Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Máme doma leváka
Někde jsem četla, že „označit“ leváka není možné do až do předškolního věku, že teprve tehdy se děti vyhraní… Přesto si myslím, že Any je levák. A myslím si to už od jejích cca roku-roku a půl. Dokud si holky jen hrály s hračkami, nic jsem nepozorovala. No, asi jsem ji ani moc nesledovala – prostě si hrála s hračkou. Do očí mě to praštilo, když začaly holky kreslit (koupila jsem pro začátek kulatou pastelku) a zkoušet samy se krmit. Lu stále brala vše do pravé ruky, Any do levé. A tak je to dosud.
Švagrová je taky levák, i když je to sporné. Možná. Je mladší než manža. A když se manža učil do školy, psal úkoly, sedla si prý vždy proti němu a vše dělala zrcadlově. Když manža psal pravou rukou, ona zákonitě levou… Dneska je schopná dělat vše oběma rukama, ale preferuje levou.
Taky mě napadlo, jestli se Any „nenaučila“ zrcadlově ode mě – při jídle holky od začátku sedávaly proti mně – ale proč se tedy levorukou jeví jen Any, a ne taky Lu?
Ale sleduji to nejen u jídla či kreslení – když se holky zouvají, začíná Lu zpravidla pravou papučí, Any levou. Když svlékají tričko, chytá Lu pravou rukou levý rukáv, Any levou rukou pravý rukáv…
S manžou jsme oba praváci. Já tedy 100% – vše dělám pravou, levou ruku mám fakt levou (když jsem měla pravou ruku pár týdnů v sádře, byla to hrůza – už jenom levou rukou např. odemknout dveře bytu…). Třeba ostříhat si levou rukou nehty na pravé ruce. Použít při líčení levici – skoro nemožné…
Manža je v omezené míře schopen použít i levici.
Našla jsem si jedny stránky o leváctví a začetla se a koukala, co nás tedy asi s leváčkem doma čeká. Od naučení zavazovat tkaničky, používání kuchyňského náčiní apod.
A že budeme muset některé věci (nejen) do domácnosti pořídit speciálně pro leváka (jako první mě napadá škrabka a nůžky…) A že existují písanky pro leváky…
Ad tkaničky:
No já četla radu pro rodiče praváky dítěte leváka – sednout si proti sobě a nechat dítě, ať se dívá (zrcadlově).
Chmjorko, to musí být náročné teda.
Jo a co se tkaniček týče, tak podle mojí maminy, já si tkaničky zavazovala už v jeslích sama, tak to nevím, jaké to je učit leváka zavazovat tkaničky. Ale můj chlap má problém tkaničky po mě rozvázat a říká to i moje mamina. Vždy když rozvazuje Ráďovi tkaničky jeden nebo druhej, já pak rozvazuju uzle.
Tak mě napadá, proč nejsem schopná naučit syna zavazovat si tkaničky, on je pravák, tak buď bude muset nastoupit otec, nebo já změnit taktiku. Tak tady může být zakopaný pes…
Jarmuschko, o teorii o cucání palce a vlivu na používání pravé či levé ruky jsem slyšela (nebo četla?) někdy, když jsem chodila na střední a vrylo se mi to do paměti. Ale když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi to dost logické. Vlastně mimčo už v děloze upřednostňuje jednu ruku a tudíž je vysoká pravděpodobnost, že jí bude upřednostňovat i po celý život. A co se dvojčat týče, tam je to také jasné, mají méně místa, tak každé v děloze používá tu ruku, vedle které není jeho sourozenec a tím má více prostoru k pohybu.
Já se taky hlásím k levorukým. A to totálně levorukým.
Teď už je to lepší než dřív – ve škole mě učitelka nutila psát pravou, byl to tuhý boj, ale zvítězila jsem. Velká krize plnící pero – co bylo napsáno bylo vzápětí rozmazáno, písanky kapku nevzhledné, neustále jsem zvedala ruku abych prohlédla vzor (v tom vidím výhodu zmíněných písanek).
Problémy byly když jsem se učila zavazovat tkaničky, háčkovat, plést, zaplétat copy – v naprosto pravoruké rodině se nenašel nikdo kdo by mi to dokázal ukázat tak abych to zvládla (je teda fakt že jsem typ který ztrácí zájem když mu něco nejde). Konzervu jsem nedokázala otevřít ještě před pát lety – nakonec po tuhém boji otvírám jako praváci. Nůžky používám spíš pravácké – dřív levé nebyly a tak jsem se musela naučit praváckými (na kvalitě to ale bývalo hodně znát). Myš ovládám levou, držím ji bokem, píšu z vrchu – podivně zkroucená ruka tu tuším zazněla. Stůl mám taky pravácký jak doma tak v práci – mám šuplíky na špatné straně stejně jako odkládací prostor. Výsledek je že doma šuplíky v podstatě nepoužívám a v práci zas tolik u stolu nejsem.
Horší bylo ve škole pravácké postavení třídy – vždycky byla okna vlevo a tudíž jsem si neustále stínila. A pak mě štvaly jedny tepláky které měly jen jednu kapsu a to napravo. Dosátněte si levou do pravé kapsy :-)) A pak jsem hodně bojovala s kytarou – učitel odmítl přehození strun jelikož si na to nevěřil, takže jsem si to musela vydřít na druhou stranu. Totéž s flétnou – moje méně použitelná ruka musela zvládat tu složitější práci. Jsou pro mě mrtvé kurzy drátování – něco jsem sama okoukala z obrázků, od praváka to nezvládám. Teď zvažuji pedig, ale ze stejného důvodu z toho mám malinko obavy. Škrabku na brambory jsem si už před lety koupila ve tvaru Y a používáme jí všichni.
Teď narážím v práci – je pro mě těžké opravovat dětem úchopy tužky, většinou se zapomenu a ukazuju jim to v levé ruce s tím je matu, stejné je to se stříháním, pravou stříhám hůř jak tříleté děti. Když děláme třeba provlékaná přání začínám jim to opačně než je přirozené pro praváky – pak to zas přemotávám, ale aby to nevyznělo tak že nejsem schopná s nimi nic udělat musím říct že spoustu věcí děláme naprosto bez potíží. Ja fakt že každý rok mám ve třídě několik spolubojovníků.
Ale v souhrnu jsem na leváctví pyšná, je to něco ne tak obvyklého a pokud můžu neskromě soudit tak kreativitou do jisté míry vládnu, fantasie mi taky není cizí, ale realista jsem – to má ale asi na svědomí spíš zmnamení Panny:-)) A děti leváčci co jsem měla byly v drtivé většině na ruce dost šikovní, jak při pracovce tak při kreslení – myslím že na té charakteristice leváků něco málo bude.
Jarmuschko, díky za zápisníček. Toto je otázka, která mě teď taky dost zajímá.
Když byla Any v nemocnici (letos v lednu), měla zúženou cévu na levé straně mozku, takže horší koordinace pravé části těla. Na rehabilitaci a následně i dr neuroložka říkali, že ji máme přimět používat právě tu pravou stranu. Any někdy dělá tutéž věc levou, jindy pravou, já už mám z toho guláš a ona spíše legraci. No a před nedávnem mě napadlo, že ona klidně může být levačkou (tchán i švagr jsou) a my se ji snažíme přeonačit.
Existuje i nějaká jiná možnost zjistit, jak na tom tedy je? Jestli je levačka nebo pravačka? Nevíte někdo? To s tou klíčovou dírkou – já bych se dívala levým okem, protože jsem dlouhou dobu měla právě to levé lepší. A to jsem docela vyhraněná pravačka….
No, mám pocit, že i ty palce si holky cucaly „zrcadlově“.
Ale dnes odpoledne spaly obě na pravém boku a cucaly levý palec.
Želvíčku – je to zajímavé. To jsi někde vyčetla? Nějaký seriozní výzkum?
Já ještě pohledám ty stránky, co jsem si pročítala (a kde jsem se inspirovala k těm písankám) – přidám sem odkaz. Taky jsem se tam dočetla o „problému“ – naučit zavazování tkaniček.
No, myslím, že se ještě dozvíme věci…
Jinak já si snad musela cucat i pravý palec u nohy – já levou neudělám fakt nic. A všechny testy mi vycházejí na praváka.
Jarmuschko, máš dvojčátka a u dvojčátek je většinou jeden pravák, druhý levák. Já si to vysvětluju tím, že děti v děloze měli málo místa a tak jedno si cucalo levý prst a druhé pravý prst. Zda dítě bude levák či pravák, se totiž pozná už z ultrazvuku podle toho jaký prstík si mimčo v děloze cucá.
Já si zřejmě cucala levý prst. Pomůcky pro leváky nevyhledávám, naučila jsem se používat věco pro praváky, až na jednu vyjímku a tím je otvírák na konzervy, otevřít konzervu klasickým otvírákem je pro pro mě neřešitelný problém. A moje kamarádka má manžela a syna leváky a taky to nedokážou. Naštěstí se dnes dají koupit, takové které jsou vhodné pro leváka i praváka. Jinak myš ovládám pravou, najím se jako pravák, ale i jako levák, prostě jak mám položený příbor, tak ho vezmu a jím, krájím a stříhám pravou.
Ahoj holky, tak naše Hanička asi taky rozšíří řady leváků. Budu teď pečlivě pročítat tenhle zápisníček, abych zjistila co a jak:-) Díky Jarmuschko za založení „leváckého“ zápisníčku:-)
Písanka-
aha, tak pokud je to jen v tomto, tak to jo, proč ne.
Dášo, já si vůbec nedovedla představit, jak vypadá písanka pro leváky. Ale prý je to jen tak, že ten vzor pro psaní nemají jen na levé straně (pod píšící rukou), ale i na pravé. Takže nemusí pořád zvedat ruku, aby se podívali, co píší…