Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nový sport matek nebo opravdová krize?
Manžel přišel domů a hned ve dveřích se mě ptal, zda má na čele napsáno něco v tom smyslu: Rád každému pomůžu..apod.
Už poněkolikáté se mu totiž stalo, že ho na ulici zastavila maminka s kočárkem a žádala peníze na jídlo pro své dítě.
V první případě to bylo přímo na Sunar, paní stála kousek od lékárny a nežádala přímo peníze na ruku, ale zda by jí manžel požadované mléko zakoupil.
Manžel vyndal peněženku a paní dal 200,-Kč.
Evidentně se ho to určitým způsobem dotklo, protože když přišel domů, jeho první otázka byla – Kolik stojí Sunar?
Koukala jsem jak z jara a odpověděla, že opravdu nemám tušení a nač to chce vědět. Měl prostě obavu, zda 200,-Kč na UM stačilo.
Nedávno to bylo znovu a včera opět. U parkoviště, mladá paní s dítětem v kočárku, že mají děti hlad, nemá na jídlo atd..
Vždy to byla jiná, spíše mladší maminka, normálně vypadající i přiměřeně oblečená, nikoliv tedy nějaký bezdomovoc apod.
Musím říct, že mne se to ještě nikdy nestalo. Má mamžel prostě “smůlu“, nebo se maminky zaměřují právě na muže?
Poprvé prý ani nevěděl co odpovědět, nyní už s paní prohodil pár vět a mj. doporučil obrátit se na sociálku, nebo domov pro matky v tísni, který u nás ve městě máme.
Sama nevím jak bych reagovala. To je přece něco jiného, když vidíte přímo to dítě v kočárku. Neměla bych to srdce matku odmítnout, jak se znám.
Věřit, nebo nevěřit? Stalo se vám něco podobného? Jak byste se zachovali vy? A vůbec, měli byste odvahu takto zastavit na ulici cizího člověka?
Nevím, jak je to konkrétně s maminkami, ale když jsem ještě dojížděla do Olmika do práce, tak jsem si opakovaně na nádraží při čekání na vlak všimla mladé dívky (ale ta vypadala fakt jak bezdomovec), která se zásadně obracela se svou žádostí na muže.
Takže je to možné, že si tyto osoby vybírají muže.
Ale je to děs.
Manžel přišel domů a hned ve dveřích se mě ptal, zda má na čele napsáno něco v tom smyslu: Rád každému pomůžu..apod.
Už poněkolikáté se mu totiž stalo, že ho na ulici zastavila maminka s kočárkem a žádala peníze na jídlo pro své dítě.
V první případě to bylo přímo na Sunar, paní stála kousek od lékárny a nežádala přímo peníze na ruku, ale zda by jí manžel požadované mléko zakoupil.
Manžel vyndal peněženku a paní dal 200,-Kč.
Evidentně se ho to určitým způsobem dotklo, protože když přišel domů, jeho první otázka byla – Kolik stojí Sunar?
Koukala jsem jak z jara a odpověděla, že opravdu nemám tušení a nač to chce vědět. Měl prostě obavu, zda 200,-Kč na UM stačilo.
Nedávno to bylo znovu a včera opět. U parkoviště, mladá paní s dítětem v kočárku, že mají děti hlad, nemá na jídlo atd..
Vždy to byla jiná, spíše mladší maminka, normálně vypadající i přiměřeně oblečená, nikoliv tedy nějaký bezdomovoc apod.
Musím říct, že mne se to ještě nikdy nestalo. Má mamžel prostě “smůlu“, nebo se maminky zaměřují právě na muže?
Poprvé prý ani nevěděl co odpovědět, nyní už s paní prohodil pár vět a mj. doporučil obrátit se na sociálku, nebo domov pro matky v tísni, který u nás ve městě máme.
Sama nevím jak bych reagovala. To je přece něco jiného, když vidíte přímo to dítě v kočárku. Neměla bych to srdce matku odmítnout, jak se znám.
Věřit, nebo nevěřit? Stalo se vám něco podobného? Jak byste se zachovali vy? A vůbec, měli byste odvahu takto zastavit na ulici cizího člověka?