a naopak. Každopádně, já vím, že bych tohle nikdy neudělala. Taky bylo (naštěstí je to dávno pryč) období, kdy jsme neměli peníze, ale v životě by mě nenapadlo tohle, jít žebrat. To, že s sebou vezme dítě je, jak tu bylo řečeno, a podle mě, citové vydírání – málokdo odmítne. Já bych tedy odmítla, a můžete mě mít za necitu, ale kdoví jak je to doopravdy. I hezky oblečená maminka, udržovaná atd., může být feťačka, která dá peníze za rodičák za drogy a pak dělá tohle – a že stačí vyjít na Karlák, Václavák apod., tam jich potkáte plno a do půlky byste to neřekli. Nebo chlast, automaty atd.
Mě se stalo asi před 14 dny – přijeli jsme s přítelem z nákupu, přítel vzal prcka a šel napřed, já pobrala poslední tašky z auta a zamykám a najednou se přede mnou zjevil chlap, čistý, na první pohled byste do něj neřekli opak. Že prý ho pustili z kriminálu a že nemá na ubytovnu, ať mu dám aspoň něco. Slušně jsem ho poslala do pryč. Evidentně čekal, až přítel zajde za roh, a pak se objevil.
Vzhledem k tomu, že tady v Praze na každém rohu číhá kde kdo žádající o peníze, tak bych taky mohla rozdávat a co pak. Prostě tohle žebrání já neuznávám.
Já taky občas někomu dám nějaký peníz, ale to citové vydírání mi prostě připadá neslušné.
Jo, a mému manželovi dokonce jedna stará a špinavá bezdomovkyně nabízela sex. Když přišel domů, bylo mu z toho docela ne moc dobře. Prý se za ním i nějaký kus cesty táhla a jmenovala různé praktiky, které nabízí.
To se mi stalo v sobotu naopak. Šla jsem s kočárem a zastavil mě starší pán, že je mu to trapný, je týden na ulici a jestli mu dám nějaký peníze na jídlo. Oblečený byl míň, než přiměřeně, hlas němel opilecký a mluvil hezky, takže jsem mu něco dala.
Taky myslím, že to jde řešit i jinak. Bezdomovcům, kteří někde jenom leží s nějakým kelímkem a čekají, nic nedávám, protože si za rohem většinou koupí víno z krabice.. Ten “můj“ vypadal, že se bude snažit.. 😐
Právě proto na to jdou přes děti, protože to dost lidí zasáhne. Podle mě je to zneužívání dětí k žebrotě.
Zase budu za bezcitnou, ale mě tohle spíš vytáčí. Kdo je na tom opravdu špatně, řeší to většinou jinak.
Me se nic podobneho nestalo a priznam se, i kdyby doslo na nejhorsi, asi bych nemela silu jit takhle nekam… nastesti, diky Bohu, mam materskeho mleka snad dost…