Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Máme doma leváka
Někde jsem četla, že „označit“ leváka není možné do až do předškolního věku, že teprve tehdy se děti vyhraní… Přesto si myslím, že Any je levák. A myslím si to už od jejích cca roku-roku a půl. Dokud si holky jen hrály s hračkami, nic jsem nepozorovala. No, asi jsem ji ani moc nesledovala – prostě si hrála s hračkou. Do očí mě to praštilo, když začaly holky kreslit (koupila jsem pro začátek kulatou pastelku) a zkoušet samy se krmit. Lu stále brala vše do pravé ruky, Any do levé. A tak je to dosud.
Švagrová je taky levák, i když je to sporné. Možná. Je mladší než manža. A když se manža učil do školy, psal úkoly, sedla si prý vždy proti němu a vše dělala zrcadlově. Když manža psal pravou rukou, ona zákonitě levou… Dneska je schopná dělat vše oběma rukama, ale preferuje levou.
Taky mě napadlo, jestli se Any „nenaučila“ zrcadlově ode mě – při jídle holky od začátku sedávaly proti mně – ale proč se tedy levorukou jeví jen Any, a ne taky Lu?
Ale sleduji to nejen u jídla či kreslení – když se holky zouvají, začíná Lu zpravidla pravou papučí, Any levou. Když svlékají tričko, chytá Lu pravou rukou levý rukáv, Any levou rukou pravý rukáv…
S manžou jsme oba praváci. Já tedy 100% – vše dělám pravou, levou ruku mám fakt levou (když jsem měla pravou ruku pár týdnů v sádře, byla to hrůza – už jenom levou rukou např. odemknout dveře bytu…). Třeba ostříhat si levou rukou nehty na pravé ruce. Použít při líčení levici – skoro nemožné…
Manža je v omezené míře schopen použít i levici.
Našla jsem si jedny stránky o leváctví a začetla se a koukala, co nás tedy asi s leváčkem doma čeká. Od naučení zavazovat tkaničky, používání kuchyňského náčiní apod.
A že budeme muset některé věci (nejen) do domácnosti pořídit speciálně pro leváka (jako první mě napadá škrabka a nůžky…) A že existují písanky pro leváky…
Virenko, já to taky neřeším jako nějaký problém, spíš se těším na dobu, kdy v tom bude jasno. Napadají mě různé otázky, třeba jak se psaním v první třídě, hlavně úkoly atd., ale možná o tom přemýšlím úplně zbytečně, uvidíme.
Dnes je přecejen výhoda, že se dají koupit věci, které dřív ani neexistovaly.
Dani, tak vidíš, jaký “jediný levák v rodině“? (Tedy, pokud je teta vlastní – potom je to sourozenec někoho z rodičů a tedy dost blízký příbuzný.) My máme jediného známého leváka – bratra mojí maminky, známý je proto, že se ho nepovedlo přeučit žádnou tehdy dostupnou metodou, ale snažili se hodně. U manžela na druhou stranu žádný viditelný levák široko daleko nebyl, takže výkřik – “po mně to mít nemůže“ mu vyvracet nemůžu. Ale v tom, co si náš Tomík v životě nese, je leváctví naprosto vedlejší, takže nebýt těch kliček, dávno to nikdo neregistrujeme :).
Virenko, taky myslím, že sucháče to vyřeší 🙂
Moje teta je levák částečně přeučený, zvládá většinu věcí včetně psaní oběma rukama.
Mám z toho takový pocit, že leváky málo vidíme právě kvůli tomu dřívějšímu přeučování, takže to skoro vypadá jako nějaká rarita, jenže ono jich je víc, než se na první pohled zdá.
U nás tohle rozdělení neplatí, všichni chlapi umějí normálně kličky, ten fígl s uzlem na kličkách jsem viděla poprvé asi před 3 roky právě u nějakého kloučka ve školce… Ale není nám to platné, Tom ten uzel na kličkách nezvládne, vždycky se mu nejmíň jedna rozpadne. Halt cvičit a cvičit. Sucháče to jistí :/
Ad kličky na tkaničkách – já mám pocit, že v naší široké rodině to funguje tak (jak z mé strany, tak z manželovy), že obtáčené zavazování praktikují převážně ženy a dívky, uzlík z “přeložených“ tkaniček zas kluci a pánové…
;o)
Tak mi máme obě děti levoruké.
U starší dcery jsem si také myslela,že je to tím,že sedím proti ní,ale zjistila jsem,že táta byl taky levák, než ho ve škole přeučily na pravou ruku.
Takže asi všude byl nějaký děda,praděda či babička,prababyčka.
K těm kličkám mě napadlo, zkoušeli jste to dělat tak, že si vezme do každé ruky přeloženou tkaničku (kličku) a udělá vlastně klasický uzel, jen je každá šňlůrka dvojmo? Je to prakticky stejné, jen se vyhne tomu obtáčení, prostě té klasické metodě. A pokud umí udělat uzel, mohlo by to jít. Pokud jsem to ovšem dobře vysvětlila.
Virenko, určitě počítám s tím, že se to nevyřeší hned, kdyby to bylo jednoznačné, určitě bych to dávno věděla. Jsou chvíle, kdy si říkám, že je pravák a naopak. Takže vyčkávám a víc pozoruju. Ale uklidnilo mě, že moc zmatky nenastávají. Asi dobře funguje to zrcadlové odezírání.
Jarmuschko, taky myslím, že ta zručnost může být lepší u leváka a příbor je taky téma. Naši (oba praváci) nám jako dětem dost strkali lžičku nebo jen vidličku, že je to jednodušší, když jsem se naučila jíst příborem, byla jsem doma nejvladší exot, protože mně to přijde nejsnazší příborem. Manžel se mi včera smál, jestli chci k těm jahodám se šlehačkou příbor. Takže i mezi praváky je to různé.
K těm tkaničkám – holkám je 5,5 roku, jedna je pravák, jedna je levák. Tkaničky si zatím nezavazuje sama ani jedna.
A co se příboru týče – Any (levák) se s ním spíš popasuje, Lu s příborem ještě není takový kamarád.
Dnes třeba jsme byly na výletě, na oběd si holky daly smažák. Any jsem část nakrájela já, zbytek si dokrájela ona.
Lu jsem musela nakrájet vše.
No, a je zajímavé, že Any je jakž takž schopná třeba stříhat pravou rukou nůžkami pro praváky (ten výsledek se zas až tak neliší od použití levé ruky a levorukých nůžek….)
Dani, pozorováním teď asi můžeš odkoukat nejvíc, ale asi budeš muset pozorovat delší dobu, příští měsíce až roky… Vyhraňování zejména u kluků může nastávat až těsně před vstupem do školy, nebo i potom… Ale s tím kreslením, Tomík ve 4 letech teprve pomalu začínal, takže nemáte žádné zpoždění. Možná za rok bude situace otočená na druhou ruku, ale taky ne úplně… Holčička ze sousedství musela před nástupem do školy na testy laterality, protože kreslila levou víc a pravou míň často – dělali testy, kterou jaksi víc úkonů snadněji a k té ruce ji potom v rámci první třídy doporučili vést… Holčička je teď podle maminky už vyhraněná levačka, ale do školy šla v 6,5 letech a pochyby tam tehdy ještě byly. Takže přeju hlavně hodně trpělivosti 🙂 Z jediného leváka v rodině strach neměj, oni si poradí, a kromě těch kliček, což je spíš úsměvné, na nic tak okatého nenarážíme… I škrabka na brambory univerzální mu problém nedělá 🙂
Samozřejmě nechci syna přeučovat, nechci ho zase ale vést k tomu, aby se choval jako levák, když v tom zatím nemám jasno.
Nemám žádné předsudky, leváctví mi připadá úplně normální, jen menšinové, něco jako zrzavé vlasy. I když to není přesné srovnání, určitě víte, jak to myslím.